.>
bi
u { %
7
rt
HARVARD UNIVERSITY.
LIBRARY
OF THE
MUSEUM OF COMPARATIVE ZOÖLOGY.
la
IIE CISARE FRANTISKA IK
VEDY, SLOVESNOST A UMENI v PRAZE,
N
TREDO/AN I.
PODAVÄ
JAROSLAV PERNER,
ASSISTENT MUSEA KRÄL. CESKEHO.
ek ee dan Bene ee
(S TABULEMI L—X. A 6 VYOBRAZENIMI \V TEXTU,)
(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE NR. |.)
(PREDLOZENO DNB 16. RIJNA 1891.)
BR V PRAZE. | |
[ CESKE AKADEMIE CISARE FRANTISKA JOSEFA PRO VEDY, SLOVESNOST A UMENT.
® a Mn 892. -
CESKÄ AKADEMIE CISARE FRANTISKA JOSEFA
PRO VEDY, SLOVESNOST A UMENI V PRAZE.
TERN .
FORAMINIFERY
CESKEHO CENOMANUL.
PODÄAVA
JAROSLAV PERNER,
ASSISTENT MUSEA KRÄL. CESKEHO.
(S TABULEMI'L-X. A 6 VYOBRAZENIMI V TEXTU)
(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE NR. 1.)
(PREDLOZENO DNE 16. RIJNA 1891.)
V PRAZE.
NAKLADEM CESKE AKADEMIE CISARE FRANTISKA JOSEFA PRO VEDY, SLOVESNOST A UMENI.
1892.
PREDMLUVA.
A: pred 3 roky byl mi sveren laskavosti me&ho uäitele prof. Dra. Ant. Frice vzäcny
material foraminifer z celeho Ceskeho ütvaru kfidoveho ku vedeck&mu zpracoväni, za tim üeelem,
by tim vyplnena byla citelnä mezera v palaeontologii Cech. Jiz skoro vSechny skupiny zkameneleho
tvorstva v ceskem tıtvaru kfidovem se naskytujiciho byly nov& bud monograficky zpracoväny neb
existuji o nich pfedbezne studie, kter& podävaji o n@m jasny obraz; pouze foraminifery dosud
&inily vyjimku, a@ bylo mnoho düvodü, by se vzhledem ku velkolepym pokroküm, jez se staly v teto
skupin& tvorstva behem poslednich dvou desitileti, veskerä neüplna Reussova') badäni o deskych
foraminiferäch znovu provedla se zvlästnim zretelem k nyni panujicim nähledüm. I podjal jsem se
te präce, a orientovav se povSechne a zvläste v kfidovych foraminiferäch, rozhodl jsem se, Ze
pokusim se o jich seznäni systematicky a sice dle vrstev od zpoda vzhüru. Vedly mne k tomu
rüzne pfiäiny; jednak Ze dosud byly foraminifery z korycanskych vrstev skoro üpln& neznaämy
(Reuss uvadi z t&chto vrstev pouze vetsi 4 druhy: Cristellaria rotulata Lamck., Flabellina elliptica
Nils., Frondicularia angusta Nils. sp., Globigerina cretacea d’Orb., kterez vsude v cel&m ütvaru se
vyskytuji), jednak Ze pouze timto zpüsobem Ize rychle seznati geologick& rozSireni jednotlivych
druhü a promeny, jakych nektery druh behem cel& doby kfidove doznal. Dosud se mi podarilo
v korycanskych vrstväch zjistiti 50 druhü foraminifer, je2 v celku souhlasi s foraminiferami ze Ceno-
manu jinych zemi; znacny jest pocet novych druhü, jez se podstatn& lisi ode vSech jiz, znamych
foraminifer.
Co se tyce naleziöt, tu jsem se omezil pouze na dv&: Kamajk u Cäslavi a Kank u Kutne
Hory, a sice z toho düvodu, Ze na jinych mistech, kde korycansk& vrstvy vyvinuty jsou, jejich
rüzna mineralogickä povaha°) nikterak nepripousti, by se tam tak ütle skofäpky t&chto drobnych
prvokü zachovaly.
Neminim tuto pousteti se do obSirn&jsich vykladü, nybrz toliko chei o dülezitem nalezisti
Kamajku pfipomenouti, Ze jest to zätoka kfidoveho more, jez tam na rulovy breh vyvrhovalo
\) Reuss, Die Versteinerungen der böhmischen Kreideformation. Stuttgart, 1845.
2) Bliz$i objasneni t&chto geologickych a palaeontologickych pomerü nachäzi se v dükladne monografi prof. Dra. Frite o ceno-
manskych vrstväch kfidovych, uverejn&n& v Archivu pro vyzkum Cech. I. svazek.
4
odumrele Zivocichy, jich2 skoräpky tam nyni ve slojich ruly nachäzime. Zkusil jsem sice teZ, zdali by
se nezachovaly aspon stopy po foraminiferäch v glaukonitickem pisku') z okoli Prosika a Hloube-
tina, le& bez vysledku.
Co se tyce rozSireni foraminifer v korycanskych vrst-
väch sm&rem horizontalnim, tu jest toto dosti skrovn&, po-
rovnäme-li je rozSirenim jich v jinych vrstväch. Nejlepe to
ukazuje tenky vybrus horniny (fig. €. 1. vtextu), kdez vidime
nejdast&jsi zjev v takovem vybruse, osame&l& komürky Globi-
gerin, a prürezy ostny Cidaritü.
Pri popisu druhü hled2l jsem vzdy pfedeslati u kaZdeho
rodu väeobecny charakter, a pokud moZno i jemnou struk-
turu, o kter& jsem se pfesvedcil vzdy na exempläfich jen
z techto vrstev |pochäzejieich. Jen v mälo pfipadech, kde
nedostatek materialu z t&chto vrstev tomu bränil, pouäil
END Ve Bo jsem foraminifer z vrstev vySSich k prüfezüm, vnitfni struk-
18. .4. rures opury 3 amay, U. . sten ıdarıta.
2. Globigerina cretacea d’Orbigny. 3. Bulimina sp. turu objashujicim.
= een ee Koneen® mi zbyva uäiniti milou povinnost vysloviti
vrely dik vsem, kdoz mi byli v teto präci näpomocni,
zvläste pak prof. Dru. Ant. Fricovi, jenz m& radou i skutkem pfi mnohem podporoval, däle
p. Dru. 7 Poctovi za laskave& prenechäni drobneho plaveneho materialu z Kahıku, a p. Zr. Blaäkovi
za jeho ochotne prispeni pfi kresleni nökterych obtiznych objektü.
V Labske Tynici, v zäri 1891.
Spisovatel.
') Jak znämo, nalezl Ehrenberg v glaukonitickem pisku silurskeho stäfi z okoli Petrohradu glaukonitovä jädra, vypläujiei
dutiny komürek foraminifer. V na$ich biezenskych vrstväch Ize na prüfezech opukou dobre pozorovati, kterak glaukonit vypläuje
kemürky foraminifer.
UVOD.)
Slovo foraminifera bylo püvodn& navrZeno d’Orbignym pro vSsechny drobne, komürkate
Zivolichy, jez se za jeho Casu stavely k Cephalopodim?) jakozto mikroskopick€ mollusky. A roz-
deloval d’Orbigny Cephalopody na 3 täady* I. Cryptodibranchia, 11. Siphonifera, 111. Foraminifera.
Posledni dv& skupiny se rozeznavaly tim, Ze Siphonifera mela komürky spojene rourkou, siphonem,
jako Nautilus, kdezto u Foraminifer byly komürky spojeny pouhym otvorem (foramen). Pozd&ji
kdyZ Dujardin®) seznal pravou povahu jich jakoZto prvokü, züstal nazev ten v platnosti, a do dnes
vetfina pfirodozpytcü ho uzivä. Bylo sice navrZeno po tomto objevu Dujardinove, jenZ navrhl
näzev ARhisopoda, mnoZstvi näzvü jinych, jako: Ahizostomes, Trematophores, Asiphonides, Polytha-
lamınia (tohoto posledniho zvläste Max Schultze a Ehrenberg hojn& uzivali), le© neudrzely se
trvale; taktez i sprävny näzev Rhizopoda reticulosa neb Keticwlaria, pfijaty Carpentrem a mnohymi
jinymi badateli
Avsak jiz dävno pfed d’Orbignym mnozi se zabyvali foraminiferami, ovsem pod jinym
näzvem, nejvice za drobn& mollusky neb cervy je povaäujice, jako ku pf. na po£ätku 18. stoleti
Beccarius®), Breyn?) (jenz ji2 tenkräte navrhoval jmeno Polythalamnia), Plancus °) (Bianchi), jenz
prvni vykresy jich uverejnil, Gualtieri”), Ledermüller°). Ovsem kdybychom chteli jiti do starov&ku,
musili bychom jmenovati obligatniho Plinia aneb Strabona°), jenz skutecn& jiz skorapky nummulitidü
znal; le& spisy jich v$ech maji jen historickou cenu. Nähled d’Orbignyho shledavame teZ jeste
u Linnea '), Gmelina, Spenglera ''), Schrödera '”), Gronovia ””).
Popisy a vykresy uvedenych spisovatelü jsou velmi chatrne, tak Ze ani se neda ur£iti nekdy
rod. Mnohem dülezitejsi jsou popisy a vyobrazeni spisovatelü pozdejsi doby, jako byli: Boys
!) V näsledujicich fädeich opomijim vypisovati dobte jiz zuäme v$eobecne vlastnosti foraminifer, jich struktury a Zivot, odkazuje
na hojnost pfiruönich knih, kdez to v$e ob$irn& jest vyliteno. Podäväm zde jen vice historicky üvod, pokud to slouziti müZe k posou-
zeni popsanych foraminifer, vn&mZ uvädim toliko n&kter& zajimav£jSi nov& zjevy u foraminifer vübec.
2) Tableau methodique de la classe des Cephalopodes. An. d. sc. nat. T. VII. 1326. p. 26, 245.
3) Dujardin, Observations nouvelles s. 1. pretend. Cephalopodes microscop. Ann. d. sc. nat. Zool. 2. emer. Ser. T. III. p. 108, 312.
#) Beccarius, De Bonnonensi arena quodam 1731. Commentarii de Bonnon scient. et art. instituto. T. I. p. 68.
5) Breyn J. P., Dissertacio physica de Polythalamniis, nova testac. classe. Gedani 1752,
6) Plancus Jan., D. conchis minutis notis. 1 ed. Venetiis 1739. 2. ed. Romae 1760,
?) Gualtieri Nic., Index Testarum. — Conchyl. quae adversant. in mus. suo. Florentinae 1742.
$) Ledermüller M. F., Mikroskop. Augen- u. Gemüthsergötzungen. Nürnberg 1763.
°) Viz D. Archiac et Haine Descript. des anim. foss. d. grouppe Nummulitique de I’Inde. Paris 1553.
\0) Linne, Systema naturae etc. edit. XII. reform. Holmiae 1766-68. T. 1.
!) Spengler Lor., Beskrivelser ov. nagle i Havsand nyl op dag. Rohilier. Nye Saml of de kong. Danske Vidensk. Selsk. Skrifter.
Kjöbenhayn. Vol I. 1781.
12) Schröder, Einleitung in die Conchyliologie. Halle 17853—S6. I. Th.
13) Gronovius L. Th., Zoophylacium Gronovianum. Fasc. III. Lugd. Batavor. 1731.
6
a Walker'), ktefi popsali celou fadu druhü z anglickeho pobrezi, Batsch®), jen2 mnoho vybornych
vykresü podal, Soldani°), jenz 228 tabuli (m&dirytin) vyborn& provedenych uverejnil, z jehoZ pre-
mnoh& vykresy a popisy druhü italskych tertiernich foraminifer jsou dosud platny k jich studium;
pak Fichtel a Moll®), Montagu°), Lamarck‘°), kteryZto se pokusil o jich systematiku, ovsem
neStastnou, rozdeliv je mezi koräle a Cephalopody, a nov& dosud stävajici rody utvoril. Mene
Stastni byli Denis de Montfort, Blainville a Defrance, jich2 nov& rody a druiy se jen z male
cästi udrzely.
Alcide d’Orbigny byl prvy, jenz svou tfidu Foraminifer se pokusil deliti systematicky
a sice dle zpüsobu vzrüstu skoräpky, hlavn& jen vicekomürkatych druhü, pfi &em2 struktura sko-
räpky necinila Zädneho rozdilu, a rozdelil je v 7 oddeleni:
1. Monostegia s jednou komürkou.
2. Stichostegia, s komürkami v 1 cäfe (ne spinälne) sestavenymi (representant: Nodosaria).
3. Znallostegia, S komürkami, ve dvou neb tech osäch se stridajicimi (representant: Texıularia).
4. Helicostegia, s komürkami sefadönymi ve spiräle (Cristellaria, Rotalia).
5. Agathistegia (nase Miliolidy), s komürkami objimavymi dle 1 osy.
6. Entomostegia (nase Nummulitidy), s komürkami, rozdelenymi na mensi komürky.
7. Cyclostegia, kruhovite formy v driv&jsich oddelenich nepopsane (Örbitolites, Orbitoides
a Orbitolina).
Tento system zalozeny na takovych nestälych, nepodstatnych znacich udrzel se dosti dlouho
z nedostatku znämosti vnitfni struktury skofäpky, jez byla zanedbäväna rovn&z tak jako mekke
soucästi zvirete. I slavny Ehrenberg”), jenz na zaklad& rozsählych zkoumäni häjıl povahu foraminifer
jako mechovek*°), neprihlizel ku strukturfe skofäpky; a2 teprve Carpenter”), Williamson ') a Carter!)
pomoci tenkych mikroskopickych vybrusü seznali tu velkou rozmanitost ve stavb& skofapky
a Carpenter prvni na vedeckych zäkladech zalozeny system zbudoval. On rozdelil veskere fora-
minifery na 2 oddeleni: I Zerforata se skoräpkou porovitou, Il. /mperforata se skorfapkou bez
porü. Perforata rozdelil na: a) Zagemdae, jemne& dirkovane, 5) Globigerinidae, hrube& dirkovane,
c) Nummulinidae s komplikovanym kanalsystemem. Imperforata delil na Miliolidae se skorapkou
vapnitou a Ziluolidae se skorapkou pisätou. Jeho system velmi dlouho se udrzel a dosud jest
vedle Bradyho systemu nejvice v platnosti; jednak Ze rozdeleni toto vyhovovalo zoologüm i pa-
laeontologüm, bylo snadno prakticky pouZitelne, a po n&m mälo badatelü pokraöovalo v jeho
smöru. Byly ovsem jine systemy navrZeny, jako: Schultzüv, Heriwigüv, Wallichüv, Bütschliho, ale
ty mely vetsinou ohled jen na povahu protoplasmy. Jina rozdeleni podali Reuss, Schwager, Zittel,
!) Ws. Boys et G. Walker, Testacea minuta rariora nnp. defecta in arena littor. Sandvicensis. London 1734. (Analysu druhü
viz: Parker, Jones, Brady on the Nomenclature of Foram.)
2) A. J. Batsch, Sechs Kupfertafeln mit Conchylien des Seesandes. Jena 1791. (Analysu druhü viz: Parker and Janes |. c.)
3) Amb. Soldani: a) Saggio orittografico overa osservazioni sopra le terre nautiliche della Foscana. Siennae 1750. — 5) Testaceo-
graphiae ac zoophyticae parvae et microscopicae. Senis 1789—98. (Analysu druhü viz Parker a Janes |. c.)
4) Fichtel at Moll. Testacea microscopica alique minuta etc. Wien 1803.
5) G. Montague, Testacea brittanica. London 1803—8. Suppl. 1808.
6) Lamark J. B. de, Suite des Memoires sur les Coquilles fossiles des environ de Faris. Annales du Museum. Tom V.—IX. 15047.
°) C. G. Ehrenberg, Die Infusionsthierchen als vollkommene Organismen. Leipzig 1833 — TyZ2. Mikrogeologie. Das Wirken
des unsichtbaren kl. Lebens auf die Erde. Leipzig 1854.
s) Tyz. Über jetzt noch zahlreich lebende Thierarten der Kreidebildung und den Organismus d. Polythalamnien. Abh. d. berl.
Akad. 1839, pg. 81—174. 4 Tafeln.
») W. B. Carpenter assisted by Parker and Jones, Introduction to the study of Foraminifera Roy Soc. London 1862.
1%, C, W. Williamson, On the stucture of the shell and roft animal of Polystomolla etc. Trans. of microscop. Soc. 1 ser. Vol I.
1) H. C. Carter, Descript. of s. of the langer forms of fossil Foraminifera in Scinde etc. Ann. Mag. nat. hist. 2. s. Vol. XI. 1853.
1
ktefi zase vice ku fossilnim formam pfihlizeli, ale vetsinou se zakläda jejich rozdeleni v hlavnich
rysech jen na jednom znaku, bud jen na chemick&m slozeni skorapky, neb jen na struktufe; tim
leckdy byly pfirozene skupiny roztrhaväny a docela heterogenni typy byly slu&ovany v jedno.
Mimo to behem casu nov& vyzkumy privädely systematiky do velikych rozpakü, prinäsejice
formy, jeZ nebylo mozna s dobrym svedomim ve stävajici, charakterisovane jiz skupiny vraditi.
Tak na pf. nalezeny recentni formy se skoräpkou chitinesni, v ni byla zatmelena zrnka pisku
(Diaphoradon, Shepeardella), neb formy podivneho tvaru, jichZ2 skofäpka jen z pisku slozena byla
(bez jak&hokoliv cementu) velmi jemn&ho, neb zase velmi hrub&ho (Dotellina, Facullela, Astrorhiza,
Pelosina, Marsipella, Aschemonella, Rhizammina, Sagenella, Rhabdamina), neb docela formy, jichz
skorapka stav&na z diatomacei neb jehlic hub (Fillulina, Bathysiphon), ano byly zcela uräite
nalezeny Malioly, Ouingueloculiny, jez dosud byly jako £iste väpenit€ znamy, neb nanejvyse
drobnym piskem fokryte, zijici ve velkych hloubkäch az pres 6000 m. se skoräpkou liste kre-
mitou (Ophthalmidium),; a tyZz ükaz shledan u rodü väpnitych Nonionina, Diocorbina, Rotalina.
O techto faktech pravi Schlumberger '), Ze maji ten velky vyznam, Ze nam podävaji moZnost
videti, „kterak tyz rod modifikuje vnitfni slozeni skorfäpky chemicky, dle hloubky more a okolnosti
mist, ktera obyva“.
Mimo to seznäny formy, kter&e diive staveny byly do tehoz rodu, z nichZ nektere per-
foroväny, jine zase nikoliv, ano Ze v mlädi komürky maji pory a v stäfi Ze je zträceji (Dradyina,
Endothyra). Vüli temto faktüm stäva se Carpentrovo oddeleni Zzfuolidae neudrzitelne, jezto :v nem
jsou slouceny zcela rüzne typy, a jest zjevno nyni, Ze se i ostatni jeho odd&leni museji jinak
uspofadati a jinak charakterisovati, by pfirozene skupiny byly sjednoceny. Tomuto pozadavku
z nejvetSi cästi vyhovuje system nedävno zvecneleho, slavneho badatele anglickeho, B. Bradyho,
jehoz system ze vSech dosud znämych syst&emu nejlepe dosud vypläuje poZadavky vedecke a pifi
tom prakticky pouZitelne klassifikace.
System Bradyho.
Jak z pfedesleho vysvitä, prihlizeli systematikove pri foraminiferäch obycejne k jednomu
znaku, dle nehoz delili tyto tak promenlive organismy, aneb vzali-li za zäklad nekolik kriterii, tu
pfece se pozdeji seznävalo, Ze nov& objevy Cini dosavadni zpüsob systematiky nemoZnym; nektere
formy nebylo moZnä dobre vraditi do Zadn&ho odd£leni, ano nektere druhy t&hoZ rodu by. nälezely
dle diivejsich systemü do velice rüznych skupin. Takov&muto tfisteni pfirozenych skupin odpomohl
Brady rozdeliv vSechny foraminifery v 10 celedi, a to na zäklad& vice znakü; jak chemickeho
slozeni skoräpky tak i dle jeji jemne struktury, tak Ze pfirozen& skupiny se tim nerusi, a zaroven
toto rozdeleni i prakticky i u fossilnich druhü jest pouZitelne, coz vSe o jinych systemech fici
se nedalo.
V näsledujicich fädeich podävam toto rozdeleni se struönymi charakteristikami Celedi a pod-
celedi, i tech, jez v naSem cenomanu nepfichäzeji, by tak rozdily tohoto systemu, jimiz se od
jinych lis$i, tim patrn&ji vynikly. Zvlaste vyhodnym se toto rozdeleni stava tim, Ze lze v n& dobre
zafaditi ony rüzne (liste pisäite a Cästeöne porovite agglutinujici formy fossilnich i recentnich
foraminifer, jez v posavadnich systemech .v jedno oddeleni Lituolidae byly sm&soväny, ac zjevy
poukazovaly k naproste jich rozdilnosti. VSechny rody uvedene pod jednotlivymi celedmi a pod-
\) Schlumberger, Les foraminiferes (Note extraite de la Feuille des jeunes Naturalistes 12me ann&e.) p. 12.
8
celedmi charakterisovati poklädal jsem na tomto miste za nepiileZite, ale uvedl jsem pri kaZdem rodu
&islo stränky dila Bradyho, kdez se podrobnä charakteristika nachäzi. Ostatn& vSechny rody v korycan-
skych vrstväch se objevujicei jsou v popisn& Cästi takteZ! hlavne& dle Bradyho systemu charakterisoväny.
I. Celed: Gromidae.
Skofäpka chitinesni, hladk& neb pokrytä cizimi telesy s otvorem pro pseudopodie bud jen
na jednom neb na obou koncich; pseudopodie dlouh& a rozvetvene.
Lieberkuehnia, Clap. et Lachman.
Gromia, Dujardin.
Microgromia, Hertwig.
Diaphorodon, Archer.
Spepheardella, Siddal.
II. Celed: Miliolidae.
Skorapka bez porü, obycejn& väpnita, vzhledu porcelänoviteho, nekdy piskem pokrytä, za
zvlastnich okolnosti (ku pf. v brakickych vodäch) stava se chitinesni neb chitinesn& piscitou;
formy ve velkych hloubkäch Zijiei maji skofäpku sestävajici z tenk&, homogenni, neporovite
kremite blanky.
A. Podeeled: Nubecewlarinae.
Skoräpka volna neb casteji prirostla, velmi rüzneho nepravideln&ho tvaru a otvoru.
Squammulina, Schultze.
Nubecularia, Defrance.
B. Podeeled: Miliolinae.
Komürky vzäjemne se objimajici, sefadene v jedne rovine dle 1 osy symetricky na
kazde strane. Usti stfidave na obou koncich skoräpky.
Biloculina, d’Orbigny.
Fabularia, Defrance.
Spiroloculina, d’Orbigny.
Miliolina, Wiliamson.
III. Celed: Astrorhizae.
Skofapka stäleho tvaru, slozena obycejne z jedn& velike komürky, jez byva rozvetvena
neb paprskovitä, nekdy züZenim stön segmentovanä, nikdy v prava septa nerozd&lena. Formy
z vice komürek slozene jsou vZdy nesymetrick&, tlustostenne.
A. Podeeled: Astrorhizinae.
Skoräpka slozenä z volnych zrnek pisku neb bläta, slab& cementem spojenych.
Astrorhiza, Sandahl.
Pelosina, Brady.
Stortosphaera, Brady.
Dendrophrya, Sir. Wright.
Syringamina Brady.
BD. Podeeled: Pillulinae.
Skoräpka slozena z 1 komürky tlustostenne, slozene z ülomkü jehlic, hub a jemn&ho
pisku bez cementu spojovaciho.
Pillulina, Carpenter.
Technitella, Norman
Bathysiphon, Sars.
C. Podceled: Saccaminidae.
Komürky skoro kulate, tlustostänne, slozene ze zrnek pisku, spojenych hojnym
cementem.
Psammosphaera, Schultze.
Sorosphaera, Brady.
Saccamina, M. Sars.
D. Podceled: Rhabdamininae.
Skoräpky ze zrnek pisku, promichan&ho jehlicemi hub, spojenych hojnym cementem ;
volne neb pfisedle, rourovite neb paprskovite, nepravidelne, s dvema neb vice otvory,
zridka segmentovane.
Jaccullela, Brady. Rhizammina, Brady.
Hyperamina, Brady. Sagenella, Brady.
Marsipella, Norman. Botellina, Carpenter.
Rhabdamina, Sars. Haliphysema, Bowerbank.
Aschemonella, Brady.
E. Podeeled: Hauerinae.
Skofäapka dimorfni; komürky cästeene strfidave jako u Milioly, &ästeön& spirälni aneb
pfimo seradene.
Articulina, d’Orbigny.
Vertebralina, d’Orbigny.
Ophthalmidium, Kübler.
Hauerina, d’Orbigny.
Planispirillina, Sequenza.
F. Podeeled: Peneroplidae.
Skoräpky spirälni neb kruhovite, v jedn& rovin& vinute, n&kdy skfizene, bilaterälne
symetricke.
Cornuspira, Schultze.
Peneroplis, Montfort. Subgenera: Archiacina.;
Broeckina | Munier Chalmas.
Broeckella |
Orbiculina, Lamarck
Orbitolites, Lamarck.
G. Podceled: Alveolininae.
Skorapka spirälni, dle jedne osy prodlouzenä a kol ni stodena, komürky rozdelene
na mensi prihrädky.
Alveolina, d’Orbigny.
FH. Podceled: Keramosphaerinae.
Skorapka kulovitä, komürky ve soustrednych vrstväch uloZene.
Keramosphaera, Brady.
IV. Celed: Lituolidae.
Skofapka piscitä, obylejn® pravidelnych obrysü; septa u mnohokomürkatych forem £asto
nedokonalä; komürky Casto labyrinticke. Zahrnuje teZ pisÄite isomorphni typy s jednoduchymi,
porcelanovitymi a hyalinnimi skoräpkami a nekolik prfisedlych druhü.
Jar. Perner: Foraminifery cesk&ho cenomanu, D)
10
A. Podeeled: Zituolinae. (Challenger p. 65, 289.)
Skoräpka slozena z hrubych zrnek pisku, na povrchu hrbolata.
1. Komürky bez labyrintickych zähybü.
Reophax, Montf.
Haplophragmium, Reuss.
Coscinolina, Stache.
Placopsilina, d’Orb. p. 315.
2. Komürky labyrinticke.
Haplostische, Reuss. p. 317.
Lituola, Lamarck. p. 289.
Bdelloidina, Carpenter.
B. Podeeled: Trochamininae. (Challenger p. 66, 321.)
Skoräpka tenkostennä, sloZena z jemnych piseönych zrnek, setmelenych väpnitym neb
jinym anorganickym cementem, neb vlozenych do chitinesni bläny, vne jemne a hladke,
uvnitr bud hladke neb ziidka sitovite.
Thurammina, Brady
(et subgenus Thuraminopsis Haeusler).
Hippocrepina, Parker
Hormosina, Brady.
Ammodiscus, Reuss.
Trochammina, Parker and Jones, p. 386.
Carterina, Brady.
Webbina, d’Orbigny.
C. Podeeled: Zndothyrinae.') (Challenger p. 66, 550.)
Skoräpka vetsinou väpnitä, z mens Cästi piscita, n&kdy pory opatfenä; se zfetel-
nymi prickami.
Nodosinella, Brady. Endothyra, Phillips.
Polyphragma, Reuss. p. 66. Bradyina, Möller.
Involutina, Terquem. Stacheia, Brady.
D. Pod£eled: Zoftusinae.
Skoräpka znaenych rozm£rü, &ockovit& kulovitä neb vretenovitä, v jedne rovin& spi-
rälne neb v koncentrickych kruzich tocenä. Velikä dutina uvnitf skofäpky, opatrenä
piscitymi mfiZovit@ prolamovanymi stenami.
Cyclammina, Brady. .
Loftusia. Brady.
Parkeria, Carpenter.
V. Celed: Textularidae. (Challenger p. 67, 354.)
Skoräpka vötich forem pisäitä, bud se zäkladni hmotou porovitou nebo bez pörü, mensi
formy maji skoräpku hyalinni, hrub& dirkovanou. Komürky seradeny ve dvou neb vice fadäch
alternujicich, nekdy spirälnych nebo spletenych; casto dimorfni.
ı) V teto pod£eledi jsou zahrnuty rody, zajimav& tim, Ze n&kter€ druhy jich v mlädi jsou porovite, vice väpnite, v stäfi vSak
jen pisite, bez porü; ano u rodu Bradyina kaödä jednotlivä komürka svüj zalätek mä porovity, ostatni Cäst ale bez porü. OÖ techto
zvläftnich pom&rech byla vedena prudkä polemika mezi Schwagerem a Möllerem, z nichZ jeden dokazoval piitomnost porü, druhy
v$ak ji upiral.
11
A. Podceled: Texiularidae.
Typicky dvoj- aZ trojrade; s Castym dimorphismem neb trimorphismem.
Textularia, Defr. p. 355. Pavonia, d’Orbigny.
Cuneolina d’Orbigny. Spiroplecta, Ehbg.
Verneuillina, d’Orbigny. Gaudryina, d’Orbigny.
Tritaxia, Reuss. Valvulina, d’Orbigny.
Chrysalidina, d’Orbigny. Clavulina, d’Orbigny.
Bigenerina, d’Orbigny.
B. Podeeled: Zulimininae.
Typicky spirälni, star$i formy vice men& pravidelne dvourade.
Bulimina, d’Orbigny p. 397.
Virgulina, d’Orbigny p. 403.
Bifarina, Parker and Jones.
Bolivina, d’Orbigny.
Pleurostomella, Reuss.
C. Podeeled: Casszdulinae.
Skorapka jako u Textularidae, se stfidajicimi se segmenty, vice m&n& kol sebe vinutä.
Cassidulina d’Orbigny.
Ehrenbergina Reuss.
VI. Celed: Chillostomellidae.
Skoräpka väpnitä, jemn& porovitä, vicekomürkatä, segmenty näsleduji pfimo za sebou neb
stfidav z dvou koncü, neb v cyklech po tfech komürkäch.
Ellipsoidina, Sequenza.
Chillostomella, Reuss.
Allomorphina, Reuss.
VII. Celed: Lagenidae.
Skoräpka väpnitä, velmi jemn& porovitä jednokomürkatä aneb mnohokomürkatä; v tomto
pfipadu jsou komürky seradeny bud v pfimce, bud ve vice mene& involutni spiräle. Otvor
jednoduchy neb paprskovity na konci. Zadnä prfidavnä hmota aniä kanalovy system.
A. Podceled: Zageninae.
Skorapka o jedne komürce.
Lagena, Walker and Boys p. 440.
B. Podceled: Nodosarinae, p. 488.
Skofäpka vicekomürkatä, rovnä neb spirälne zakfivena v 1. rovine.
er Kotsıny un?meoefnı. 2. Formy dimorfni.
Nodosaria, Lamarck p. 488.
Lernens yeoy Lingulinopsis, Reuss.
Frondicularia, Defr. 51S Flabelli R 520
Rhabdogonium, Reuss. z ur FRE Dada
Marginulina, d’Orbigny p. 534. Amphimorphina, Neugelb,
Vaginulina, d’Orbigny p. 529. Dentalinopsis, Keuss.
Rimulina, d’Orbigny.
Cristellaria, Lamarck p. 534.
Amphicoryne, Schlumberger.
9*
C. Podceled: Polymorphininae.
Segmenty serfadöny spiräln® aneb nepravidelne, kol dlouh& osy; ziidka dvoufade
neb strfidave.
Polymorphina, d’Orbigny p. 557.
Dimorphina, d’Orbigny.
Uvigerina, d’Orbigny.
Sagraina, Parker and Jones.
D. Podceled: Ramulinae.
Skoräpka jemn& porovitä, nepravideln& rozv&tvena.
Ramulina, R. Jones.
VIII. Celed: Globigerinidae.
Skofäpka väpnitä, porovitä, o mälo vypuklych komürkäch, seradenych ve Sroubovite spiräle.
Usti jednoduche neb mnohonäsobne. Piidavna hmota a soustava chodeb schäzi. (Vsechny
velk& formy jsou vyhradn& pelagicke.)
Globigerina, d’Orbigny pag. 589. Pullenıs, Parker and Jones.
Orbulina, d’Orbigny. Sphaeroidina, d’Orbigny.
Hastigerina, W. Thompson. Candeina, d’Orbigny.
IX. Celed: Rotalidae.
Skoräpka väpnitä, porovitä, spirälni (bud üpln& evolutni neb na jedne strane üplIn& involutni),
tak Ze na jedn& plose (svrchni) vSechny segmenty jsou patrny, na druh& spodni jen posledni
zävitek (rotaliform), jen2 byva n&kdy konkävni, nekdy konvexni. U nekterych byvaji komürky
pouze nakupen& (acervulineform) neb i nepravidelne. Steny komürek jsou dvojite, samo-
statne, maji pfidavnou hmotu a soustavu chodeb (canalsystem).
A. Podceled: Sprrillinidae.
Skoräpka spirälni, bez segmentovanych komürek.
Spirillina, Ehbg.
B. Pod£eled: Kotalinae. (Challenger pag. 72.)
Skoräapka spirälni, obycejn& jen na jedne stran& involutni, na druhe evolutni (rotali-
form) velmi zfidka nepravidelnä.
Patellina, Williamson. Carpenteria, Gray.
Cymbalopora, Hagenow. Rupertia, Wallich.
Discorbina, Parker and Jones p. 640. Pulvinulina Parker and Jones.
Planorbulina d’Orbigny. Rotalia, Lamarck.
Truncatulina, d’Orbigny. Calcarina d’Orbigny.
Anomalina, Parker and Jones.
C. Podäeled: Tiznoporidae.
Skorfäpka sestavenä z nepravidelnych nakupenych komürek, pocäteöni £ästi byvaji
nekdy spirälni; hlavni otvor schaäzi.
Tinoporus, Carpenter.
Gypsoina, Carpenter.
Aphrosina, Carpenter.
Thalamopora, Roemer.
Polytrema, Risso.
R:
Celed
: Nummulitidae.
Skorapka väpnitä, jemnymi trubickami prostoupena, volna, mnohokomürkatä, spirälni; vy3Si
formy
A.
maji pfidavnou hmotu a soustavou chodeb vice men& sloZitou.
Podceled: Ausulinidae.
Skorapka bilateräln& symetricka, komürky od jednoho polu k druh&mu se rozSifuji.
Fusulina, Fischer.
Fusulinella, Möller.
Hemifusulina, Möller.
Schwagerina, Möller.
Podceled: Polystomellidae.
Skoräpka bilateräln@ symetrickä, nautiloidicka (= üpIn& involutni), nizsi formy bez
pfidavne hmoty a soustavy chodeb v prostore mezi pfickami; vyS3i se soustavou
chodeb v pravidelnych intervallech podel vne&jsich zäarezü. :
Nonionina, d’Orbigny.
Polystomella, Lamarck.
Faujasina, d’Orbigny.
Podeeled: Nummzulıtidae.
Skorapka cockovitä, stlacene nizSi formy s jemne rourkovitym, komürkovanym valem
okrajnim bez intermiatni kostry, se slozitou soustavou chodeb
Archaediscus, Brady. Heterostegina, d’Orbigny.
Amphistegina, d’Orbigny. Nummulites, Lamarck.
Operculina, d’Orbigny. Assilina, d’Orbigny.
Pod£eeled: Cyelodypidae.
Mnohokomürkate, z pocätku spirälne, pozd&ji cyklicky rostouci. Septa primerni i sekun-
derni s vlastnimi stenami a slozitou soustavou chodeb.
Cyclodypeus, Carpenter.
Orbitoides, d’Orbigny et subgenera.
Podeeled: Zosonina (?).
Skorapka tvorici nepravidelne, prirostle, nahromadene trsy.
Eozoon (?), Dawson.
Druhove a rodove pomery u foraminifer.
Bylo jiz velice mnoho o tom psäno, zdali vübec existuji u foraminifer druhy (species) v tom
smyslu, jak se toho slova uZivä u ostatnich Zivocichü, a vysloveno tu mnoho nähledü od rüznych
celnych badatelü v tomto oboru, jez se shodovaly v tom, ze u foraminifer smysl slova species musi
byti valn& pozmenen, s ohledem na nesmirnou prome£nlivost foraminifer, ne-li zrusen. U foraminifer
dä se nejlepe provesti applikace vyroku Huxleyova, jenz mluve& o klassifikaci Invertebrat ') pravil:
„Ihe progress of knoledge will eventually break down all sharp demarcations, and substitute series
for divisions.“ A skuteön& bylo nalezeno v nejnov£&jsi dob& pfi zkoumäni velkych hlubin mofskych
na vyprav& korvetty Challengera °) takov& mnoästvi zvlästnich, spojovacich, pfechodnich typü, rodü
!) Journal of Linnean Society. Vol. XII. Zoology p. 226.
?2) Report on the scientific results of H. M. S. Challenger. Vol. IX. Foraminifera. By H. B. Brady. With Plates.
14
a forem, Ze tu nemüZe ani vzniknouti pochybnost, Ze bedlivym a systematickym zkoumänim podafi
se nalezti pfechody mezi vsemi rody a druhy, jak recentnimi tak i fossilnimi.
Uvazujeme-li toto vSe, naskyta se nam tedy mimovoln& otazka o püvodu a vyznamu slova druh.
Vedlo by näs pifilis daleko, kdybychom tuto otäzku jiz tak dlouho a dükladn&e — a v mnohem
ohledu dosud bezüspesne — ventilovanou däle zde rozpfädali. V nasem prfipadu podäme kriticky
prehled celn&jsich nähledü, jake v tech pomerech u foraminifer panuji, pokud to ovsem nevyboäuje
z üzkeho rämce teto präce, a pokud by to mohlo slouiiti za podklad k posuzoväni popsanych
v teto präci druhü. Nebudeme se Sifiti o zastaralych nähledech v t& veci u autorü, ktefi drive
kaZdou nepatrnou odchylku jako samostatny druh uvädeli, nybr2 prihlizeti budeme pouze k nov&jsim,
na rozsählem pozoroväni se zaklädajicim nähledüm, jez nejdifive byly vysloveny slavnym znatelem
foraminifer Carpenterem '), a jez pozd&ji jeho krajany Parkerem, Jonesem, Bradym a teZ znacnou
merou Schlumbergerem, Terquemem°) a Möllerem byly opraveny a rozäirfeny.
Prvni, kdo seznal ohromnou promö£nlivost foraminifer, nestälost specifickych a generickych znakü,
byl Anglican Carpenter, jenz tak& rozeznäväni druhü v obycejnem slova smyslu üplne zavrhnul, dav
svemu nähledu vyraz ve svem zäkladnim dile o foraminiferäch vyrokem: „The ordinary notion of spe-
cies as assemblages of individuals marked out from each other by definite charakters, that have been
genetically transmitted from original prototypes similarely distinguished is quite inapplicable
in this group; since even if the limits of such assemblages were extended so as to include
what would elsewhere be accounted genera, they would still be found so intimateiy connected by
gradational links that definite lines of demarcation could not be drawn between them.“
Nähledy Carpenterovy dosly u mnohych badatelü ohlasu, byv3e novymi nälezy dotvrzoväny;
zejmena kdyZ se shledalo, ze mnohe& druhy, znam& posud jen fossilni, z kfidoveho a tretihorniho
ütvaru, teZ v nynejsich mofich byly nalezeny, c&imZ padla dosud väZnä nämitka proti takovym
nahledüm, Ze pry kazdy druh jest na uräity geologicky horizont omezen. OvSem bylo tim zase
s druhe strany konstatoväno faktum, dosud nevysv£tlen& theorii descendenöni, kterak zase präv&
ten druh mohl se po tak ohromn& dlouhou dobu zachovati tem&r beze zmäny, kdeäzto ostatni
bud zanikly neb se ‚znacn& zmenily.
To bylo pficinou, Ze se nyni se strany n&kterych badatelü pocaly fossilni druhy, popsane
od starsich autorü, ktefi tenkräte neznali te prom£nlivosti foraminifer, stahovati v jeden druh, jenz
se po dnes pry nachäzi v nyne&jsich mofich, aneb se identifikovaly staräi men& charakteristicke
formy s druhy, jez byly popsäny od Linnea a jeho vrstevnikü, ano nekteri upadli i v extrem tvrdice,
Ze se nesmi Zädny novy druh utvofiti, nybrZ Ze dluZno priraditi kaZdou odchylnou formu k nekte-
remu popsanemu jiz druhu.
Nelze upfiti, ze ve velmi mnohych pfipadech se takove& slucoväni druhü d&lo prävem; nebot
formy, jeZ jsou si velmi podobny a zäroven na uräty horizont geologicky omezeny, neb pon&kud
rozdilne formy, jez Ziji na stejnem mist&@ za podobnych podminek, vzbuzuji v näs düvodne pode-
zieni, Ze nälezeji k jednomu druhu; a jest s dostatek znämo, jak u t&chto tvorü povaha naleziste
jich v kazdem ohledu müze zpüsobiti dosti znaöne üchylky ve tvaru, velikosti, ano i chemickem
slozeni jich skoräpky.
Kladu zde pfipadny vyrok dobreho znatele töchto pomerü u fossilnich foraminifer, Terquema,
„O foraminiferäch z Liasu“°®): „Nous avons evite autant qu’il nous a et& possible d’ etablir des
') Introduction to the study of Foraminifera, pag. N. Preface. Podobnä zn&ni pfichäzeji v tEm2 dile je$t& na str. XL, 56 a jinde.
‘) Terquem, Remarks on the Foraminifera, with special reference to their variability of form illustrated by the Cristellarians.
The Monthly microscopical Journal. February 1876.
') Terquem, Recherches sur les foraminiferes du Lias, du departement de la Moselle, p. 471.
15
especes nouvels, et ä cet effet nous avons produit des nombreuses varietes que nous aurions pu
multiplier pour ainsi dire & l’infini; nous n’aurions eu qu’ä dessiner les modifications qu’une espece
subit en passant dans d’une assise dans une autre. Nos nombreuses recherches et l’experience que nous
avons acquise en dessinant nous-m&me tous nos fossiles nous ont demontr& que jamais les foraminiferes
ne se presentent avec une identite absolue dans deux localites differentes; leur rapport n’est que
relatif, et les modifications sont plus ou moins profondes. Si donc nous ne nous £tions impose
des limites tres eEtroites, le nombre de nos €speces en aurait Ete plus que decuple; et au lieu de
pres des 500 especes que nous avous publies, nous en aurions compte plus de 5000.“ Jako malou
ukazku k pfedchäzejicim radküm podävaji Cetna vyobrazeni od druhu Nodosaria mutabilis z oolithu
u Fontenoy, jez velmi pouenym zpüsobem znäzoräuje rüzne variace tehoZ druhu ze siejneho nale-
ziste. Podobne pripady vyskytuji se u velmi mnoha rodü a jsou pädnymi doklady ku nähledu Car-
penterovu; avsak jen potud, Ze jsou mezi foraminiferami n&ktere formy, u kterych jest pojem slova
species velmi elasticky, tak Ze o nich plati rovnou m£rou to, co vyikl slavny Woodward o trilo-
bitech: „Nous pouvons comparer leur indefinis modifications de formes ä ces amusantes faces
humaines en caoutchouc, que les enfants se plaisent a comprimer.“
Provedli tedy v tomto ohledu zkuseni anglicti badatel& Parker, Jones a Brady‘) velmi zäsluZnou
präci, uvedse ono mnoZstvi nepatrnych odchylek od starSich autorü za dobr&e druhy vydavanych
na pravou miru, a zaroven ukäzavse, Ze typy, kol nich2 se vice forem radi, aö po dneSni dobu se
zachovaly.°) I projevuji nähled, odüvodneny mnohymi doklady jak z recentnich, tak i z fossilnich
foraminifer, Ze nejlepsi a jedine mozny zpüsob systematickeho skupoväni jest tvofeni jakychsi rad,
jich2 cleny by byly cel&e skupiny tvarü, kol jedne, vyznacn& formy se fadicich, ktereZto skupiny by
mely vyznam slova species v beZnem slova smyslu. Pfi tom nikterak nezavrhuji binomick& pojmeno-
vani, nybrZ povazuji je za prakticke k oznaceni jiste odchylne formy jakozto variety. Nebot tim,
ze se od casu Linneova valn& zmenily nähledy pfirodozpytcü o tom, co jest druh a rod (a zajıste
jeste m£niti se budou), tim se nikterak nezmönila vyhoda binerniho pojmenoväni, ktere v naSem
pfipadu usnadni orientaci ve varietäch.
Tyto nähledy anglickych badatelü nedosly vsude souhlasu, zejmena u palaeontologü, ktefi
se s velkou pili studiem zkamenelych schränek foraminifer zabyvali, jako: Reuss, Gümbell, Schwager
a j., ti houzevnate drZeli se drivejsich nahledü o rozeznäväni druhü. Tu jest oviem lehko k po-
chopeni, Ze za takov& rozdilnosti nähledü stävä se systematick& zpracoväni jak recentnich tak
fossilnich rhizopodü velice obtiöne; nebot od n&kter&ho badatele celä rada forem za samostatne
druhy se vydävä, kdezto jiny je sotva na vySi variet klade, aneb jiny stahuje vSechny v jeden
druh ve smyslu anglickych badatelü.
To sice predvidali tito badatel@ a hledeli napfed tomu pomoci subgenerickych oddeleni
predejiti takovym pom£rüm; lec uziva se jich tak libovoln&, Ze spletitost synonymiky a nejistota
v pfesnem stanoveni tak zvanych druhü dosähla takovych rozm£rü, jake& jsou sotva v jinych tfidäch
Zivoäisstva. Ze za takovych pomerü zjisteni geografickeho a geologick&ho rozsireni druhti naräZi
na neprekonatelne temer prekäzky a velmi problematickou cenu mä, lezi na bile dni.
') Parker, Jones and Brady: On the Nomenclature of Foraminifera. Annals Magazine of the natural history. Part. I.—IX.
Jsou to zajimav& kritiky fossilnich a recentnich druhü, popsanych hlavn& od star$ich autorü od r. 1565 aZ po nase lasy, ve kterych
jmenovani odbornici i v pochybnych piipadech druhy jednotlive bud l&pe charakterisuji neb jak toho treba bylo, rüzne druhy
v jeden slu&uji.
2) Dükazem toho jsou mnoh& druhy posud jen jako fossilni znäme&, kter@ nalezeny byly pfi vyprav& Challengerov£&. Takovych
druhü jest dosud znämo asi ku 120.
16
Neminim timto kritisovati nähledy uvedene, nybrz cht&l jsem toliko osve£tliti pomery, v jakych
se nalezä kazdy, kdo najde nekolik forem, jez nesouhlasi se Zadnou jiz znamou; vübec hledel jsem
pri sve& präci, dovoloval-li tomu materiäl, nalezti takove& znaky, jez by dävaly zäruku jisteho opet-
poznäni toho druhu. Ovsem mnohdy bylo tezko z men& pfiznive zachovalych nekolika mälo
exempläarfü u£initi diagnosu druhu tak, by urdit@ vSechny podstatne znaky vycerpävala. V tom pii-
pade& jakoZ vübec pri cel& präci jsem se fidil heslem kazdeho sv&domiteho palaeontologa, heslem
Barrandovym: „C’est, que jai vu.“
Bitter atera:
Pod timto zählavim uvädim spisy, jez se tykaji bud foraminifer kfidovych neb foraminifer tez
z jinych ütvarü, jez se vSak u näs vyskytuji. Z ostatnich spisü uvedeny jsou zde pouze ty nejhlavnejSi,
jich2 pfi präci bylo pouzito k vüli srovnäni druhü. Vylouäil jsem vsak pfi tom ony spisy, ktere,
pojednävajice o t&chze foraminiferäch, maji bud jen historickou cenu aneb uväd£ji pouhy nekriticky
vycet druhü v jiste lokalit& nalezenych, aneb popisujice druhy nov& nalezene nepodävaji Zadnych
vykresü, a jez se tudi2 vsSim prävemn od ostatnich autorü prost® ignoruji. Necituji na tomto miste
tez ono velk& mnoistvi spisü, jednajicich vSeobecn& o foraminiferäch, zvläst® o jejich strukture,
a potom spisy o foraminiferäch recentnich a fossilnich, kter& pfimo kfidovych foraminifer se netykaji.
Kde vSak toho potrfeba vyZadovala, jest v textu dotycny spis uveden pod cCarou. Östatne ty, kdoz
by se zajimali o bliz$i poznäni obrovske literatury foraminifer, odkazuji na vybornou pomücku v tom
ohledu, na obSirnou bibliografi od Sherborna,') kdez jest veskerä literatura teZ i recentnich fora-
minifer obsaZena. Vübec pro studium fossilnich foraminifer jest nutno seznämiti se i s recentnimi
foraminiferami, jeZto jest mnoho druhü, kter& jsou fossilni a recentni zäroven.
1827. S. Nilsson: Petrefacta Suecanea formaticnis cretaceae descripta et iconibus illustrata. Lund.
1840. d’Orbigny: Memoires sur les Foraminiferes de la Craie blanche du Bassin de Paris Memoires
de la Societe Geologique de France. Vol. IV. Plates.
1840—1841. Fried. A. Roemer: Die Versteinerungen des norddeutschen Kreidegebirges. Hannover.
1842. F. A. Roemer: Neue Kreide-Foraminiferen. Neues Jahrbuch für Mineralogie etc.
1842. Fr. von Hagenov: Monografie der Rügenischen Kreideversteinerungen. III. Abtheilung. Neues
Jahrbuch für Mineralogie etc. Bd. XV.
1845. A. E. Reuss: Die Versteinerungen der böhmischen Kreideformation. Stuttgart.
1845—46. H. B. Geinitz: Grundriss der Versteinerungskunde. Leipzig.
1850. H. B. Geinitz: Charakteristik der Schichten und Petrefacten des sächsischen böhmischen
Kreidegebirges. Leipzig.
1851. Aug. Em. Reuss: Foraminiferen und Entomostracen des Kreidemergels von Lemberg.
Haidingers Naturwissenschaftl. Abhandlungen. Vol. IV.
1860. A. E. Reuss: Die Foraminiferen der westfaelischen Kreideformation. Sitzungsberichte der
kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien. Vol. XI. Mit Abbildungen.
', A Bibliography of the Foraminifera Recent and Fossil from 1565—1891. With. Notes explanatory of some of the rare and
little known publications. By. Ch. D. Sherborn. Vy$la u Dulau and Co. v Londyn&. Jsou tam zahrnuty vesker& i sebe men$i präce,
roztrousen& v nejrüzn&jtich &asopisech v pfehledny celek v alfabetickem pofädku die autorü. Jiny velmi ob$irny seznam jest v cito-
van&m dile o Challengerov& vyprav&. Vol. IX. Bibliography str. 1—42, uspofädany dle chronologick&ho pofädku aZ do roku 1831, Mensi
seznam viz: Bronn, Klassen und Ordnungen des Thierreichs. I. Bd. 1. Abth., pag. 10-14, p. 250.
17
1861. Reuss: Palaeontologische Beiträge: Die Foraminiferen des Kreidetuffes von Mastricht.
Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien. Vol. XLV.
1861. Reuss: Foraminiferen der Schreibkreide von Rügen. Tamtez.
1862—63. Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils und Gault. Tamtez. Vol. XLVI.
I. Abtheilung.
1863. Reuss: Die Foraminiferen-Familie der Lageniden. Tamt£z.
1865 — 66. Reuss: Die Foraminiferen und Ostracoden der Kreide am Kanara-See bei Küstendze.
Tamtez. Vol. LI. 1. Abtheilung.
1870. B. Brady, Th. Parker, R. Jones: A monograph of the genus Polymorphina. Transactions
of Linnean Society. Vol. XXVIl.
1870. T. Kaırer: Über ein neues Vorkommen von oberer Kreideformation in Leitzersdorf bei
Stokerau und deren Foraminiferen-Fauna. Jahrbuch d. geolog. Reichsanstalt. Bd. XX. Wien.
1871. R. Jones and Parker: On the Foraminifera of the Chalk of Gravesend and Meudon; figured
by prof. Dr. Carpenter. Geological Magazine. Vol. VII.
1872. T. R. Jones and W.R. Parker: On the family Rotalinae found in the Cretaceous Formation
with the Notes of their Tertiiery and Recent Representatives. Quaterly Journal of the Geolo-
gical Society in London. Vol. XXVILI.
1873. T. R. Jones: On some Foraminifera in the Chalk of the North of Ireland. Journal of the
Geological Society of Ireland. Vol. III. Dublin.
1873— 74. H. Bruno Geinitz: Das Elbthalgebirge in Sachsen. II. Theil.
1875. St. Olszevski: Otwornice marglu kredovego kotliny Iwowskiej. Sprawozd. Kom. Fizys. Aka-
_ demie Umiej. Krakowie. Vol. IX.
1879. E. v. Dunikovski: Nowe Foraminifery kredoweho marglu Iwowskiego. Kosmos. (Lwow.) Vol. IV.
1859— 79. Parker and Jones (z (ästi ve spojeni s Bradym a Kirbyem): On the nomenclature of
Foraminifera. Ann. mag. nat. history.
a) Part. I. On the species enumerated by Linnaeus and Gmelin. 3 ser. Vol. III. 1869.
0) „ U. On the species enumerated by Fichtel and Moll. 3 ser. Vol. V. 1860.
c£) „ Il. On the sp. enum. b. Walker and Montagu. 3 ser. Vol. IV. 1859.
@) „ IV. The species enum. by Lamarck. 3 s. Vol. V. 1860 a Vol. VI. 1860.
&) „ V. The sp. emum. by Denis de Montfort. 3 s. Vol. VL 1860.
DS NT Alweelina. 3°s. Vel. VII.
£) „ VI. Operculina Nummulina. 3 s. Vol. VII.
DE SENDE Nextularia, 315: Vol...
2) IX The species enumerated by Blainville and Defrance. 3 s. Vol. X1l.
J) „X. The species enum. by d’Orbigny (viz Ann. des sciences naturelles. Vol. VII.
1826). 3 s. Vol. XI.
Re), Al. The species enum. by Batsch in 1791. 3 s. Vol. XV.
2) „ XU. The species illustrated by Models d’Orbigny. 3 s. Vol. XVI.
m) „Xlll. The permian Trochamina and its allies. 4 s. Vol. IV.
N") „XIV. The species founded by d’Orbigny (Annals des sciences naturelles 1826)
upon the figures in Soldani’s Testaceografia et Zoophytografia. 4 s. Vol. VII.
0) „ XV. The spec. figured by Ehrenberg (Abhandl. d. berl. Akad. 1838—47, and
Mikrogeologie). 4 SENolEDSE RT
1884. Report on the scientific results of H. M. S. Challenger during the year 1872—76. Vol. IN.
Foraminifera By. H. Bowman Brady. With Atlas.
Jar. Perner: Foraminifery cesk&ho cenomanu,
15
Cäst popisna.
Celed Lituolidae.
Podceled Endothyrinae Brady. (Challenger pag. 350.)
Rod Polyphragma Reuss.
Synonyma: Zichenopora Defr. (Bryozoa).
Charakteristika rodu: Skofäpka välcovitä, na spodnim konci pfirostlä, sestävajici
z fady velmi krätkych välcovitych segmentü, za sebou sefadenych. Vnitrek komürek labyrinticky.
Usti terminälni, sitovite. (Brady, Challenger, p. 350.)
Struktura skofäpky jest obSirn& vylicena pfi jedinem druhu toho rodu.
Geologick& rozSireni. Posud jen z korycanskych vrstev z Cech a Saska znäma.
Polyphragma cribrosum Reuss.
Tab. I. Fig. 1.—14. Vykresy v textu €. 2.a 3.
Literatura a synonyma.
1346. Lichenopora cribrosa Reuss. Versteinerungen der böhmischen Kreideformation. II. Theil,
pag. 60, 123; Taf. XIV. Fig. 10. Taf. XXIV. Fig. 3.—.
1871. Polyphragma cribrosum Reuss. Vorläufige Notiz über zwei neue fossile Foraminiferen-Gat-
tungen. Sitzungsberichte der böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Prag 1871, pag. 277.
1872. Polyphragrama cribrosum Reuss. Das Elbthalgebirge in Sachsen von Dr. H. B. Geinitz.
I. Theil. Der untere Quader. IV. Abtheilung, von Reuss, pag. 139. Taf. XXXII. Fig. 8.—10.
Palaeontographica. Bd. XX, 1.
1884. H. B. Brady: Report on the voyage of H. M. S. Challenger. Vol. IX. pag. 66.
Tato forma byla nejdfive Reussem nalezena ve spodni opuce u Schillingen
blize Biliny, a pak v temz geologickem horizont& u Bile Cirkvice (Weisskirchlitz)
„ blize Teplic; byla popsäna jako bryozoa a vrad&na do rodu Lichenopora Defrance.
# Pozde£ji nalezl ji Reuss ve vet$im mnozstvi u Plavna v Sasku a pri podrobn&jsim
ohledäni dosel k üsudku, Ze ji dluZno citati k foraminiferäm, a sice do celedi
Lituolidae, a podotykä, Ze pry struktura jeji üpln& se shoduje se strukturou pfi-
buzneho rodu Lituola (Placopsilina d’Orb.), jen pry pon&kud tvarem se lisi. Tento
ovsem mylIny nähled byl zavinen nedostateönou methodou zkoumaci, jakZ v na-
sledujicich fädeich ukääi.
Skoräpka se nalezä nejcasteji volnä, fidceji prfirostlä na cizich pfedmötech,
v tomto pfipad& to byvaji misky rüznych üstfic (Östrea), neb ostny moiskych
Fig. &. 2. Polyphragma . 1. - 5 5 : 2 5 sc
eribrosum Reuss z Ka. JeZkü z rodu Cidaris, ve velmi mälo pripadech nalezl jsem ji pfirostlou na rule
majku. Spodek skofäpky, (viz Tab. 1. fig. 5.), jez jest v Kamajku podkladem korycanskych vrstev, jez
im: eg st Autiny jeji vypläuji. Tu pak byvä plocha, kterou skoräpka prirostlä, velice
En nerovnä, namnoze zprohybanä. (Viz vyobr. v textu C. 2.) Exempläfe volne jevi
vzdy tvar välcovity, vice men& pravidelny, jenz byvä Casto nepravideln& ohnut, neb blize k üsti
zplostely (viz fig. 2., 4.). i
19
V nekterych pfipadech se skofäpka rozdeluje ve 2 vetve, zridka ve vice, jez na koncich
nesou charakteristicke usti. Celä skoräpka jest rozd&lena zevn& melkymi ale dobre znatelnymi (pii
zachovalych exempläfich) zafezy, neb Svy na mnoZstvi prstencovitych segmentü, jeZ jsou rovno-
bezny mezi sebou, rostly-li komürky pravidelne; jinak jsou Svy nepravidelneho
prübe&hu. Svy nam naznacuji meze komürek, jich byvä pri dospelych individuich
az 22; Sirka Jich pfesahuje 4— 6krate vySsku. Posledni komürka nese na konci
üsti, jez se sklädäa dle stäfi z 9—35 otvorü, jez byvaji ve 2—3 vice mene
zretelne kruhy sestaveny, nekdy vSak jsou neur£it& rozestaveny. Mezi jednotli-
vymi otvory jest fada pirienych bräzdek. Plocha üstni (na ktere se otvory
nachäzeji) jest slabe klenuta a obdana kolkolem rovnou, päskovitou, hladkou
plochou. BEN EN)
2 ö f h ee 5 Ser = 5 i 18. C. ©. olyphragma
Povrch skorfapky pozorovan za mirneho zv£tseni (viz Tab. I. fig. 6.) jevi criörosum Reuss. Nom
se jako slozeny z drobnych lupenkü kfemene, setmelenych zZlutohnedym hn&- videlne zto&eny exemplät
delem. Jednotlive lupenky, neb zrn&öka kremene nevynikaji vsak jako hrbolky a
z povrchu (viz fig. 12.), tak Ze tento nabyva hladkosti a skloviteho lesku; zdä se vSak, Ze tato
hladkost povrchu jest püvodu sekundärniho, zvläst& povazime-li, za jakych okolnosti ty usazeniny
na Kamajku tvorily, Ze totiz asi pfiboj] morsky ty skofapky na pobfeäi lezici stälym zmitänim jich
takto uhladil.
Co se tyce vnitfni struktury skofäpky, pfesvedeime se o jeji povaze jednak pricnymi (hori-
zontälnimi) a podelnymi (vertikälnimi) tenkymi vybrusy, jinak cestou chemickou.
Na prüfezu podelnim, vedenem prav& stredem skofäpky (fig. :8.), vidime nepravidelne
ostrüvky temne Sede hmoty, jez jsou ku pfedu, k üsti v fady konvexni sestaveny, a jeZ jsou
prürezy vybezkü sten skofäpky, jez takto tvori pricky v cel& skoräpce, tak Ze tu lze mluviti o ja-
kychsi komürkäch; tyto vyb&zky odpovidaji tak& zevn& zahybüm neb Svüm skofäpky, jakZ to Ize
dobfe pozorovati na fezu vedenem ponekud excentricky, blize ku povrchu skorapky (fig. 9.).
Kräsn& se daji tyto labyrinticke zahyby sten skoräpky pozorovati, brousime-lii skoräpku stäle
s jedne strany; tu se neustäle jiny a jiny obraz objevuje, brzy pievlädä hmota vybezkü, brzy
zase väpenec vypläujici dutiny zahybü, a komürky se nam jevi spojeny rourkami neb otvory podobn&
asi jako se näm jevi üsti zevne. O tomto spojeni komürek se lehce piesvedäime odlamovänim
jednotlivych segmentü. Pozorujeme-li takovy podelni prürez za siln&jsiho zv&tseni (viz fig. 12., 13.),
shledäme, Ze se skoräpka skläadä ze zrnek pisku, ostrohrannych, rüzne velikosti (0'04—0:01 mız),
spojenych mezi sebou väpnitym cementem, jenz byva zvläste na pokraji zbarven Zelezem do Zluto-
hneda; blize ke stiedu jest Sedy. Mimo tuto vrstvu pisecnou pozorujeme na velmi jemnych prü-
fezech jest& tenkou vrstvu jasnou hyalinni, vapnitou, jez jest prostoupena pory, vZdy kolmo na
stenu komürky probihajiceimi, nekdy i nälevkovit@ na 1 konci rozSirenymi (fig. 13. e).
Jelikoz pak steny komürek byvaji pferozmanit& zprohybane, obdrZime dasto na t&emZ rezu
pory podeln& i pricne zasaZene. Tato porovita hyalinni vrstva jest dosti zretelne od vrstvy piseäne
oddelena a obaluje jaksi vsechny vnitfni steny a vybezky skoräpky.
Velikost porü 0:0011— 00008 mm.
Ueinime-li si prürez pricni (vertikälni), tu shledame pomery podobn& (viz fig. 11. a 14.).
Opetn& tu uzfime vrstvu piscitou, pfevlädajici, vnitt pak k ni se druzi ona jasna porovitä, tenkä
vrstva väpnitä. Pozorujeme-li jemny takovyto pricni prüfez za silneho zvetseni, tu se nam zejmena
kräsn& objevi pory v jasne vrsıve, jez se zträceji v Sede hmot& cementove& vrstvy pisäite.
Co se tyde vyznamu t&chto vrstev, tu jest t&zko rozhodnouti, k jakemu ücelu byly. Nebot
tyto pomery obou vrstev nejsou nijak analogicke pomerüm, jake shledäväme u nekterych, jak
3*
20
fossilnich tak i recentnich foraminiferäch, jez svoji zrejme porovitou skofäpku pokryvaji zrn&ecky
pisku, jez pak dalsim pribyvanim hmoty porovite zdaji se tvofiti podstatnou Cäst skofäpky. Mimo
ı0, pustivge mimo sebe ohled na to, k jak&mu ücelu u t&ch foraminifer ona zrnka pisecnäa jsou,
jest z praci Moebiovych') vidno, Ze zvife müze na venek i skrz vrstvu zrnek piseönych vyslati
sve pseudopodie. N&co podobneho v3ak neni u Polyphragmy moZno, nebot husty cement zevnejsi
vrstvy kfemite üpln& zabranuje prüchodu pseudopodii; nelze tedy vyznam techto dvou, ostre od
sebe oddelenych vrstev ztotoZhovati s vyznamem pisäte a porovit& vrstvy nekterych foraminifer,
jako jsou Textularia gibbosa z tertieru, Textularia agglutinans recentni, z Atlantick&ho oceänu,
nektere Buliminy s povrchem pisätym, a jine. Spise se zdä, Ze zvire Polyphragmy nejprve vy-
tvofilo si vrstvu porovitou, jez, dokud bylo zvire male, mohla odoläavati rüznym vlivüm, a pak,
kdyZ zvire rostlo, k vüli jejimu upevneni, mezi jednotlive zähyby te tenke vrstvy a na vnejsek
skoräpky uklädalo onu piscitou vrstvu s cementem. Tomu mimo jine nasved£uje ta okolnost,
ze se u Polyphragmy nalezaji zrnka pisku rozdelena stejnomern& huste vSude ve veäsker€e hmote
cementov& na povrchu i uvnitr (viz fig. 11.), coz u jinych pisäitych foraminifer nepfichäzi, naopak
u tech byvä nejvice zrnicek na povrchu, uvnitt bud jen samy cement, neb spofe tu atam drobne
zrnko pisku v zakladni väpenne hmot& ulozeno. Ze by s houbami Pharetronami m&la Polyphragma
pfibuznost, jak Steinman (Zeitschrift f. Min. 1888.) tvrdi, ale nedokazuje, jest nanejvy5 pochybno,
nebot podobnou strukturu Zädnä i sebe odchylnejsi houba neukazuje.
Velikost: Delka skofäpky 2—1S mm; prümer (Sirka) 1—15 mm. — Nalezist&: Kamajk,
velmi hojn@ v slinovitych usazeninäch ve slojich ruly; zfidka v bryozovych vrstväch na Kahku
u Kutne Kory.
Lituola. Lamarck emend. Brady.
Synonyma: Placopsilina d’Orb. p. p.
Charakteristika: Skofäpka piscitä, na povrchu drsnä, vicekomürkatä, spiraln& (aspoA
ze zacätku) vinuta. Komürky uvnitr labyrinticke. Usti nepravidelne, dendriticke neb sitovite. (Brady,
Challenger.)
Struktura jemndgjsi jest obSirn® vylicena pfi popisu druhü.
Geologicke& rozSifeni: Rod tento poäina jiz v kamenouhelnem ütvaru a dochoval se
aä po nase doby; znämo jest asi 10 (?) fossilnich a dva recentni druhy. V Ceskem kridovem
ütvarı jest zastoupen tfemi druhy; vesme&s jen v cenomanu se naskytujicimi.
Lituola cenomana d’Orbigny.
Tab. II. fig. 1.—6. Tab. IV. fig. 15. Vyobrazeni v textu €. d. a 5.
Literatura asynonyma:
1840. Placopsilina cenomana d’Orb. Cornuel. Oeufs des Mollusques Mem. Soc. Ge&ol. de France-
Ser. II. Vol. 3. pag. 259. Tab. II. fig. 36.
1850. Placopsilina cornueliana d’Orb. Prodrome de palaeont stratigraf. Vol. II. p. 111. Nr. 791.
1850. Placopsilina cenomana idem ibidem p. 185. Nr. 758.
1851. Placopsilina cenomana Reuss. Denkschrift d. kais. Akademie d. Wissensch. Bd. VII. p. 71.
P1-28, He 4,70.
1860. Zituola cenomana Parker and Jones. Quaterly Journ. of Geolog. Soc. Vol. 16. pag. 302.
Nr. 182.
') Moebius, Über die Struktur einiger weniger bekannten Foraminiferen aus St. Mauritius. Kiel 1390,
Al
1862. Zitwola (Placopsiline form) cenomana Carp. Introduction to the study of Foraminifera, p. 143.
Pl. XI. fig. 11.—14.
1866. Placopsilina prolifera Terquem. Foraminiferes du Lias. Gme Mem., p. 493, pl. XX, fie. 24.
1866. Placopsilina hybrıda idem ibid. Pl. XX, fig. 25, 26.
1867. Ziluola cenomana d’Orb. Brady. Proc. Somerset. Arch. and Nat. History Soc. Vol. XXIII,
ERIODMRIL I, ig:
1884. Placopsilina cenomana d’Orb. Brady. Report of Challenger. Vol. IX., p. 315. Pl. 36, fig. 1—3.
Skoräpka skoro vZdy pfirostla, nejcasteji na skofäpkäch üstrfic (Ostrea) neb zubech Zralokü
aneb na Stitkäch Pollicipodü, na rourkäch cCervü (Serpula), velmi zfidka volnäa, a to byvaji jen
fragmenty mladsich £ästi skoräpky, spiralni Cast byva vzdy prirostlä. Strana,. kterou .skoräpka
pfirüstä, jest vzdy hladkä, o cemZ se lehce müZeme presved£iti, odloupnuvse
ji od pfedmetu, na nemz Ipi; tu pak byva na te stran& pozorovati i pficky
a strukturu vnitfni (viz vyobrazeni v textu €. 4. a5.). Na strane prot£&jSi, zevni,
jest skofapka mirn® klenutä neb zplostelä, nekdy i nepravideln& prohnutä.
Komürky poctem 6—13 z pocätku se vinou spiräln&, mnohdy velmi pravidelne
(Tab. I. fig. 4.), pozd&ji po£linaje asi sedmou neb az desätou komürkou, radi
se k sob& v jedne cäfe, pfimce, je v nekterych pfipadech i kolmo vzhüru
smefuje (viz fig. 3.). Tim zpüsobem povstäva znamy tvar biskupsk& hole,
odkudz teZ jmeno rodove pochäzi. Casto vsak komürky, ale pouze u velmi
starych individui, nezachovävaji smör prfimky, nybrZ se i hadovit@ a nepravi-
delnym smerem k sob& pfikladaji, tak Ze habitus t&ehoz druhu byvä velice Fig. & 4. Zituola ceno-
EL E e ; 14, > ; mana d'Orb. Cäst sko-
rozmanity. Jednotlive komürky jsou nizko välcovite, vice men& klenute, odd&- zapky, kterou byla pii-
leny Svy, jez u mladSich stadii byvaji velice hluboke a patrne, u starsich stadii sedlä.
stävaji se nezretelnymi tak, aZ skoro mizeji.
Üsti kruhovite; na nökterych exempläfich zdä se miti nächylnost tvoriti vyb&zky (jako
Dendfritina).
Struktura skoräpky. Pozorujeme-li povrch zachoval& skoräpky, tu se näm jevi jako
slozeny ze samych jemnych lupenkü, velice drobnych, @asto lesklych, pfipominajicich i na desticky
slidy, jez jsou spojeny rezavym cementem, jehoZ barva pochäzi, jakZ jsem se chemickou reakci ')
pfesvedcil, od kyslicniku Zeleziteho. Tento zrnity povrch skofapky jest vSak velmi jemny, zrnecka
jsou mnohem men$i nez u podobneho na pohled rodu Polyphragma, tak Ze v mnohych pripadech,
kde mäme prfed sebou jen däst skofapky a nevime, nälezi-li do rodu Polyphragma neb Lituola
aneb Haplostiche, tu jiz bedlivejsi pozoroväni povrchu staci k rozeznäni rodu. Vnitfni strukturu
seznäme z tenkych vybrusü vedenych prfiene a podeln& skofapkou.
Na prürezu podelnem (Tab. Il. fig. 5.) pozorujeme na zevni stran& vrstvu slozenou z piseckü @
spojenych rezavym cementem, jeZ jest dosti urcite ohranicena od vrstvy d, jez se skladäa taktez
z kfemitych ülomkü, ale o mnoho mensich, a ve kterez sedä hmota cementova prevläda, kdezto
ve vrstve d maji zrnka pisku pfevahu. Vrstva d, pro kterouz bych navrhoval nazev vrstvy korove,
zabihä, jak z prürezu toho -vidno, i ve pricky, coZ patrn& asi souvisi se vzrüstem skofapky; Ze totiz
byla skorapka dejme tomu sloZena z 9 komürek, tedy obalovala korova vrstva vSechny zevni
steny skorapky; kdyz ale zvire vytvorilo näsledujici komürku desätou, tu pokrylo tu stenu opetne
!) Rozpustil jsem totiZ n&kolik fragmentü skofäpek v kyselin& solne, nalez do roztoku toho jsem pfidal n&kolik kapek ferro-
kyanidu draselnat£ho (Zlut€ krevni soli), &imz okamzit® vzniklo modr& zbarveni vytvorivsi se berlinskou modri, coZ jest charakteristick&
pro slouleniny Zelezite.
[89]
[9]
i s druh& strany vrstvou 5 s prevlädajicim vapnitym cementem, a tak vidime na prürezech (ovsem
dosti tenkych) vybihati korovou vrstvu ve pficky delici komürky, ale rezaveho zbarveni znacne
ubyva. Pficky a steny komürek maji prstovite z jich vnitfniho obvodu vy£nivajici vybezky (viz
fig. 6.), jez jsou na svem konci ovalni neb take Spicate a jsou velmi charakteristicke pro Lituolu ;
tyto jsou sloZeny vyhradn& z droboulinkych sem tam roztrousenych zrnicek
kremitych, jez se skoro zträceji v prevladajicim cementu väpnitem. Na prürezu
pfiönem (viz vyobrazeni v textu c. 5.) nachazime podobne pomery; opetne
rezavou vrstvu korovou, skoro päskovit@ se na pokraji skofapky tähnouei
a vrstvu drobn& pislitou s cementem väpnitym.
Nase ceske exempläre Lituoly üpIne se shoduji s popisy a vyobraze-
Fig. &. 5.-Zituola senomana
d’Orb. Pfiöny tez skofäp- nimi Reusse a Carpentera; avSak jsou znaön& menäi neZ francouzske, jez jsem
kou pfirostlou na uüstfici.
ten obdrzel od znameniteho badatele v tomto oboru Schlumbergera z Le Mans,
jez take zbarvenim a povrchem i tvarem se dosti uchyluji od typickych vy-
kresü tehoz druhu u anglickych badatelü. OvSem co se tyce rüznych forem a jich spravneho
urceni, panuje dosud, a to u velmi mnoha rodü piscitych foraminifer, velky zmatek, zavineny
nejen malou znalosti struktury ale i velikou promö£nlivosti, jez u foraminifer jest tak znacna, Ze
zkuseni anglicti badatele v tomto oboru druhy u nekterych vübec neuznävaji, aneb novych ne-
pripousteji.
Velikost: O'4—11 on. — Naleziste: Velmi hojn&e na Kamajku; zfidka v Koline, Kory-
canech a Kanku.
Lituola cylindrica n. sp.
Tab. II. fig. 7.—12. Vyobrazeni v textu C. 6.
Oo
Skoräpka volna, valcovitä, rovna neb slab& zahnutäa, sloZena z vetsiho poctu komürek
(nejveti pozorovany poclet jest 15), jez jsou od sebe oddeleny hlubokymi, zretelnymi Svy, kter& maji
nekdy nepravidelny prüb£h, celkem ale rovnob&Zn& mezi sebou probihaji. Komürky
stäfim jen velmi pozvolna se zvetäuji a jsou siln& klenute. Usti na ulomenych
exempläfich se jevi jako nepravidelne, sem tam na pfedni stene roztrousene
otvory. Povrch jest velice vyznaöny. Skladä se z hrubych piseckü, slepenych inten-
sivn@ hnedozlutym cementem, öimZ se ve spornych prfipadech, kde mäme jen maly
fragment, jej2 nechceme brousenim porusiti, lehcee od podobnych forem jinych
rozeznä. Mimo to zajimave& rozdily jsou ve vnitfni struktufe skofapky. Na prü-
rezech podelnych (Tab. II. fig. 9., 10., 11.) vidime velmi prfesn& ohranicenou zevni
vrstvu korovou, s niz jdou vybezky i do jednotlivych pficek komürkovych,') a na
ni näsleduje vrstva t@m&f jen ze sam&ho Sedeho, jen misty rezaveho a drobounkymi
piseönymi zrnky promiSeneho cementu, jen2 u mladych individui prevlada. Prsto-
Fig. & 6. Zitwola vitych vybezkü z vnitini vrstvy jest mnohem men& a mimo to dobrym znakem
ne tohoto druhu jest, Ze jsou vZdy pficky komürek konkavni smerem ku pfedu. Na
abe Zonen Ab. prüfezu pfiönem, vertikälnim (fig. 12.), objevuji se pomery vrstev jednotlivych po-
dobn& jako na podelnem.
Velikost: 1:5—8 mm. — Nalezi$te: Kamajk, dosti hojne.
', Vyklad toho viz u pfedesl&ho druhu Lituola cenomana d’Orb.
[SS
Lituola globigerrinoides n. sp.!)
Tab. II. fig. 15.—17.
Skoräpka nepravidelne ve spiräle vinuta, jez se sklädä asi ze 2 zävitkü. S horni strany
lze pozorovati 7 ztetelnych komürek, hlubokymi, ale ne ostrymi svy od sebe oddelenych, jez jsou
v5ak velice nestejneho tvaru, kulovite aZ i protähle välcovite. Ze spodni strany bezpeen& Ize
10 komürek rozeznati, takteZ velmi nestejnych a siln& klenutych. Postavime-li si skofäpku na hibet,
tu vidime, Ze komürky jdou nepravideln& ve 2 fadäch, coZ2 u druhü tohoto rodu nebyvä. Usti ne-
ztetelne. Povrch jest velice hrube piscity, z velkych, ostrohrannych kfemenkü slozeny, &imz ponekud
upomina na povrch Polyphragmy.
Velikost: 15 mm. — Nalezist@: Kamajk (unicum).
Haplostiche Reuss.
Synonyma: Nodosaria p. p., Lituola p. p., Dentalina p. p.
Charakteristika: Skofapka volnä, üpIn& pisitä, sloZena z vetsiho poctu komürek neb
segmentü, spojenych vespolek v rovn& neb zahnute &äfe. Komürky labyrinticke. Otvor terminälnt,
obycejne jednoduchy, zridka rozvetveny (jako Dentritina) neb mnohonäsobny.
Struktura rodu toho nelisi se nijak od struktury Lituoly, le& ze komürky jsou skoro
vyplneny vybezky ze sten, pferozmanit&ho tvaru.
Geologicke rozSireni: Rod tento poäinä jiz snad v triasu, a dosud Ziji jeho zästup-
cov& v nyn&jsich mofich. Nejvice jest rozsifen v ütvarı kfidovem. V Cechäch jest asi 6 druhü
rodu toho, z nichZ nejvice jest jich v Senonu; jeden v korycansky'ch vrstväch.
Haplostiche oligostegia n. sp.
Hape llesneslan et:
Skofäpka na prüfezu ellipticna, sloena ze 3 komürek velmi nestejnych. Spodni komürka
dole zaokrouhlenä, po stranäch smacklä; stredni jest nizce välcovitä, oddelenä ode vsech mälkymi,
skoro rovnob&änymi Svy; posledni jest nepravideln& kuzelovitä, kondici v tupou Spicku, nesouci
pone&kud excentricke üsti. Povrch jest velmi jemn& pisäity.
Velikost: 0'22 mm. — Naleziste: Kahk, unicum.
Podceled Trochammininae. (Challenger p. 66; 321.)
Trochammina Parker and Jones.
Synonyma: Webbina d’Orb. p. p., Trochammina Carp. p. p.
Charakteristika rodu: „Skoräpka volnä, zridka pfirostlä, rüzneho tvaru nepravidelneho,
neb spirälniho na zpüsob Rotalie. Segmentace vice men& üplnä. Steny tenke, slozene z malych, dro-
') Prideleni teto formy k rodu Lituola nepovazuji za definitivni, jeliko2 nedostatek materiälu (dosud jedinky exemplär nalezen)
bräni zhotoveni prüfezu, jenz jest nezbytnym ku sprävn&mu a jistemu urteni rodu. Beiu tedy rodov& jmeno v tomto specielnim pFi-
padu v tak Sirokem vyznamu, jaky mu dävaji angliöti badatele, spojujice v tom rod& velmi rüzn& formy, jichZ struktura jest bud
velmi nedostateön& znäma, neb jez se nedaji pro svoji prom£nlivost v n&ktery jiny rod zafaditi. Dosti podobnä forma jest popsäna
jako Haplophragmium globigeriniforme P. J. (Challenger p. 312. Pl. 35. fig. 10., 11.\, ale nezietelne üsti na jedinem exempläfi, a ne-
znämost struktury nepfipousti ur&iteho stanoveni. Ze formu tu jsem pfirfadil k rodu Lituola, stalo se pro jeji na Lituolu upominajici
povrch a pro geologicke rozSiteni Haplophragmia, ktere polinä v Senonu, kdezto rod Lituola posud u näs jen v Cenomanu.
24
bounkych zrnek, vlozenych do väapnit&eho cementu, neb zatmeleny v chitinovitou membranu. Zevni
skoräpka hladkä, Casıo leskla; vnitrek hladky, ziidka miizovity, nikdy labyrinticky.“ (Challenger
pP. .336,)
Tento rod obsahuje velke mnozstvi rüznych forem, jez se shoduji (pry) strukturou. Brady
rozdelil jej v podrody: Ammodiscus Reuss, Trochammina s. str, Hormosina, Webbina d’Orb.
Subgenus Trochammina s. str., by pak obsahoval formy spiräln& vinute, vice komürkate, „jez pry
by se,* jak mini Bütschli, „mely stave&ti ke Globigerinidam!* Tento Bütschliho nähled ovSem neni
strukturou onech forem nikterak jest& dokäzän, a zajist@ jako u vice podobnych rodü se stalo,
ukäze se, Ze podobne& na nepatrnych neb Zädnych faktech se zaklädajici rozumoväni jest neopravnene.
Kdyby se m&lo jen ku tvaru skorfäpky a sloZeni jejimu prihlizeti, tu bychom se mohli zase vrätiti
k casüm d’Orbignyho. Zde musi rozhodovati struktura skofäpky a ta jest u velmi mälo forem
znäma. Jest to skuteen& velmi podivno, jak forma tak obecnä, jako v nasem pripad& Tr. irregularis,
dosud strukturou svou üplne neznama byla a za imperforovanou se povaZovati mohla, a pfece pri
systematice casto se s ni setkavame a na jejim dosud takfka neznamem charakteru pfibuznost
generickä a resultäty pro descenden£ni theorii maji se zaklädatı.
Jest dosti pochybno, zdali vsechny formy rodu Trochammina s. str. maji tutez strukturu jako
Troch. irregularis P. J.; procez strukturu skofäpky naseho druhu pri popisu jejim vylicime.')
Geologicke rozSireni: Rod tento zacina v kamenouhelnem ütvaru a nejvetsiho rozsi-
reni dochäzi v nyne&jsich mofich.
V ceskem kfidovem ütvaru jest rozSifen, aö@ ne vSude hojne, jediny druh: Tr. irregularis
(EI ICArp&- PP:
Trochammina irregularis (P. J.) Carp.
Tab. IX. fig. 1.—0.
Synonymaa literatura.
Carpenter. Trochammina irregularis. Introduction to the study of Foraminifera Plate X. fig. 6.—10.
Webbina irregularıs d’Orb. Prodrome de Palaeontologie 1850. Vol II. p. 111, Nr. 782, 783.
Nubecularia irregularıs d’Orb. Reuss, Sitzungsber. d. W. Akad. d. Wiss. Bd. 46. 1863. p. 30.
Skoräpka vzdy piirostlä na cizich predmetech, nepravideln@ elliptiena, neb kruhovitä, vice
mene& klenutä. Obycejne byva vice (3—6) komürek pospolu fetezovit@ spojeno pomoci üzkych,
hrdelkovitych vybe&zkü na obou koneich komürky. Na stran& spodni, kterou jest prirostlä, nema
skorfäpka Zädne steny. Povrch jest mastn& leskly, malymi, nepravideln& roztrousenymi dolicky
posäzeny.
Struktura. Na prüfezu vertikälne vedenem (fig. 3., 5.) vidime, kterak se stena skofäpky
skladä z pom&rn& tenke&, obloukovit& lamelly, na koncich, kde se blizi k podloZce okrouhle zakoncene;
je-li prürez nälezit@ tenky, vidime jiz za mirn&ho zvetseni pory, jez, jak se müZeme i horizontäln&
neb jinak libovoln® vedenym fezem presvedciti, smeruji vzdy kolmo k povrchu skofapky. Prümer
jich obnäsi 0:006—0'003, tedy dosti hrub& pory.
Velikost jedne komürky 0:3—0'7 mm. — Naleziste: Kamajk. Velmi hojn@ na Stiteich
Pollicipodü, zrfidka na mladych Ostreäch. Jest rozöifena v celem svrchnim ütvaru kfidovem.
') Pon&vadZ Carpenter ve svem zäkladnim dile ozna@uje na$i formu pouze jako „Placopsiline form of Trochammina irregu-
laris“, pfidrZel jsem se jeho nähledu; nebot o jemnejsi struktufe rodu /lacopsilina, jako vübec to dosud i u n&kolika velmi obecnych
rodü foraminifer obylejnym zjevem jest, skoro nic znämo neni a srovnavaci materiäl nebyl po ruce. A pfece dle souhlasnych vyrokü
vSech lelnych badatelü studium foraminifer bez jich prüfezü jest illusorni!
Celed Textularidae Brady
Podceled Textularinae Brady.
Rod Textularia Defr 1828.
Synonyma: Polymorphium Sold. p. p. Loxostomum Clidostomum, Rhynchoplecta, Proro-
porus p. p. Ehbg.
Charakteristika: Skoräpka väpnitä neb pisäitä z pravideln& dvojradych komürek alter-
nujicich sloZena, s polom&sicitym üstim na basi osni plochy komürek.
Struktura: V tomto rodu dosud se misi formy se skofäpkou väpnitou, hrub& dirkovanou,
s formami, jez maji jen zakladni hmotu väpnitou, perforovanou a ta jest &im blize k povrchu tim
vice promisena piseönymi zrnky, aneb i docela s piscitymi formami. Dosud se o tom rüzni nähledy,
maji-li se formy se skofapkou tak rüzneho sloZeni v jediny rod staveti. Vedeme-li si prürez sko-
rapkou Eiste väpnitou, tu vidime prvni komürku kulatou, a na ni s obou stran pak se pfiklädaji
2 komürky, jedna vetsi (mladSi) a jedna mensi (starSi), jez vSechny dobre hrubou dirkovatost
ukazuji. Velikost porü u ceskych Textularii obnasi 0:0065—0:0090 zn.
Geologicke& rozSireni. Rod tento pocina v kamenouhelnem ütvaru, nejvetSiho rozSireni
dochäzi v tertieru a v nyn&jich mofrich, &itaje asi 28 recentnich druhü. V ceskem ütvaru kfidovem
vyskyta se 11 druhü, z nichZ 3 pfipadaji na korycansk& vrstvy.
Textularia globulosa Reuss (non Ehbg.).
Tab. IX. fig. 11. Zvetseno 300/1.
Literatura.
Textularia globulosa Reuss, Verst. I. p. 39. Taf. XU. fig. 23.
Reuss, Sitzungsber. Bd. 40. pag. 232. Taf. XII. fig. 7., 8.
Fric, Teplitzer Schichten. Archiv f. naturw. Durchforschung Böhmens. Bd. VII. Nr. 2. pag 116.
fig. 163.
Skoräpka mirne se rozSifujici, äitajici na kazde stran& $—7 komürek, jez hlubokymi, sikmymi
$vy oddeleny jsou. Alternace komürek je stredoväa, to jest, Ze misto, kde se horni 5ev prave
komürky stykä s postrannim ä$vem leve komürky, lezi präve& uprostred.
Velikost: 0'1—0'25 mzm. — Naleziste: Kamajk, Kanhk; ziidka.
Druh tento nalezä se jiz ve spodnim ütvaru kfidovem; nejvetsiho rozSireni dochäzi v Senonu;
v Cechäch v teplickych vrstväch &ini krom& Globigerinu na mnohych mistech nejvetsi procento
z foraminifer.
Textularia brevicona n. sp.
NabaPzus#2:
Skoräpka velice rychle se rozSifujic, komürky silneji nadmute nez u pfedesleho druhu
T. globulosa Reuss, oddelene velice hlubokymi, sikmymi svy. Po kazde strane skofäpky 3—3
komürek, z nich2 posledni byva kulovit@ nadmutaä.
Alternace komürek stredovä.
Velikost: 0'17 mm. — Naleziste. Kamajk. Dosti hojn&; mnohem vzäcn&ji na Kanku.
Jar. Perner: Foraminifery leskeho cenomanu. 4
26
Textularia parallela n. sp.
Tab. IX. fie. 13.
Skoräpka z polätku velmi mirne se rozSifujici, pozdeji skoro stejnou Sirku zachovävajici,
v celku pon&kud zahnutä. Velmi Cetn&e ponenählu se zvetsujici komürky, po kazde strane 9—13,
jsou oddeleny me&lkymi, velice Sikmymi, na mistech styku zahnutymi $vy. Alternace komürek
v jedne& tretine.
Velikost: 03—05 mm. — Nalezist@: Kamajk; desti hojne.
Podeeled Bulimininae.
Bulimina d’Orb. 1826. Chall. p. 397.
Synonyma: Robertina d’Orb., Ataxophragmium Reuss.
Charakteristika: Skofäpka volna, väpnitä neb piscitä, vinuta ve pfikre Sroubovite spi-
räale; nejmen& 3 komürky pfipadaji na 1 zävitek. Üsti rovnob&zn& k ose vykrojeno, bud Sterbino-
vite neb pyskovite& rozSireno.
Struktura jemn£jsi tohoto rodu velmi mälo znäma.') Zdä se, Ze bude l&pe piscite formy,
neperforovane, oddeliti ve byvaly Reussüv rod Ataxophragmium.
Geologick& rozSireni velmi velike; pocina jiz triasem a jde i do nynöjsich mofi.
V Cechäch jest asi 15 druhü tohoto rodu, nejvice v Senonu rozsifenych. V korycanskych vrstväch
nalezeno pösud 5 druhü.
Bulimina brevicona n. sp.
Tab. II. fig. 1a, 6. Zvetseno 110/1; orig. €. 74. Kamajk.
Skoräpka obräcene vejäitä, dole tupe Spicatä, velice rychle se rozsifujici, tak Ze vySka sko-
räpky se rovnä temef Sifce jeji. 3—4 spirälovite zävitky, vzdy o tfech komürkäch, jemnymi Svy
od sebe odd&lenymi; posledni 3 komürky znacne vyklenute, Sirsimi, ale melkymi 5vy od sebe od-
deleny, ve stredu v hlubokou jamku se sklängjici. Otvor nezretelny v trojboke dutine, tvorene stredem
3 poslednich komürek. Povrch jemnymi zrnicky pisku pokryt.
Velikost: 0°5 mem. — Naleziäte: Kamajk; zfidka.
Bulimina variabilis d’Orb.
Tab. II. fig. 2a, d, 6, 7. Zvets. 45/1; orig. €. 109. Kank.
Literatura:
Bulimina variabılis d’Orb. Mem. ]. c. p. 40. Taf, IV. fig. 9.—12.
Bulimina variabılis d’Orb. Reuss, Verst. I. p. 37. Taf. VII. fig. 56, 76, 77.
Ataxophragmium variabıle d’Orb. sp. Geinitz Elbth. p. 124.
Charakteristika: Skoräpka skoro kulovitä, nepravideln& spirälni, nekdy jednim smerem
protählä, vice men& involutni, nekdy skoro üpIne zakryvaji posledni komürky predesle zävitky, nekdy
jsou vSechny patrny; hofejsi strana ponekud zplostelä. Cetne komürky (a2 10) jsou od sebe od-
deleny tlustymi svy. Posledni komürka Siroce podkovovitä, kryjici predchozi komürky. Povrch piscity.
', Pokud mi toho &as a materiäl dovoloval, snazil jsem se alespoh na letnejsim korycanskdm druhu Bul. variabilis d’Orb.
strukturu skofäpky bliZe seznati, jakZ pri popisu t&hoZ druhu uvedeno t£Z jest. Jeäto sloZeni skofäpky u jednotlivych druhü tohoto rodu
jest rüzne, tedy dluäno £initi prüfezy od vice druhü, coZ u malych a vzäcnych forem jest velmi obtiZno.
27
Struktura tohoto druhu, jej2 snad pravem Reuss v nov& utvoreny rod chtel vraditi,
neukazuje ani stopy po porech, nybrZ prüfez jevi, Ze jest sloZena z jemn&ho pisku, promiseneho
väapnitym cementem, nebof po vyleptani nam zbudou kfemitä zrnka. Pricky komürek jevi za sil-
nejsiho zvetieni na povrchu hyalinni, jasnou, väpnitou vrstvu, jeZ i do vnitr skoräpky s prickou
pokracuje, a na povrchu modroSede pruhy, Svy komürkove tvofi. Jine druhy Bulimin piscite
na povrchu asi podobnou strukturu jevi, kdezto ony väpnity vzhled majici budou jeviti asi poresni
steny. Podivno jest, Ze jsem dosud nikde nenasel vyobrazeni prürezu jak piscite tak i väpnite
Buliminy, a&C prece jsou to formy dosti velke, n&kdy velikosti az 1 22 dosahujici.
Velikost: 0'3—0'9 mm. — Naleziste: Velmi hojne v Kamajku, Kanku. Mimo to jest znäma
z celeho svrchniho kfidoveho ütvaru; zvlast& v teplickych vrstväch jest prehojna.
Bulimina depressa nov. sp.
Tab. II. fig. 3a, d. Zvets. 90/1; orig. €. 18. Kamajk.
Skofäpka polokoulovita, na spodni stran@ skoro rovn& smäckla. Komürky jsou sestaveny
v nepravidelne spiräle o 1 neb 1‘, zäaviıku a rychle na Sifi pribyvaji. Jednotlive komürky jsou
prstencovite, od sebe oddeleny znacne hlubokymi, ostrymi Svy; posledni komürka se velice plose
rozSiruje, tak Ze pfi pohledu s hora zakryva predesl&e zäavitky a jest vejdit@ vykrojena. V tomto
vykrojku naleza se podlouhly otvor üstni.
Velikost: 0:4—07 mm. — Naleziste: Kamajk; zfidka.
Bulimina inflata nov. sp.
Tab. III. fig. 4a, d, c. Zvets. 70/L; orig..€. 71. Kamajk.
Skoräpka krätce a Siroce obräcen& kuzelovitä na dolenim konci tup& Spicata, se 4—5 spi-
rälnimi zävitky, z nich prvni dva jsou velice male a nezfetelnymi Svy od sebe oddelene; ostatni
zavitky rychle na Sirce pribyvaji a posledni jsou silne klenute. Ctyry komürky posledniho zävitku
jsou silne nadmute a hlubokymi 5vy odd£lene. Üsti jest podlouhlä, na jednom konei jazykovit&
vykrojenä Sterbina, stojici uprostred mezi sbihajicimi se Svy poslednich &tyr komürek. Povrch sklo-
vite leskly s velmi jemnou granulaci.
Velikost: 0:8 m. — Naleziste: Kamajk; dosti hojne.
Bulimina conoidea nov. sp.
Tab. II. fig. 5a, d. Zvets. 110/1; orig. €. 70. Kamajk.
Skoräpka obräcen& kuzelovita, dosti zvolna se rozSifujici, dole oblou Spickou kon£ici, nahore
silne zplostela (tak Ze pfi pohledu se hibetni strany vypada jako utata). Komürky sestaveny
v Sesti zävitcich, dobfe znatelnymi, ale melkymi 5vy od sebe oddelenych. Steny komürek jevi se
jako tluste, modroSed& &äry. Posledni 4 komürky mirne klenute,.ku stredu znaöne dolü se sklängjici.
Usti podlouhle ovälni Sterbina. Povrch jemn& zrnity.
Velikost O6 am. — Nalezist&: Kamajk; zridka.
Virgulina?
Tab. IV. fig, 14. Zvets. 150/1;. orig. €. 61.
Skoräpka kuzelovitä, oblä, dolni komürky (poctem 3) v 1. rad& horni ve dvou radäch,
silne klenute, odd&lene hlubokymi 3vy. Dolni komürka kondi tupou Spickou. Jezto jenom jediny
fragment jest zachovaly, jenz stezi pfipousti urdeni rodu, necinim z ne&ho noveho druhu.
Velikost: 0:08 am. — Naleziste: Kamajk; unicum.
1)
[0 4]
Celed Lagenidae.
Podeeled Lageninae, Brady.
Lagena Walker et Jakobs 1784.')
Synonyma rodovä: Serpula W. et J.; Vermiculum Montagu; Serpula Maton et Rackett,
Pennaut, Turton; Zagenzula Monfort, Flemming etc.; Oolina d’Orb., Reuss etc.; Miliola, Cenchri-
dium Ehbg.; Zntosolenia Ehbg., Will; Ovyulina Ehbg. etc.; Apropterina p. p. Zborz; Fissurina
Reuss etc.; Amphorina d’Orb. etc.; Amygdalina, Phialina, Costa Sequenza; Tetragonulina, Tri-
gonulina Obliguina Sequenza.
Charakteristika: Skofäpka volna, jednokomürkatä, vejditä, aZ vretenkovitä, obycejn&
jen s 1 polärnim, kulatym üstim, kter& byvä n&ekdy v rourku do vnitf skofäpky vnikajici promeneno,
neb jest Sterbinovite, je-li skofäpka siln& zplostela.
Struktura velmi jednoduchä; cela skoräpka jest velice jemn& porovitä (prümer poru
0:0006—0:001, nejmensi to vübec znäme pory). Na okraji skofapky u nekterych druhü, opatfenem
bezporovitym kylem, nalezaji se n&kdy od cizopasnikü vyhloubene hruskovite dutinky. Povrch
byva velmi rozmanit@ trny neb päskami ozdoben.
Rod tento &ita mnozZstvi druhü; asi 52 recentnich a asi 20 fossilnich (hlavn& tertiernich),
z nichZ2 v nasi kfid& jsou 2 druhy zastoupeny.
Lagena tuberculata n. sp.
Tab. V. fig. 19a, d. Zvetseno 70/1; orig. €. 58.
Skoräpka nepravideln& ellipticna, mirn& klenutä, v tählou rourku znenähla protazena. Povrch
skofapky jest pokryt hrubymi, tup® Spicatymi hrbolky, jez se Cästeen@ i na rource jevi. Usti jest
centrälni, kulate, na konci hrdelka rourky züzene zvlästnim, massivnim prstencem.”)
Velikost: 0°6 mm. — Naleziste: Kamajk (jen 2 exempläfe dosud nalezeny).
Podieled Nodosarinae, Brady. Chall. pag. 448.
Nodosaria Lamarck 181.
Synonymarodovä: Nautilus Linne etc.; Orthoceras Gualtieri etc.; Orthocera Lamarck etc.
Charakteristika rodu: Skoräpka välcovitä, nebo (nejcasteji) slabe kuzelovita, sklädajici
se z vice komürek za sebou seradenych, jez se neobjimaji, a jsou krätkymi rourkami vespolek
spojeny. Usti centrälni.
Co se jemne struktury tyce, jest tato zfejma z podelnych a pficnych prürezü (Tab. VI.
fig. 8, 105, 14a, 5b). Na podelnem rezu jiz pfi mirnem zvetieni vidime hust® porovite steny
komürek, kterez se sklädaji z dvou vrstev (fig. 14a), a sice z vrstvy vnitfni a vrstvy obvodove,
kteräz pfi dalsim vzrüstu na zpüsob obalu komürky pokryva a ozdoby na povrchu, jako: neporo-
vitä Zebra, ryhy atd. tvori (fig. 105). V teto obvodni vrstve (fig. 146) ©asto nachäzime dutinky
po eizopasnicich, snad flagellatech, jez jsou vyplneny rezavou neb tmav& hn&dou hmotou. Ze to
') Nejdülezit&jsi monografie o Lagenäch viz: Reuss, Monografie der Familie der Lageniden. Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss,
Wien. 1863.; Parker and Jones: A monograph of the Foraminifera of the crag. Part I. Palaeontogr. society. Vol. f. 1565.
2) Takoveto züZeni jest u Laxen velmi obylejne; zhusta tu byvä i dlouhä, do vnitf sahajici nälevka pfitomna.
G
DD
3)
b
nejsou nejake nahodile pfim&sky, jez by suad zvife pri stavbe& skoräpky sve tvorilo, nasved£uje
ta okolnost, Ze zachovavaji vZdy tyZ tvar, totiZ hruskovity, s krätkym vyvodem na venek, däle Ze
nalezaji se jen ve vrstv& povrchu nejblizi, a to u individui dospelych, kdez obvodovä vrstva
ponekud zruSena jest. Tyto dutiny nevznikaji snad teprve po smrti zvifete, nebot nachäzeji se
u recentnich, Zivoucich druhd, jako ku pi. u Lagen v postrannim kylu, u Globigerin s tlustou sko-
fapkou. OvSem zjev ten vysvetlen neni; Bütschli sam je zove „räthselhafte Aushöhlungen“, anız
by se nejak blize o tom vyslovoval. ÖOstatn& tento zjev nasel jsem u nekolika rodü nasich fora-
minifer krfidovych, zejmena u Cristellarie a Flabelliny, o &emz na pfislusnych mistech jest podrobn&
jednäno.'
Tento fossilnimi druhy velice bohaty rod ma ne&kolik subgener (jako Dentalina d’Orb., jejiz
komürky jsou v zahnute läre sefadeny a üsti excentricke), jez vsak pro velik& mnoZstvi prechodü
nelze rozeznävati.
Geologicky rozSiren jest tento rod od Dyasu (a snad jiz i kamenouhelneho uütvaru)
aZ po nase Casy, Äitaje asi 14 recentnich a vice nez 40 fossilnich druhü, z nichZ v ceskem kridovem
ütvaru jest vice nez 20 druhy zastoupen. V korycanskych vrstväch jest mi posud 11 druhü znamo.
Nodosaria obsolescens Reuss.
Tab VI. fig. 1., a, 2.
Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 83. Taf. II. 20. fig. 14.
Skoräpka pomerne krätkä, slozena ze Sesti komürek valcovitych, z nichz starSi komürky od
sebe jen nezfetelnymi zahyby oddeleny jsou; mladsi vsak melkymi, tahlymi svy. Pres vsechny
komürky tähne se 4—6 Zeber, siln& vysedlych, jez v$ak pres jednotlive zahyby komürek nepo-
kracuji. Dolni komürka obycejn& konäi tup&; posledni komürka jest protaZena ve 4lalocnou Spicku,
jejiz kazdy lalok jest& 2 zähyby ma,
Velikost: 1'5 mm. — Naleziste; Kamajk; zridka.
Nodosaria cryptostegia n. sp.
Tab. VI. fig. 2. Zvetseno 50/1; orig. €. 38.
Skoräpka podlouhle kopinatä, rychle se rozsifujici, slozena z peti komürek, jeZ jsou nepatr-
nymi, melkymi zahyby naznaceny, jez Sikmo ku ose skofäpky probihaji. Spodni komürka kon£i
ostrou, krätkou Spickou; posledni komürka jest velmi protaZena a konäi tupe.
Velikost: 1'2 mm. — Naleziste: Kamajk; unicum.
Nodosaria siliqua Reuss (Denzalina siligua Reuss).
Tab. VI. fig. 2. Zvetseno 60/1: orig. €. 55. Kank.
Reuss, Die Foraminiferen der norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsb. d. k. Akad. d. Wissensch.
Bd. 46. Jahrg. 1862, pag. 40. Taf. II. fig. 11.
Skofäpka mirn® zahnutä na obou koncich Spicatä, dolü se jen ponenählu züZujici, v krätkou,
zahnutou ku pfedu Spicku, sestäava z 5—6 komürek, skoro stejn& vysokych jako Sirokych, se Svy
sikmo probihajicimi, mälo jen vyhloubenymi. Posledni komürka konäi v krätkou Spicku.
Velikost: 0:60 m. — Nalezisie: Kank (unicum), mimo to je teZ znama z Hilsu a Gaultu.
30
Nodosaria clavata n. sp.
Tab. VI]. fig. 4. Zvetseni 20/1; orig. €. 48.
Skoräpka kyjovitä, bez zähybü oznaäujicich komürky, po delce brazdami poctem 5 (na
jedne stran&) opatfenä. Bräzdy jsou nepravidelne, vInit@ zprohybane, nahore pred züuzenim skofäpky
(&imZ snad je komürka posledni naznacena) prestävaji, Na obou koncich vybiha skorapka v krät-
kou Spicku.
Velikost: 2'6 mm. — Naleziste: Kamajk; velmi zridka.
Nodosaria subnodosa n. sp.
Tab. VI. fig. 5. Zvetseni 50/1; orig. &. 54.
Skofäpka skoro rovnä, slozena z 5 komürek, jez jsou $vy nestejnym smerem probihajicimi,
velmi hlubokymi, oddeleny. Prvni komürka polokoulovitä, ostatni vice men& välcovite, Sirsi nez
delsi, znacn& vydute. Posledni komürka vybiha v tählou, tupou Spicku.
Tento druh jest nesnadno s jistotou povaZovati za novy, nebot jest mnoho tak velice po-
dobnych forem od Reusse a d’Orbignyho popsanych, Ze v opaönem pfipade, kdybychom jej
nechteli za novy povaZovati, jsme na rozpacich, ku kter& forme& jiz popsan& jej mäme pfiraditi.
Jen pro pfipad, Ze by se vyskytla Casteji tato forma, zachoväval bych jakoZto novy druh; dosud
jedinky exemplät byl nalezen.
Velikost: 1 mm. — Naleziste: Kamajk; unicum.
Nodosaria pseudaffinis n. sp.
Tab. VI. fig. 6. a, d;. 11, 12. Zvetseni 20/1.
Skoräpka dosud jen na ülomcich zachovalä; slozena z mnoha (pres 11) komürek, jez jsou
melkymi, tählymi 5vy od sebe oddeleny. Pres vSechny komürky tähne se 10 zeber, oblych, mälo
vyniklych, jez i pfes zähyby komürek pokracuji. Komürky smerem dolü stävaji se menSi a zäroven
zahyby jich nezretelnegjsi.
Velikost: 2 mm. — Naleziste: Kamajk; zridka.
Nodosaria (Dentalina) bohemica nov. sp.
Tab. VI. fig. Ta. Zvets. 45/1; orig €. 19. Kamajk.
Skoräpka zahnutä, ze 7—10 komürek sloZenä, jez jsou o 1 tretinu Sirsi nez delsi, oddelene
nezreteln& mölkymi zähyby. Piese vSechny komürky tähne se nepfetriit@ i pres Svy velke mnoästvi
(a2 24) jemnych bräzdicek, kterychZ co do po£tu se stäfim komürek pribyva. Pribyvani deje se
tim zpüsobem, Ze se nähle 1 bräzda ukonäi, ale co pokraöoväni jeji tesn& za ni 2 nov& povstävaji.
Na posledni komürce jsou bräzdicky jen na basi jeji. Prvni komürka jest oblä, bez ostnu. Posledni
komürka jest siln& klenutä, prodlouzenä, a vybiha v tupou, excentrickou Spicku.
Velikost: 5 mm. — Naleziste: Kamajk; hojne.
2
at
Nodosaria affinis Reuss.')
Tab. VI. fig. 10. Zvets. 40/1; orig. €. 20. Kamajk.
1845. Reuss: Verstein. d. Böhm. Kreide. p. 26. Taf. 13. fig. 5—9, 16.
18212 Gemitzs Elbth. II. p., 83., Taf; 11.,20,,69:, 12.
Skofäpka velmi dlouhäa, dole jen velmi mälo se züzujici, slozena z 8—10 üzkych, elliptienych
komürek, melkymi zaähyby oddelenych. Pres vSechny nepretrzit@ tähne se 4—5 vysokych, kfidlo-
vitych Zeber, jeZ zakryvaji vice men& Svy. Spodni komürka vybiha v krätkou Spicku; posledni
komürka jest prodlouZena v krätky zobak.
Velikost: 2—3 mm. -- Naleziste: Kamajk; dosti hojne, ale vzdy jen v ülomcich. Mimo to
je hojnou ve väech vrstvach mladSich.
Nodosaria divergens nov. sp.
Tab. VI. fig. 11. Zvets. 20/1; orig. €. 45. Kamajk.
Skoräpka protähla, slab& zahnutä, sklädajici se z 5 komürek, mirne klenutych, nestejne
velikosti, oddelenych melkymi, rozbihavymi Svy, jez v horeni £ästi skofäpky Sikm& probihaji.
Komürky jsou dvakräte tak dlouhe jako Siroke. Usti ozdobeno jemnymi ryhami.
Velikost: 2 mm. — Naleziste: Kamajk; velmi ziidka.
Nodosaria pseudochrysalis Reuss.
Tab. VI. fig. 13. Zvets. 35/1; orig. €. 50. Kank.
Reuss: Foram. d. norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsber. Bd. 46. p. 40. Taf. II. fig. 12.
Skoräpka siln@ zahnutä, dolü ponenählu se züzujici a tup& koneici, sloZena z 5--6 komürek,
jez, vyjma posledni, vesm&s mnohem Sirsi neZ vy3si jsou a oddeleny jsou melkymi zähyby. Posledni
komürka jest znaön& vysokä, dvakräte vyssi jak Sirka jeji, v krätkou tupou Spicku protaZena. Tento
druh jest dosti pfibuzen (ne-li totony) s N. chrysalis Cornuel,*) ale pro nedostatek srovnävaciho
materiälu jest to nejisto. Ostatn& mnoho podobnych Reussovych druhü ze spodni krfidy popsanych
bude asi jen varieta druhu Nodosaria siliqua Reuss.
Velikost: 0:69 mm. — Nalezist@: Kank; zfidka. Mimo to jest znäma z Hilsu a Gaultu.
Nodosaria (Dentalina) Hilseana Reuss.
Tab. VI. fig. 14. Zvets. 50/1; orig. €. 57. Kamajk.
Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils und Gault. Sitzungsbericht. Bd. 46. pag. 41.
Taf. II. fig. 14.
Skoräpka velmi nepatrn& zahnutä, slab& dolü se züzujici, slozena ze 4 komürek, kter& jsou
oddeleny nezretelnymi $ikmymi ävy. Prvni komürka vybihä v jemnou krätkou Spicku, druhe dve
jsou välcovite, 1Y/,krät vySsi nez &irsi; posledni komürka konäi tupou excentrickou Spiökou. Jinak
tento druh jest velice podoben druhu Dentalina distincta Reuss (Sitzungsb. 46. 1. c. p. 184. Taf. II.
fig. 5.), jsa snad jen jeho varietou.
Velikost: 0:86 mm. — Naleziste: Kamajk ; unicum.
') Mä prioritu pfed Nod. affınis d’Orb. Foram. du bassin tertiaire de Wienne, 1845. p. 39. Taf. 1. fig. 36—89, jejiz jmeno
dlu£no zm£niti. Mimo jine formy, Reussem z jinych zemi popsane, &itäm k tomuto druhu t&Z2 lesk& druhy Nod. obscura Reuss a Nod.
tenuicosta Reuss.
®) Cornuel. M&m. de la Soc. geol. de France. 2. serie, II. 1,, p. 251. Taf. I. fig. 21.
32
Frondicularia Defr.
Charakteristika rodu. Skofäpka rovnä, listovita, silne smäckla. Komürky stoji v pfimce
nad sebou, stfechovite ohnuty, neb v ostrem ühlu lomeny, vice men& se z jedne strany objimajici.
Usti vzdy kulate, umistöne na centrälni Spiöce posledni komürky. (Reuss.)
Struktura skofäpky. Na prürezu podelnem, horizontälnem, vedenem präv& stiedem
skoräpky (Tab. VI. fig. 12.), vidime pricky, jez na povrchu jako Sikmo probihajici liStny vystupuji:
tyto pficky dle rüznych druhü byvaji rüzne delky a tvaru, vZdy ale u vsech druhü objevuji se jich
konce na prürezu pon&kud ztlustle u üsti, vespolek se zevn& sice nedotykaji, ale na prüfezu pon&kud
sikmo vedenem (fig. 11.) se pfesvedeime o opaku toho, nebot se na povrchu, kdyz se maji setkati,
do stön komürek zträceji, a tam se stykajice, tvori üsti s kulatym otvorem. Pricky ty jsou
peorovite, nikoliv jako u Flabelliny z pridavne, neporovite hmoty tvofene, a probihaji kolmo na
prübeh porü. Na prüfezu pficnem, vertikälnim (fig. 14.), objevuji se nam pory pficek jako body
(e), a stena komürek prostoupena takteZ pory, jez probihaji kolmo ku povrchu skofäpky; jeste
lepe ty pomery vynikaji na fezu vertikälnim, podelnem (fig. 13.), kdez jest videti, jak smer porü
pficek jest kolmy na smer porü sten skofäpky, &imz se velice tento rod lisi od üzce pfibuzneho
pry rodu Flabellina.
Co se tyce geologicke&ho rozSireni tohoto rodu, toZ jest znäm ze spodni kfidy a jde
az do tertieru.
Z rodu tohoto znäme z korycanskych vrstev 10 druhü, z nichZ jeden druh se objevuje tez
ve vySsich vrstväch kfidovych; ostatni druhy, vesmes nove, se omezuji jen na korycanske vrstvy.
Frondicularia Fritschi n. sp.
Tab. VII. fig. 1., a, 5, c. Orig. &. 24, &. 98.
Skoräpka silne protählä, dlouze kopinatä, do pfedu ponenählu se rozsifujici, ostrym hrotem
zakoncenä; nejvetsi Sire nabyvä na basi posledni komürky. Na pokrajich tvofi &etne (poötem az 17)
komiirky nepatrne zähyby na postrannim kylu neb lemu skofäpky.
Jednotlive komürky jsou zevn& oddeleny oblymi listnami, jez mezi sebou tvofi mirn® ostry
ühel a jsou pferuseny v prüb&hu svem dväma velmi vysokymi listnami, jez se nepfetrzit& stredem
skofäpky tähnou. Mohutnosti töchto dvou strednich listen znacne pfibyvä stäfim, tak Ze u dospelych
individui vySka jich dosahuje temer tfetiny Sire skoräpky, tak ze v tom pripad& velmi hlubokä
ryha mezi nimi se tähne. Na pocäteönich komürkäch i u dospelych exempläfü jest vsSak vyS5ka
töch listen nepatrnä, jak vidno z prfiöneho (vertikälniho) prüfezu (Tab. VI. fig. 14.). Listny, jez
oddeluji zevn& jednotlive komürky, jsou od sebe zna@ne vzdäleny a v prostoräch mezi nimi, tedy po
povrchu stön komürek tähne se z kazd& strany 3—6 drobnych, nepatrn& z povrchu vynikajieich liSten.
Embryonälni komürka u tohoto druhu neznäma.
Velikost: 2>—3 mm. — Naleziste: Kamajk u Cäslavi. Mezi ostatnimi dosti spofe se vysky-
tujicimi Frondiculariemi jest tento druh pom£rn& nejhojn&jsi a pro korycanske& vrstvy charakteristicky.
Poprv& jsem byl na jeji ode v3ech druhü toho rodu rozdilny charakter upozornen svym
uäitelem prof. Drem. Ant. Fricem, k jehoZ cti tento druh jsem nazval.
Frondicularia coronata n. sp.
Tab. VII. fig. 2., a, 6. ZvetSeno 40/1; orig. €. 53.
Skoräpka od spodu velmi zvolna se rozSifujici, po stranäch se znaönymi zähyby komürek,
nejvetöi Sirky na zacätku posledni tfetiny nabyvajici. Komürky nedetne (7—9), naznacene Svy
v ostrem ühlu k sob& se sklängjicimi, pfimocarymi, jez u mlad$ich komürek jsou nezretelne
a naznaceny jen konci Zeber, jez jsou ve spodni (ästi skorfäpky hojne, poctem ‘asi 6 na jedne
komürce. Tato Zebra vSak nikdy nepokraäuji pfes svy komürek a mälo jen z povrchu vynikaji.
Embryonälni komürka jest nadmutä, na dolnim kraji malym zäfezem s jemnou $pickou uprostred
opatrena. Posledni komürka jest siln@ protählä a ve 3 drobn& laloky rozdelena.
Velikost: 2 mm. — Naleziste: Kank; velmi zridka.
Frondicularia linea n. sp.
Tab. VII fig. 3. a. 6. Zvets. 40/1; orig. €. 99.
Skoräpka Cärkovitä, ve svem prübehu stäle touz Sirku zachovävajici, po stranäch s nepatr-
nymi zähyby komürek, dole Spickou ukoncena. Komürky znacn& vysok& (pres polovici sve& delky),
oddälene od sebe hlubokymi, pfimocarymi Svy, jez se ve stfedu skofäpky nestykaji. Embryonälni
komürka kulovita.
Velikost: 1 »zm. — Naleziste: Kamajk; zridka.
Frondicularia bohemica nov. sp.
Tab. VII. fig. 4. Zvets. 20/1; orig. €. 22. Kamajk.
Skoräpka se velice pozvolna z pocatku rozSifuje, v druh& a posledni tretine jdou kraje jej
jiz rovnob&Zne mezi sebou s nepatrnymi zähyby komürek. Komürky pfikladaji se velice huste
vedle sebe, jsou obloukoviteE na konci svem zahnute, opatfeny precetnymi, tlustymi, hust& vedle
sebe stojicimi Zebry, jez jsou znacn® z povrchu skofäpky vynikle, ale nepokraäuji prese ävy
komürek, jez, <im jsou doleji, tim stavaji se me&läimi a nezfetelnejsimi. Embryonälni komürka
u vSech nalezenych exemplärü nezachovala.
Velikost: 2—4 mm. — Naleziste: Kamajk; dosti hojne.
Frondicularia parallela nov. sp.
Tab. VII. fig. 5a, d. Zvets. 30/1; orig. €. 34. Kamajk.
Skofäpka velmi nepatrn& se rozSifujici, po stranäch skoro rovnob£&Znä, s malymı zahyby
komürek. Komürky necetne, poctem 5—6, oddelene dobre znatelnymi Svy, jeZ v mirn& ostrem
ühlu k sob& prikloneny jsou. Konce $vü se nestykaji, na svem prüb&hu jsou prohnute a. v Cästi
k sob& rovnob&Zn& ukonceny. Embryonälni komürka, jez nese 2 silngji vysedle, polomö&sicite listny,
na spodu je prispicatela.
Velikost: 1:3 mm. — Naleziste: Kamajk; velmi zridka.
Frondicularia obsoleta nov. sp.
Tab. VII. fig. 6a, 5. Zvets. 20/1; orig. & 27. Kamajk.
Skofäpka 3 exempläfü, jez se mi podafilo najiti, Spatn& zachovalä, le& nicmen& neda se
se Zädnou formou dosud popsanou identifikovati. Ona se ponenählu rozsifuje, na pokraji jest
rovnä a nabyvä nejvetäi Sirky asi v horfejsi tretine na zacätku; konec skofäpky u vSech schäzi;
embryonälni komürka znaen& vynikajici z obvodu skofäpky jest na povrchu opatfena dv&ma silnymi,
vysedlymi, polom&siditymi Zebry, a dole nese tupou, mälo vyniklou spicku. Ostatni komürky pfi-
‚blizuji se k sob& hust&, a pokud to stav zachoväni pfipousti, opatfeny jsou jemnymi, @ärkovitymi
Jar. Perner: Foraminifery lesk£ho cenomanu. E
54
ryhami, jez se vsak jen na vysedle svy omezuji. Svy jsou velmi tluste, ku konci nadufele, nesty-
kajici se na povrchu, u prvnich komürek konvexne, u stariich konkävn® probihajici, na konci
pon&kud soub&Zn& mezi sebou protähle.
Velikost 1'5—3 mm. — Nalezist® Kamajk; velmi zridka.
Frondicularia conica nov. sp.
Tab. VII. fig. 72, 2. 'Zyets. a0; Soriec.30.
Skoräpka krätce kopinatä, nejvetsi Sirky ku konci prve trfetiny dosahujici, odkudz se rychle
v ostrou $picku zuZuje, na pokraji s nepatrn@ naznacenymi zahyby komürek. Necetne (3—5)
komürky, z nich2 embryonälni komürka, dole v tupou Spicku prodlouZenä, nese 3 silne vyznacene
listny, jsou oddeleny od sebe jemnymi Svy, jez jsou k sob& v ostrem ühlu ukloneny, na prüb&hu
svem pon&kud prohnute a vespolek se nestykaji, nechävajice ve stfedu znacny prostor mezi obema
konci. Kraj posledni komürky v üsti ztlustiy.
Velikost: 1'2 um». — Naleziste: Kamajk; velice zridka.
Frondicularia quadrigona nov. sp.
Tab. VII. fig. 8, a, 2. Zvets. 55/1; orig. €. 97,
Skofäpka mirne rychle se rozSifujiei, nejvet$i Sire na basi posledni komürky dosahujici,
tem&f ctyrhrannä, nahore v tupou tählou Spicku vybihajici, dole krätce a ostre zakoncena, Komürky
(poctem 5) v nestejnych intervalech od sebe vzdälene z pokraje skorfäpky nepatrn& vybocujici, od
sebe oddelene listnami nepatrn& prohnutymi, v mirn& osirem ühlu k sob& uklonenymi, ve stredu
nestykavymi. Embryonälni komürka kulovitä.
Velikost: 0:8 mm. — Naleziste: Kamajk; ziidka.
Frondicularia incerta nov. sp.?')
Tab. VII. fig. 10, a, 6. Zvets, 30/1; orig. €. 104.
Skoräpka Cärkovitä, velmi mälo se rozSifujici, slozenä z komürek, na pokraji vydutych,
nizkymi ($vy) li$tami od sebe oddelenych, jez se uprostfed nestykaji a z mal& Cästi rovnob&zne
mezi sebou pokra@uji. Embryonälni komürka podlouhle &ockovitä, mirne nadmutä.
Velikost: 1 mm. — Nalezist@: Kamajk, pouze 2 exempläre.
Frondicularia inversa Reuss.
Tab. VI. fig. 9. Zvets. 40/1; orig. €. 35. Kamajk.
Literatura:
1845. Reuss: Verstein. d. böhm. Kreideform. I. pag. 31. Taf. VII. fig. 15.—19. Taf. XII. fig. 42.
1860. Reuss: Die Foram. d. Westfälischer Kreideform. Sitzungsb. d. kais. Akad. d. Wissensch.
Wien. Vol. XI. Bd. 40. pag. 194.
1861. Reuss: Foram. d. Schreibkreide von Rügen. Sitzungsbericht d. kais. Akad. Wien. Bd. 44.
pag. 307.
1870. Gümbei: Sitzungsber. d. k. baierischen Akad. d. Wissensch. pag. 283.
1874. Geinitz: Das Elbthalgebirge in Sachsen. I. 4. p. 136; II. 4. p. 94. Taf. II. 21. fig. 5.—7.
') Nemaje po ruce dobfe zachoval&ho materiälu srovnävaciho, nemohl jsem ur£iti s jistotou prozatim, ku kteremu druhu tato
nedosp£&lä forma näleäi.
35
Skofäpka vZdy velice tenkä, stejnomerne stlacena, v obrysu velice menivä, obycejn& vejeite
kopinatä, rid£eji vejeitä neb rhombicka. Komürky velmi cetne (poctem 6—30), üzke, tähle, jemnymi
bräzdami neb Svy oddelene, nahofe ponenählu vybihajici v tupou Spieku, dole rychle ostrym hrotem
konäici. Bräzdy oddelujici jednotlive komürky tähnou se velmi Sikm& v mälo vypuklem oblouku,
blize konce sveho pon&kud jsou dolü prohnuty a konce jich ve svem prüb&hu jsou rovnobeiny.
V horfejsi Cästi skorfäpky tähne se ve stfedu mezi tömito bräzdami slab& vyvysenä listna, jez vsak
v doleni &ästi skofäpky prechäzi v ryhu. Mezi jednotlivymi bräzdami jest na kaäde strane komürky
vice (0—9) jemnych ryh, jez vsak pres bräzdy, znacici rozhrani komürek, nepokraäuji. Embryonälni
komürka podlouhle vej£itä, u forem protählych jest dolü posunutä, u forem vejeitych vice do vnitr.
Velikost: 1:5—6 mn. — Nalezist@: Kamajk, Kank; velmi zridka. Mimo to jest znäma te
z vysSich kfidovych vrstev z Cech, z Nömecka a Anglie.
Frondicularia gracilis nov. sp.
Tab. VII. fig. 9. Zvets. 45/1: orig. €. 20.
Skoräpka znenähla se rozSifujici, se znadnymi zähyby komürek po stranäch, jez doleji
vSak splyvaji v jemnou obrubu; nejvetsi Sire dosahuje skorapka blizko konce, o n&co vyse, nez
jest basis posledni komürky. Svy jsou znacn& Siroke, na svem prüb&hu ohnute a blize stiedu se
nestykaji, nybr2 jdou rovnob&Zn&, daleko pres polovici prübehu mlad$ich Svü. Pres komürky tahnou
se jemnä, z plochy komürky mälo vycnivajici trochu ohnutä Zebra, jez vSak pfes Svy nepokracuji.
Vrehol posledni komürky neni protaZen a konci tremi laloky. Embryonälni komürka neznama.
Velikost: 1:5 mm. — Nalezist&: Kamajk; zfidka.
Frondicularia lanceolata nov. sp.
Tab. VII. fig. 12. a, 6. Zvets. 20/1; orig. €. 98.
Skofäpka üzce kopinatä, velmi ponenählu se rozSifujici, nejvetsi Sirky v posledni tretine
nabyvajici, po stranäch s mirnymi zähyby komürek. Jednotlive komürky (poötem 7—11) oddeleny
jsou od sebe siln& vyznacenymi Svy, jeZ ve velmi ostrem ühlu jsou k sob& nakloneny, ale uprostted
se nestykaji, na prübehu svem prohnuty jsou a blize sveho konce z mal& cästi paraleln& mezi
sebou pokra£uji. Embryonälni -komürka siln& nadmutä, tfemi vysedlymi, obloukovitymi zZebry
ozdobena.
Velikost: 2:5 mm. — Nalezist@: Kamajk; zridka.
Frondicularia foliacea nov. sp.
Tab. VII. fig. 13, @ d. Zvets. 15/1; orig. €. 96.
Skoräpka velmi tenkä, listovitä, rychle do Sirky prfibyvajici, na pokrajich bez ztlustleho päsu.
Komürky velmi cetne (15—20) oddelene od sebe vy£nivajicimi, v mirn& ostrem ühlu se sbihajicimi
Svy, jez na svem prüb£hu slab& vydute jsou a ve stfedu se nedotykaji, cimZ povstäva melkä stredni
ryha. Embryonälni komürka cockovitä, mirn@ nadmutä.
Velikost: 3'6 mm. — Naleziste: Kamajk; velmi zridka.
Frondicularia acutiangula n. sp.
Tab. VII. fig. 11. Zvets. 30/1; orig. €. 28.
Skoräpka ponenählu se rozSifujici, se znacnymi zähyby po stranäch, nejvetsi Sire dosahujici
na basi posledni komürky. Vrchol skoräpky jest rozd&len ve dva tupe laloky, Cetne komürky
5%
36
(poctem 8—10) jsou naznaceny siln® vysediymi, v ostrem ühlu k sob& se sbihajicimi Svy, jez
v prostred skofäpky se vespolek nedotykaji, nybrZ zanechävaji stfedni m&lkou ryhu. Embryonälni
komürka u v3ech exemplarü schäzi.
Velikost: 15—2 mm. — Naleziste: Kamajk; men& hojne.
Marginulina d’Orb. 1826.
Synonyma rodovä: Nautilus, Orthoceras, Orthocera Aut, Cristellaria d’Orbigny p.p.,
Hemicristellaria Stache, Zemirobulina Stache.
Charakteristika rodu: Skofäpka vice mene& spirälne zatocenä, nekdy aZ skoro rovna;
na hrfbet& oblä neb slab& smacklä; üsti blize konvexni strany.
Tento rod tvorfi prechod mezi Dentalinou a Cristellarii, a byva proto pro detne prechody
obycejne co subgenus Cristellarie uväden.
Co se struktury tyce, tedy souhlasi s Cristellarii
Geologick& rozSireni jeho jest od Triasu a2 po dnesni dobu, kteraz vykazuje asi
11 druhü, Zijieich nejvice ve velkych hloubkäch.
V naSem kfidovem ütvaru nalezä se asi 5 druhü tohoto rodu, z nichZ na korycansk& vrstvy
pripadaji 2 druhy.
Marginulina oligostegia n. sp.
Tab2V. as 12 Orpzeis22l.
Skorapka skoro rovnä, jenom na hrbetni (üstni) stran@ nepatrn& zahnutä, na prürezu skoro
kruhovitä, ze ätyr komürek slozenä, jez od sebe jen melkymi nepatrnymi zähyby jsou oddeleny.
Usti okrouhle, na konci zobäkovit& protähle posledni komürky, se Sesti silnymi, hv&zdovit& roze-
stavenymi liStnami.
Velikost: 2 mm. — Naleziste: Kamajk; zfidka.
Marginulina elongata d’Orb.
Tab. Ve. 19, 14. Zyets2 10/1 Sorierzer Die
Liıteratura:
d’Orbigny: Mem. 1. c. p. 17. Taf. I. fig. 20—22.
Reuss: Verst. I. p. 29. Taf. XII. fig. 283—32, Taf. XXIV. fig. 31—36.
Reuss: Foram. und Entomostr. p. 12. Taf. I. fig. 17.
Skorfäpka mirn® zahnutä, skoro kruhovitä, sklädajici se z 5—9 oblych, siln@ klenutych
komürek, jeZ jsou hlubokymi Svy od sebe oddeleny a mezi sebou nestejne, zvlaste posledni byva
siln@ nadmutä a zobänkovit& protaZenä; üsti kulate na Spiöce posledni komürky.
Velikost: 0'6 mm. — Nalezist@: Kamajk, Kank; dosti zfiidka. Mimo to jest dosti hojnou
ve vySSich vrstväch kridoveho ütvaru, zvläst& v teplickych a brezenskych vrstväch, a ve francouzsk&
a anglicke bile psaci kfide.
Marginulina incerta n. sp.
Tab. V. fig. 15., 16. Zvets. 30/1; orig. c. 69.
Skoräpka slab& zahnutä, na hrbetni (konvexni) stran@ smacklä, na prürezu oble trojhranna.
Cetne komürky naznaceny jsou rovnymi, velmi Sikmo probihajicimi Svy. Usti nezachovale.
om
(3)
Tento druh, jakkoliv neüplIn& zachovaly, nelze pro tvar a jmenovit&e Sikmo probihajici Svy
se Zadnym znamym druhem identifikovati.
. Velikost: 2:6 mm.
Marginulina arcuata n. sp.
Tab. V. fig. 20., 21. Zvets. 20/L; orig. €. 33.
Skofäpka silneji neZ u pfedesleho druhu zahnutä, protählä, na prüfezu skoro kruhovitä,
slozenä z @etnych, stejnych, nizkych komürek, jez nezfetelnymi $vy skoro vodorovn& probihajicimi
jsou oddäleny. Staröi komürky byvaji vydutejsi mladsich. Usti nezachovale.
Tento druh jest habitem dosti pfibuzny druhu Marg. ensis Reuss z brezenskych vrstev, ale
kulaty jeho prürez £ini jej üpln& rozdilnym.
Velikost 2—4 mm. — Naleziät@: Kamajk; zridka.
Vaginulina d’Orb. 1826.
Synonyma rodovä: Orthoceras, Nautilus, Orthocera Aut., Dentalina Will. p. p., Spiro-
lina Brown, Citharina d’Orb., Marginulina Reuss p. p.
Charakteristika rodu: Skoräpka silne stlacenä, listovitä, na obrysu opak vejditä neb
kopinatä, slab& zahnutä neb rovna. Komürky vZdy Sikme. Usti excentricke.
Struktura tohoto rodu neli$i se podstatn@ od struktury Dentaliny neb Marginuliny.
Rod tento £itä asi 30 druhü, z nichz asi 8 jest recentnich a ostatni jsou fossilni, pocinaje
stupnem rhaetickym. Nejvetsiho rozsireni dosahuje ve spodni kfide. V ceskem ütvaru kfidovem
jsou 4 druhy tohoto rodu, z nich2 dva se nachäzeji v korycanskych, druhe dva v teplickych a bre-
zenskych vrstväch.
Vaginulina cenomana n. sp.
Tab. V. fig. 18. Zvets. 45/1; orig. €. 23.
Skorapka z polätku rychle se rozäifujici, pozdeji s rovnob&äne rostoucimi okraji. Zebra
a pokraj skofäpky velice tluste; Zebra velmi mälo zahnutä, skoro prima, mirn& Sikmo probihajici,
blize konkavniho (üstniho) okraje prferusenä, na kter&mäto mist® jest üstni otvor kaäd& komürky,
zuzeny s druhe strany ztlustenim pokraje skofapky. Embryonälni komürka silne nadmutä, kulovita,
ozdobenä 4 zahnutymi, silne vyänivajicimi listnami.
Velikost 1:3 2. — Naleziste: Kamajk.
Vaginulina recta Reuss.
Tab. V. fig. 17. Zvets. 50/1; orig. €. 56.
Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsber. d. k. Akademie d. Wiss.
Bd. XLVI. I. Abth. pag. 48. Taf. II. fig. 14., 15.
Skofapka jen v ülomcich zachovanä; mirn& prohnutä se zahyby komürek na hrbetni (konvexni)
stran& znacn& vyniklymi, na bri$ni stran& jen slab& konkavni; Zebra nizkych komürek slab& zahnuta,
ve velmi sikmem oblouku dolü probihajici. Postranni okraj o mälo tlust$i nez Zebra komürek.
Velikost: 0°9 mem. Naleziste: Kank; velmi zfidka.
33
Cristellaria Lamarck, 1816,
Synonyma rodovä: Nautilus Aut. p. p., Zentieulites, Lenticulina Lamarck et alii, Polysto-
mella Lamarck, Nummularia p. p. Sorby; Nummulina p. p. d’Orbigny, Saracenaria Defr., d’Orb.,
Monttort, Kobulina d’Orb., Planularia Defr., d’Orb., Zemieristellaria Stache, Hemirobulina Stache.
(Mimo to asi 18 rozliönych bezvyznamnych rodovych jmen u Montforta, Linneho a Gmelina.)
Charakteristika rodu: Skofäpka spirälni, symetricky involutni, s pfickami komürek
konvexnimi k üsti. Usti blize obvodu skoräpky, vejäite neb trojhranne neb Sterbinovite, zhusta
hvezdovit& rozlozenymi listnami opatfene. Casto byvä vyvinut kyl neb pupek.
Co se tyce struktury, jest tato vylicena pfi popisu druhu Cristellaria rotulata Lamarck.
Tento druhy velmi bohaty rod jest jiz znäm ze svrchniho Triasu a udrzel se po vSechny geolo-
gicke doby aZ na nase dasy. Mnohe jeho druhy, mene spiräln& zatocene, tvofi pfechod k rodu
Marginulina. Dosud, mozno-li‘to vübec priblizn& ur&iti, jest znämo z tohoto rodu kolem 25 druhü
recentnich a asi 60 fossilnich, z nich2 asi 20 druhü pripadä na Cesky kfidovy ütvar. V korycan-
skych vrstväch z tohoto rodu vyskytuji se 4 dobr& druhy, z nichz Cristellaria rotulata mimo
typickou formu jeste 3 vedlejsi nov& formy vykazuje.
Cristellaria rotulata Lamarck sp.
Tab. IV. fig. 110.
Literatura a synonyma:
1804. Zenticulites rotulata Lamarck, Annals du mus. pag. 188. VIII. Tab. 62. fig. 11,
1821. Lenticulina rotulata Blainwille. Malacolog. pag. 380.
1826. Nautilus Comptoni Sowerby. Min. Conchology Tab. 121.
1827. Lenticulites Comptoni Nilsson. Petrefacta suecanea format. cretaceae, p. 7. Taf. II. fig. 3. A.—D.,
1827. Lenticulites cristella Nilsson. L. c. pag. 7. Tab. II. fig. 4. A.—2.
1839. Cristellaria rotula d’Orbigny. Foramin. de la craie blanche. Me&m. de la Soc. geolog. de
France IV. 1., pag. 26. Tab. I. fig.. 15.12.
1840. Lentieulites Comptoni Geinitz. Charakteristik der Schichten und Petrefacten d. sächs. Kreide-
gebirge. II. pag. 43.
1841. ARobulina Comptoni Römer. Versteinerungen der norddeutschen Kreidegebilde, pag. 99,
Taf. XV. fig. 34.
1841. Robulina crassa Römer. L. c. pag. 98. Taf. XV. fig. 32.
1841. Cristellaria Menensteri Roemer. 1. c. pag. 98. Taf. XV. fig. 30.
1845—46. Reuss: Cristellaria rotulata d’Orb. Versteinerungen der böhm. Kreideformation. I. p. 34.
Taf. VII. Ge. 50, 70; Taf, XI. Ag. 25; I. Abth.> pag.0109. Taf, XIV Bere
1846. Geinitz: Grundriss der Versteinerungskunde, pag. 663. Taf, XXIV. fig. 30.
1854. Reuss: Denkschriften d. kais. Akad. der Wiss. in Wien. Bd. 7., p. 68. Taf. XXV. fig. 12.
1854. Cristellaria orbicula Reuss. Denkschr. d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 7. pag. 68.
Ta RARN NET:
1859. Cristellaria secans Reuss. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wissensch. Bd. 40., pag. 214.
Tal, Dr. e. 9;
1863. Cristellaria Roemeri Reuss. Sitzungsberichte d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 46,,
pas 79. 1aL. Ville. 9.
1870. Cristellaria rotulata Lamarck sp. Parker and Jones. On some Foraminifera of the North-
Atlantic and Arctic Ocean, pag. 345. Tab. XXIII. fig. 19.
39
Östatni literaturu, sem spadajici, kde se vsak jen pouhä zminka deje o vyskytoväni se tohoto
druhu v nökterych vrstväch, aniz by vyobrazeni bylo podäno, viz Geinitz: Elbthalgebirge. II. Theil,
korycansk& pag. 104.
K tomuto druhu &itäm krome typick& formy jest& 3 formy nove, jez klada v radu Cristell.
rotulata nikterak nechci za nove& druhy povaZovati, ale pon&vadz se nezdä, Ze by se v jinych
vrstväch vyskytovaly, poklädal jsem za nutno jim jmeno däti, pro pfipad staly-li by se pozdeji pro
vrstvy vyznacnymi.
A, Forma typiea.
Skofäpka spirälne vinuta, üpln@ involutni, tak Ze zevn& jen 10—12 komürek posledniho
zäavitku jest videti, na obvodu kruhovitä, vice men& vypuklä, nejcasteji &ockovitä, uprostred opatrenä
bud plochym neb znaön& z povrchu vystupujicim pupkem. Velikost pupku jakoz i vydutost sko-
fapky velice se meni jak stäfim, tak i nalezistm, Na obvodu byva skorfäpka bud prost& ostrou
hranou omezena, neb vybihä tato hrana ve vice men& vyvinuty tenky kyl, jenz byva nekdy i kridlo-
vity. Celä skorapka sklädä se ze 2—3 zävitkü, jez jsou omezeny Cetnymi (aZ 24) tenkymi, na zad
poloobloukovit& zahnutymi prickami, jich£? hmota na povrchu skofäpky jako temnejsi, Sede modry
pruh vystupuje, neb vynikaji jako pficky z povrchu jako slab& vyvySenä Zebra. U exemplärü, jez
lezely asi dlouho na pobrezi moiskem, jevi celä skoräpka silne korrose, tak Ze Zebra mnohdy
velice silne z povrchu a obvodu vynikaji (viz Tab, IV, fig. 2). Zebra se smerem k pupku mirne
rozSiruji a ponenählu v n&j prechäzefi. Usti (viz fig. 3.) nachäzi se na vrchole posledni trojhranne,
kridlovit& sikmo dolü rozäirene komürky. Tvar jeho se velice m&ni dle stäfi individua. V mlädi
jest zcela okrouhle, jednoduche; u starSich podlouhl& ano i &ärkovite; v t&chto pfipadech sedi na
malem tfibokem vystupku a jest obklopeno velmi jemnymi, paprskovitymi, hv&zdovit& seradenymi
liStnami.
DB. Formy vedlejsi.
1. Cristellaria erecta mihi. Tab. IV. fig. 12., 13. Zvets. 25/1; orig. €, 29,
Skoräpka üpln& involutni, po stranäch siln@ smacklä, slab& kylnatä, uprostred velkym, z po-
vrchu vystupujicim pupkem opatrena. Na poslednim zävitku se üdastni 12 tlustych, siln&@ zahnutych
z povrchu vyönivajicich zeber. Usti nezachovale.
Velikost 19 mm. — Naleziste: Kamajk; velmi zridka.
2. Cristellaria glabra mihi. Tab. V. fig. 1., 2.
Obrysem se nelisi prilis od typicke formy, ale neobycejna klenutost skoräpky a pupku
a hlavn& malä kfidlovit@ hluboko vykrojenä predni (üstni) plocha £ini tuto formu velmi näapadnou,
Üsti jest kruhovite, zcela jemnymi bräzdami obklopene.
Velikost: 1'6 mm. — Naleziste: Kamajk; zridka.
3. Cristellaria polygona mihi. Tab. V. fig. 3., 4.
Skorfäpka na obvodu oble kylnatä, tup& 7—-9hrannä, s rozsahlym pupkem (zaujimajicim asi
jednu tfetinu prümeru skofäpky), Zebra jsou slab& zahnutä, vSude stejne tlusta. Ustni plocha
posledni komürky slab& vydutä a oble pfedchäzejicim zävitkem vykrojena. Usti ovälni na nepatrnem
hrbolku, velmi jemnymi cärkami ozdobene.
Velikost: 1 mm. — Nalezist@: Kamajk; zridka.
40
Struktura: Uäinime-li si podelny (horizontälni) prürez (viz Tab. IV. fig. 4., 5.), tu vidime
pri pozoroväni za slabSiho zvetseni, Ze se sklada skoräpka ze 2—2"/, zävitkü rozdelenych prickami na
mnoästvi komürek. Prvni komürka embryonälni jest üpln& kruhovitä, u nejv&t$iho mnoästvi exemplärfü
kulovitä, ridceji Cockovitaä neb ponekud smackla, tenkostenna. K teto se priklädaji ostatni komürky,
z nichZ2 poläteöni jsou o mnoho mensi, podoby sferickych trojühelnikü; pozdeji se vSak velikosti
mnoho od sebe nelisi. Vedeme-li podelny rez präv& strfedem, tu spatfime, kterak jednotlive komürky
spolu komunikuji. Jest totiz kaZda pricka na jednom konei kyjovite rozSifena a proti rozSirenemu
jejimu konci naleza se zubovity vybezek ze steny zävitku, tak Ze ponechävä komunikaci prostoru
dosti nepatrnou, asi '/; prümeru cele komürky. Spodni läst kazde pricky, kterou pfisedä ku sten&
zavitku, jest teZ rozSirena a ve dva male vybezky rozdelena (fig. 7.).
Pouzijeme-li silnejsiho zvetseni, vidime pory, jeZ probihaji vZdy kolmo ku stenäm. Vyjma
prficky (Zebra na povrchu) jest celä skofapka porovitä; velikost porü (prümer) 0'002 »»m. Na mno=
hych exempläfich pozorujeme na zevnim pokraji sten jednotlivych komürek zvlästni ütvary, totiz
dutinky podoby hruskovite neb kulovite s vyvodem, jez jsou vyplneny jemn& zrnitou Sedohn&dou
hmotou. Dosud neni tento zvlästni zjev nijak vysvetlen, a&C se nachazi leckdy i u recentnich fora-
minifer, ku pf. v postrannim kylu Lagen, v exogenni vrstv& tlustostennych Globigerin (z velkych
hloubek); mimo to jsem tentyz zjev shledal u fossilnich foraminifer‘) z naSi kfidy, jmenovit@ na
Nodosariich, Flabellinäch, Frondiculariich a Marginulinäch z teplickych a b&lohorskych vrstev. Zdäa
se, Ze tyto zjevy pochäzeji od cizopasnikü, ktefi byli na obvod& skofäpky usazeni, nejspise asi
Nlagellatü, cemuz by i velikost jich (0'006—-0:009 22) nasvedcovala. Ze to nejsou n&jake ktemite
elementy vrtavych hub, tomu odporuje okolnost, Ze, leptäme-li opatrn& slabou kyselinou takovy
vybrus, mizeji tyto dutinky stejnomern& se skorapkou.
Pozorujeme-li prürez prfiöny (vertikälni, fig. 7.), jest napadnym neobycejna tloustka sten
komürek a pupku, na nichZ jest dobre znäti pfirüstaci vrstvy. Pory techto vrstev prostupuji
nepretrZene& celou stenou. Svetla mista na prürezu takovem, neporovitä, na kliny pridavne
hmoty u Nummulitidü velice pfipominajici, jsou prüfezy Zeber. Blize mista, kde se asi üsti jedne
komürky nalezalo, lze na jednom prürezu pozorovati dv& zahnute, zrnitou hmotou vyplnene rourky
uvnitr porovite hmoty, kter& zasahuji a2 do neporovite hmoty kylu. Jaky by asi vyznam mely, jest
velmi nesnadno fici; snad je tu analogon delici listny trematoforu, s jakou se setkäväme u ne-
kterych Miliol.”)
Srovnävame-li velikost kulovite embryonälni komürky (jez jen v mälo prfipadech jest ponekud
cockovitä, jak za to Reuss mel), jak se na prürezich jevi, podarfi se nam nekdy nalezti exemplär,
jenz mä neobycejn& velikou embryonälni komürku, mnohdy az osmkräte vetsi, nezli stejne veliky
exemplär; zajimavo pfi tom jest, Ze exempläfe s velkou embryonälni komürkou maji maly pocet
komürek, kdezto exempläfe s malou embryonälni komürkou maji velmi veliky pocet komürek (aZ
pres 20). Tento zjev jest jiz znam u Miliolid?) au Nummulitidü u nazvän byl Schlumbergerem
embryonälnim dimorfismem.
Velikost: 0'8—5 mm. — Naleziste: Velmi hojn& na Kamajku, fiddeji v bryozovych vrstvach
na Kanku. Ostatn& jest tento velmi prom&nlivy druh znäm jiz ze spodni kfidy a ze vSech vyssich
vrstev; i v nyne&jsich mofich, zvläst& v severni Cästi Atlantick&ho oceänu nalezaji se typick& exem-
pläre tohoto druhu a pfemnoho jeho variet.
') O tychZ zjevech u recentnich foraminifer viz: Alcock, Mem. of litt. and philosoph. Society of Manchester. T.III Wallich:
North atlantic sea bed.
®) Etudes sur les Miliolides trematofores. Par. M. Schlumberger.
°) Ze ony 2 rourky u üstf Cristellarie s velkou embryonälni komürkou (fig. 6) poukazuji k analogii s üstim Miliolid dimorfnich,
jest toho dükazem to, Ze jsem je shledal jen u takovych exemplärü.
41
Cristellaria umbilicata n. sp.
Tab. V. fig. 5., 6. Zvets. 65/1; orig. £. 64.
Skofäpka spirälni, Cockovitä, na hibete obla. Zebra (5—6) slab& zahnutä, rozsifuji se nähle
v rozsahly pupek, zaujimajici vice nez 1 tfetinu prümeru skofäpky, jenz jest a2 k samemu kraji
posunut. Plocha posledni komürky vypuklä, podlouhle trojhranna. Usti v samem rohu üstni plochy,
obklopene jemnymi, carkovitymi bräzdami.
Velikost O'4 mm. — Naleziste: Kamajk; velmi zridka.
Cristellaria obsoleta n. sp.
Tab. V. fig. 7., 8. Zyets. 25/1; orig. £. 31.
Skorapka üpln& involutni o 1—1'/, zävitku, siln& vypuklä, blize kraje vyönivajicim pupkem
opatrena. Ustni plocha posledni komürky vypuklä, tupym kylem vykrojenä, po stranäch silnymi
listnami opattenä. Zebra velmi mirn& zahnutä, jen slabymi &arami naznadenä. Usti ätyrhranne, nad
üstni plochu ku hrbetu posunute. Povrch skofäpky vZdy rudohnedy.
Velikost: 0:6—1'5 mm. — Naleziste: Kamajk; dosti hojne.
Cristellaria similis n. sp.
Tab. V. fig. 9., 10. Zvets. 15/1; orig. €. 107.
Skorapka habitem upominä velice na podobny druh Crist. lepida Reuss, ale men& zahnute
övy komürkove, maly, do stredu posunuty pupek a hlavn& üzkä, vejcitä üstni plocha posledni
komürky, jez neni pfedeslym zävitkem vykrojena, äini ji rozdilnou. Usti jest kulate, na prodlou-
zenem konci üstni plosky temer na sam&m hrbete skoräpky.
Velikost: 2 mm. — Naleziste: Kamajk; zridka.
Flabellina d’Orb. 1839.
Synonyma: Planularia Defr, Frondicularıa Detr. atd.
Charakteristika rodu: Skofäpka siln@ stlacenä, listovitä, z polätku spirälne vinutä,
pozde&ji v pfimce rostouci, slozena z vice nizkych komürek, jeZ strechovit@ nad sebou sestaveny
skoro üpIn& se z pfedu a po stranäch objimaji. Usti jednoduche, terminälhni.
Struktura skoräpky: (viz Tab.VIIL., fig. 2.—8.). Ucinime-li si prüfez horizontälni (fig. 2, 3.),
pozorujeme embryonälni komürku, jez se jevi co kulovitä bublina tenkostennäa, vsude pory dosti
hbrubymi a kolmo ku stredu smefujicimi prostoupena. K ni se prikläda druh& komürka podoby
sferickeho trojühelnika, jejiz steny jsou o mnoho tlust$i. K teto se radi ve spiräle ostatni (3—5)
komürky podoby nepravidelnych lichob&Znikü, kter& se jednou stranou dotykaji embryonälni ko-
mürky. Vsechny ostatni komürky v pfimce za sebou näsleduji, strechovit& jsouce uspofädäny. Kraj
skoräpky jest stlustly. Pouzijeme-li siln&jsiho zvetseni, pozorujeme na takovem prürezu, jak pricky
komürek na vrehole oblouku sveho se ukon£uji, kyjovit@ nadufujice, a nechävaji mezi sebou okrouhly
otvor (fig. 4.), jenz jest tfemi lalocnatymi vyrüstky sten komürek obklopen. Vedeme-li takovy hori-
zontalni fez blize povrchu, tu uvidime pory na pfiönem rezu mezi Zebrami, kterä2 jsou sama
neporovita.‘) Prfi silnem zvetseni, byl-li fez dosti jemny (fig 5.), ukazuji, Ze jest vlastne stena
komürky slozena ze samych sloupeckü 6hrannych, v nichZ se kulat& otvory (pory) nachäzeji. Tento
zajimavy zjev jest ostatn® znäm jiz u mnoha rodü Nummulitidü (Operculina), Globigerin (Globige-
) Tim jest dokäzäna pribuznost tohoto rodu ku Cristellarii, jejiz prfiöky komürek rovn&Z neporovite jsou.
Jar. Perner: Foraminifery &esk&ho cenomanu. 6
42
rina, Pulvinulina) u Lagen, Rotalid (Heterosteginy Cycloclypea, Rotalie), a potvrzuje oprävn&nost
jednoho z &etnych a dosud spornych nähledü o vzrüstu skofäpky, Ze totiz kazda pseudopodie vy-
tvofila kol sebe takovy sloupek, jenz pak splynul s ostatnimi dohromady a jen ono sitkoväni
Sestihranne naznacuje meze tech sloupkü. Zajiste Ze velmi jemnymi, dobre vedenymi fezy by se
to dalo dokäzati u vSech Lagenid.') Prümer tech porü obnäsi 0'008 mn.
jeste jasn&ji vysvitä pomer neporovite hmoty k porovite na fezu vertikalnim podelnem
(fig. 6.), kdez näm jasnä, klinovitä mista naznaöuji prürezy Zeber; na takovem prürezu (fig. 3, 6.)
vidime tez kol embryonälni komürky jest& prürez dutinou dvou komürek, jez ve spiräle (nekdy
nepravidelne) jsou kol ni seradöny. Za silnejsiho zvetseni vidime n&kdy na pokraji skofapky ony
dutinky podoby hruskovite, jez jsou tehoz tvaru a velikosti, jako jsem je shledal u Cristellarie°)
a u jinych kfidovych rodü.
Na prürezech vertikälnich lze vyborn& sledovati pfirüstaci vrstvy a kterak pory nepfetrzite
i skrze velmi tluste steny prochäzeji. Zhusta se nam podafi na velmi jemnych mistech rezu do-
hlednouti, kterak jsou pory jakoby ryhovane& pricne, neb sestavene ze samych prstenkü, coZ sou-
visi se vzrüstem skoräpky.
Flabellina elliptica Nils. sp.
Tab. VII. fig. 1.—8.
Literatura asynonyma:
1827. Planularia elliptica Nilsson. Petref. suec. form. cret. pag. 11: Taf. 9. fig. 21.
1840. Frondicularia ovata Geinitz. Charakt. d. Schichten und Petrafacten der sächsisch. Kreidef.
ILpaer 43, Tat 18,.08.29,,10
1841. Frondicularia ovata Roemer. Verstein. d. nordd. Kreidegeb. pag. 96 Taf. 15. fig. 9.
1845. Flabellina cordata Reuss. Verstein. d. böhm. Kreidef. I. pag. 32. Taf. 8, fig. 37.—46., 78.
1854. lab. cordata Reuss. Denkschrift d. kais. Akademie d. Wissensch. Bd. VII. p. 67. Taf. 25.
fig. 6.—8.
1860. lab. cordata Reuss. Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss. Bd. 40, p. 216.
1861. lab. cordata Reuss. Sitzungsber. d. k. Akademie d. Wissensch. Bd. 41, pag. 335.
1872. Flab. cordata Geinitz. D. Elbthalgeb. in Sachsen. I. 4. pag. 136.
1874. Flab. cordata Geinitz. Elbthalgeb. Il, pag. 97.
Skofäpka plochä, vejcitä neb elliptienä, na konci v tupou Spicku vybihajici, zfidka za-
okrouhlena. Komürky, poctem 5—20, tüzke, z polätku skoro zcela objimajici se, obloukovite,
sestavene v spiräle, kterä vynikä ponekud z obvodu skofäpky; pozdejsi komürky jsou sestaveny
v pfimce a kryji se stfechovit&. Jednotlive komürky odd&leny jsou Svy, ktere na mladSich zacho-
vanych exempläfich jsou jen temn& neb modroSed& prosvitajicimi Carami naznaceny; na starsich,
otrenych exempläfich vystupuji jako li$tny z povrchu skoräpky.
Celkem Ize dle tvaru skofäpky rozeznävati dvoji formu. Jedna se vyznacuje tim, Ze mä
prvni komürky sestaveny ve spiräle, jez siln& vybocuje z elliptiineho obvodu skofäpky, tak Ze
nabyvä tato tvaru rhomboedrickeho, steny ostatnich komürek se sbihaji pod ostrym ühlem, tak Ze
skoräpka kondi ostrou Spickou a nejvetsi Sifky nabyvä blize stfedu skofaäpky. Druhä forma mä
prvni komürky sestaveny ve spiräle, jez jest uvnitf asi v jedn& (spodni) &tvrtine ellipticeneho obvodu
!) Pon&kud rozdiln& jsou tvofeny podobne sloupky u Globigerinid, a Carter se domnivä, Ze takov& sloupky u Rotalid (Planor-
bulina) souvisi s kanalsystemem a Ze v$echny skofäpky v$ech perforovanych foraminifer vlastn& jsou slozeny ze samych sloupkü.
?) Viz strukturu Cristellaria rotulata Lamarck.
43
skoräpky, z n&hoz jen nepatrn& prvni komürky vynikaji. Ostatni komürky se sbihaji pod tupym
ühlem a jsou obloukovite, &imZ se otvor skofäpky velice blizi tvaru srdöitemu, jehoz nejvetsi Sirka
je na basi skofäpky.
Velikost: 2—6 mm. — Naleziste: Kamajk, Kahk; velmi hojne. Jest to kosmopolitickä forma,
jez se vsude v celem kfidovem ütvaru (i spodnim) nachäzi.
Flabellina ornata Reuss.
Tab. VII. fig. 8. Zvets. 25/1; orig. €. 95.
Literatura a synonyma.
Flabellina rugosa d’Orb. Mem. ]. c. p. 23, 24, Tab. IV. fig. 4, 5, 7.
Flabellina rugosa d’Orb. Reuss, Verst. p. 33. Tab. VII. fig. 31—34, 68; Tab. XII. fig. 49-53.
Flabellina rugosa d’Orb. Foram. du bass. tertiaire, p. 93. T. 21. fig. 13.
Flabellina Baudowiniana d’Orb. Reuss, Verst. p. 32. Taf. VIII. fig. 36.
Flabellina Baudouiniana d’Orb. Geinitz: Elbthalgeb. p. 99, (viz tam ostatni literaturu teto variety).
Flabellina ornata Reuss. Verstein. I. p. 32. Taf. XII. fig. 48. Taf. XXIV. fig. 43.
Flabellina ornata Reuss. Geinitz, Elbthalgeb. p. 99. Taf. II. 22. fig. 1.
Tento druh jest velice promenlivy a jednotlive variety, za druhy samostatne vydävaneg, tak
cetnymi pfechody spojeny jsou mezi sebou, Ze nelze mnohdy urciti, k jak& variete nektery exemplär
nalezi. Mimo to neni nikterak na ureity geologicky horizont omezen, &imZ se drivejsi nähled
podporuje.
Skofapka jest bud rhombickä neb podlouhle ellipticna, nahore vzdy tupou Spickou ukondenä,
dole okrouhla. Komürky z pocätku se vinou ve spiräle, jez jest n&ekdy vice (Flabellina Bau-
douiniana) nekdy mene zavinutä (Flab. rugosa) a byvaji Zebra (svy) komürek jemn& zrnitä, tak Ze
spiräla se stävä nezfetelnou. Zebra ostatnich komürek bud tup& se stykaji neb jsou (zvlast&
u Stihlejsich forem) obloukovitä, nikdy zrnita. Stlustly okraj byväa jen na dolni &ästi skoräpky
vyvinut a nekdy byvaji po jeho stranäch jemne ostny vyvinuty; u prostfed n&ho se tähne vice
mene patrnä ryha.
Velikost: 1—2 mm. — Naleziste: Tento druh jest rozSiren po celem kfidovem a tertiernim
ütvaru; unas zvläste v teplickych vrstväch. Na Kamajku zridka se vyskytä.
Podceled Polymorphinidae Brady. Chall. p. 557.
Polymorphina d’Orb. (Emend. Br., P., J.) )
Synonyma rodovaä: Polymorphium Soldani p. p., Serpula Will et J., Anthusa, Cantharus,
Misilus Montf., Renoidea Brown p. p., Aulostomella Alth., Raphanulina, Apiopterina p. p. Zborz.,
Prosoporus, Grammostomum, Strophoconus, Bigenerina, Vagınulina, Pleurites, Sagrina, Sphaeroidina
p- p. Ehbg., Glodulina, Guttulina, Pyrulina d’Orb., Kostrolina, Atractolina v. Schlicht.
Charakteristika rodu: Skoräpka volnäa, symetrickä, s komürkami Sikmo ku hlavni ose
postavenymi ve dvou radaäch, jez se kryji. Üsti kulat@ neb Sterbinovite.
K tomuto rodu Äitaji se jeste od nekterych autorü formy neperforovane, pisäite z düvodu
toho, Ze jest struktura mnohych forem, ktere üpln& se sem dle vySe uvedene charakteristiky hodi,
!) Nejdülezit&jsi monografie tohoto rodu: Brady, Parker and Jones: Transactions of Linnean Society. Vol. XXVII. Alcock:
Quaterly Journal microsc. science. Vol. VI. Mem. of litterat, and philosoph. soc. of Manchester. III.
6*
4
neznäma a skuteen® pry rozdilna, ano n&ktere formy väpnite n&jsou pry teZ perforoväny. Pro
nedostatek materiälu nemohl jsem se presvedäiti, pokud to v$e u naSich druhü plati.
Rod tento velice rozSifen jest jiz od Triasu spodniho aZ na nase Casy; die nezarucenych
udäni tez i v siluru. Citä asi 25 recentnich a pres 50 fossilnich druhü, z nichZ2 6 druhü jest za-
stoupeno v ceskem kfidovem ütvaru.
Polymorphina compressa n. sp.
Tab. III. fig. 8. a. Zvets. 90/1; orig. €. 59. Kank.
Skofäpka nepravideln@ vejcitä, po stranäch siln& smackläa, na prfiöenem prürezu skoro £tyr-
hranna, dole prispicatela. Zevne jsou viditelny a jen nepatrn@ naznaceny 4 komürky sotva znatel-
nymi carami. Komürky ploche, rychle na velikosti pfibyvajici. Povrch matn& leskly.
Velikost: 0:65 m. — Naleziste: Kahk; velmi zridka.
Polymorphina ovata n. sp.
Tab. VII. fig. 14.—16. Zvets. 45/1; orig. €. 66.
Skoräpka pravideln& vejäitä, na prürezu elliptiönä, k üsti jen ponenählu se zuZujici v tupou
Spicku, dole üpIn& kulatä. Zevn& videti jsou jen 3 komürky, naznacene velmi jemnymi Svy. Usti
elliptiöne, obklopen& paprskovit& seradenymi liStnami.
Druh tento stoji uprostfed mezi P. lacrima v. M. a P. globosa Rss., od nichZ se nejen
velikosti, ale i formou üsti a oblejsim tvarem list.
Velikost: 0'6 zn. — Naleziste: Kank; velmi zridka.
Celed Globigerinidae Brady.
Globigerina d’Orb. 1826. (Challenger pag. 589.)
Synonyma: Polydexia Ehbg., Rhynchospira Ehbg., Coscinospira Stuart.
Charakteristika rodu: Skofäpka volnä, väpnitä, z vice kulovitych komürek slozena,
jez v conchospiräle jsou vinuty. Usti jest polomösicite, na vnitfni stran® dutiny pupeöni; zfidka
byvaji vedlejsi üsti na povrchu.
Struktura: Skofäpka jest väude prostoupena hrubymi (0:0127—0:0025 mm) pory (jen
nekdy byvaji teZ jemne pory pfitomny) a sklädä se (aspon u n&kterych recentnich) vlastn& z mnoZstvi
4bokych hranolü neb jehlanü; hlavn& jsou tyto vyvinuty na zevni vrstv& exogenni,') kterä pokryva
püvodni, hrub&e dirkovanou, jednoduchou skofapku (proper wall). Povrch byvä nejcasteji pokryt
ostny, jez se pri velkem zvätseni jako velmi ozdobne& trny jevi a jsou massivni, bez porü.
Rod tento nejvice jest v nyn&jäich mofich rozSifen, ätaje asi 15 druhü; fossilni druhy jsou
znamy ji2 z Triasu. Z ceskeho krfidoveho ütvaru jsou jen 3 druhy znämy, z nichZ nejobycejnejsi
druh (dosud Zijici) Globigerina cretacea d’Orb. tez v korycanskych vrstväch prichäzi.
') V teto vrstv& präv& se nasly u recentnich Globigerin ony zähadn& dutiny, jak& jsem vyli&il pfi jinych popsanych rodech
z .Celedi Lagenidae. Viz: Wallich, Deep sea researches. London 1876.
45
Globigerina cretacea d’Orb.
Tab. IX. fig. 7.—10. a, d. Zvets. 160/1; orig. &. 73.
Pirteracura:
1839. d’Orbigny, 1. c. pag. 34. Taf. 3. fig. 12.—14.
1845. Reuss, Verstein. d. böhm. Kreideform., pag. 36. Taf. 8. fig. 55.
1860. Reuss, Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Bd. 40. p. 225.
1862. Reuss, tamtez. Bd. 62. pag. 88.
1870. Gümbel, Sitzungsber. d. k. baier. Akad. d. Wiss. p. 283, 287.
1374. Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 112.
1886. Brady, Challenger, pag. 589.
Skofäpka skoro kruhovitä, silne stla@ena, se tremi spirälne, slabe do vySe vinutymi zävitky,
jez rychle na velikosti prfibyvaji a dole hluboky pupek tvori. Pocet komürek vSech byva u do-
spelych exemplarü (se 3 zävitky) 13—16, z nichZ2 obycejn& jen 5 na posledni zävitek pfipadä; avsak
mnohdy pripadaji jen 4, a tu byvaji komürky skoro pravideln& kulat& (majice vzhled jako recentni
skorapky tehoz druhu), nebo tez, aC fidceji, 6 komürek pfipadä na posledni zävitek; tim se vSak
komürky stävaji stlacen&jsi (viz Tab. IX., fig. 10, z, 5). Posledni komürka nese podlouhle üsti v du-
tine pupe£ni.
Velikost: 0'2—0'6 mn. — Naleziste: Kamajk, Kahk; hojne.
Tento druh jest velmi obecny jiz ve spodnim kfidovem ütvaru a zachoval se a2 do naßi
doby. Nektefi jej vydävaji za totoZny s tertiernim a recentnim druhem Glob. bulloides d’Orbigny,
ktery by se nelisil le& vetsi vydutosti komürek, kterez jen zcela mälo s sebou souvisi.
Celed Rotalidae.
Podceled Rotalinae Brady. (Challenger p. 72, 640.)
Discorbina Lamarck. 1804. (emend. Park. and Jon.)
Synonyma: Discorbites, Rotalia, Rosalina, Rotalina, Valvulina, Asterigerina, Anomalina,
Globigerina d’Orb. p. p.. KRotalia Will. p. p.
Charakteristika: Skoräpka volnäa, väpnitä, dosti hrub& porovitä, se stranou vrcholovou
(svrchni, apikälni), vice vyklenutou neZ spodni, basälni.. Komürky kulovite. Üsti excentricke, oby-
cejne na basalni stran& Sterbinovite. Basälni strana nekdy byva vypln&na nedirkovanou, pfidavnou
hmotou, kterä nekdy i pupek tvoii.
Struktura mnohych forem do tohoto rodu seradenych jest neüpIne znama, zvlaste
studium fossilnich drobnych forem jest veleobtiäne. Jich pribuznost s Rotalii dokazuje okolnost, Ze
mä kazda komürka sve vlastni steny (Tab. X. fig. 7 6, ce), schazi vsak jim soustava chodeb. Prümer
porü 0:004—0:007. Pricky i steny jsou perforoväny. Jinak se prüfez tohoto rodu neli$i nicim od
prürezu rodu Cristellaria.
Rod tento sloZeny z mnoha podrodü, jez se diive hled&ly prfesn& rozeznävati, a© nadarmo,
pocina kfidovym ütvarem; nejvetsiho rozSireni dochäzi v tertieru. Recentnich druhü citä se nyni
kol 22; v ceskem kfidovem ütvaru jest asi dev&t druhü, z nich2 v korycanskych vrstväch Sest
druhü prichazi.
46
Discorbina ammonoides Reuss.
Tab. X. fig. 1., a, d, c. Zvets. 90/1; orig. €. 52.
Synonymaa literatura:
1845. Kosalina ammonoides Reuss. Verstein. d. böhm. Kreideform. I. pag. 36. Taf. 13. fig. 66.
1851. Kosalina ammonoides Reuss. Foram. und Entomostr. d. Kreidemergel von Lemberg, p. 36.
Taf -8 hg412,
1860. Kosalina ammonoides Reuss. Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss. Bd. 40. p. 223.
1861. Kosalina ammonoides Reuss. TamtezZ. Bd. 44. pag. 316, 330, 337.
1865. Discorbina ammonoides Reuss. Tamtez. Bd. 52. pag. 12.
1870. Kotalia ammonoides Gümbel. Sitzungsb. d. k. baier. Akad. d. Wissensch. p. 283.
1872. Truncatulina ammonoides J. Parker and R. Jones. Quaterly Journal of the Geolog. Soc.
28. May. Nro. 110.
1874. Planorbulina ammonoides Reuss. Geinitz, Elbthalgeb. I/II. pag. 114. Taf. II. 23. fig. 9.
Skoräpka kruhovitä, z obou stran smacklä, deskovitä, na okraji zakulacenä, skläadajici se
ze 3 spirälnich, rychle na Sifce pfibyvajicich zavitkü; posledni zavitek s 8—10 komürkami. Spi-
rälni strana mälo klenuta, v prostred slab& vyhloubenä; komürky na teto stran& jsou men vypukle
neZ na spodni, a $vy jejich jsou zahnute; na stran& spodni jsou vypuklejsi, nechävaji jen posledni
zävitek, Svy dosti hlubok& probihaji rovn& ku stredu skoräpky.
Velikost: O°4 mm. — Naleziste: Kank, Kamajk; zfidka. Mimo to je znama z Gaultu, Tu-
ranı a Senonu.
Discorbina crassisepta n. sp.
Tab. X. fig. 2.a, d, c. Zvets. 110/1; orig. €. 59. Kamajk.
Skorapka na obou stranäch ku stredu skoro stejn& silne vypukla, k obvodu nepatrn&
smackla, na hibet&e tup& zaokrouhlena, na stran& spirälni ve stredu slabe vyhloubena; zevne
ze strany spirälni patrny jsou 3 zävitky (ze strany spodni jen posledni), rychle na Sirce pfibyvajici,
z nich2 na posledni 9 komürek pripada. Komürky oddeleny jsou m&lkymi, tlustymi $vy, silne na
zad zahnutymi. Posledni komürka siln& ku predu klenuta.
Velikost: 0:27 mm. — Naleziste: Kamajk; ne zridka.
Discorbina lenticula Reuss.
Tab. X. fig. 3.2, 5. Zvets. 100/1; orig. ©. 42.
Synonyma a literatura:
1845. Kotalia lenticula Reuss. Verst. pag. 35. Taf. XI. fig. 17.
1860. KAotalia lenticula Reuss. Sitzungsber. d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 40. p. 221.
1861. Kotalia lenticula Reuss. Ibid. Bd. 46. p. 82. Taf. 10. fig. 3.
1874. Planorbulina lenticula Reuss. Geinitz, Elbthalgeb. p. 115. Taf. II. fig. 11.
Skorapka kruhovitä, na obvode& tup& zaspicatela, na obou stranäch, basälni i apikälni, skoro
stejn& klenutä, uprostred slab& prohloubenä. Zävitky nejcasteji (2—2',) skoro cele se objimajici;
na posledni zävitek pfipada 6 komürek, jez na svrchni (spirälni) stran& oble Ahranne, na spodni
(pupeöni) oble 3hranne jsou. Svy mezi kömürkami velmi mölke, mnohdy nezietelne, slab& oblouko-
vite, Posledni komürka siln&ji predeslych nadmutä, objimajiei cästeön& predchozi zävitek, jimZ jest
jeji pfedni üstni plocha silne vykrojena.
Velikost: 0:3 m. — Naleziste: Kamajk, Kank; ziidka. Mimo to jest znäma z Gaultu,
Turonu a Senonu.
47
Discorbina inflata n. sp.
Tab. X. fig. 4.a, d, c. Zvets. 160/1; orig. ©. 47. Kamajk.
Skoräpka spiräln& zatocenä, se zävitky üpIn& se objimajicimi, na jedne stran& siln& pri-
ostrenä, na druh& stran& pravidelne okrouhla. Posledni zävitek jevi 7 komürek, siln& vydutych,
hlubokymi, ostrymi $vy od sebe oddelenych. Svy na svrchni strane (fig. 4c.) mälo zahnute, radiälne
do stfedu pupku smefujici; na spodni strane& (fig. 4) siln®@ zahnute, tangentiälne se dotykajiei
dutiny skorapkove. Posledni komürka velice vydutä. Otvor jest polom&sicovita Sterbina, tesne
ku predchäzejieimu zävitku pirilehajici.
Velikost: 0:15 mm. — Naleziste: Kamajk; zfidka.
Discorbina oligostegia n. sp.
Tab. X. fig. 4.a, d. Zvets. 90/1; orig. c. 5l. Kank.
Skorfäpka skoro kruhovitä, siln& na ob& strany pravidelne vyklenuta, na hibet@ pon&kud
plochä. Zävitky se üpln& kryji a tvofi hluboke, po obou stranäch stejne pupky. Na poslednim
zavitku 5—6 komürek slab& naznacenymi övy. Plocha posledni komürky silne v pred vyklenuta.
Otvor velmi uzounkä, zahnutäa Sterbina na dolejsi stran@ predni plochy posledni komürky.
Velikost: 0:2 mm. — Nalezist&: Kank; velmi zridka.
Discorbina regularis n. sp.
Tab. X. fig. 6a, d. Zvets. 100/1; orig. €. 40. Kamajk.
Skoräpka pravideln& okrouhlä, na ob& strany stejne siln@ vyklenutä, na obvodu smackla,
tak Ze se zdä, jako by kylem byla opatiena. Zävitky se üpln& kryji; posledni zävitek nese 7 ko-
mürek, kterez jsou silne vydute, jemnymi, ale ostrymi, mirn& zahnutymi Svy od sebe oddeleny.
Üsti jest polom&sicnä skulina, prilehajici t£sn& na predesly zävitek.
Velikost: 0:5 »zm. — Nalezist@: Kamajk; zridka.
Geologicke rozsSireni.
Ükolem näsledujicich fädek jest podati struäny prehled geologickeho rozSifeni popsanych
foraminifer po stränce druhov&; nevdäöny to ükol, vyZadujici nejvetsi svedomitosti a pilne orien-
tacni präce po veskerem kfidovem ütvaru ceskem, by nam byl spolehlivuym voditkem pri srovnaväni
nasi fauny s faunou tychZ vrstev v jinych zemich, kteryZto ükol nad miru stiZen jest neustälenymi,
sob& precasto odporujicimi nähledy o hodnot& mnohych druhü, ba i rodü. (Blizsi viz: 7. Ferner:
Predbezny kriticky seznam foraminifer z brezenskych vrstev. „Vestnik kräl. Ceske spolecnosti nauk“.
Rocnik 1892, pag. 34—36.) Celkem Ilze s jistotou tvrditi, Ze foraminifery korycanskych vrstev,
pokud se tyce rodü, souhlasi s foraminiferami z cenomanu zemi cizich, zvlast& z Francie.‘) Co se
tyce jednotlivych druhü popsanych (celkem 61, z nichZ jest 40 novych druht), tu zjistil jsem, Ze
rozSireni jednotlivych druhti jest mnohem vetsi, ne jak by se dalo souditi die praci Reussovych,
jakZ pripojeny tabelärni seznam ukazuje. Ze jest tak velky podet novych druht, da se lehce vy-
ı) Pfi te prileZitosti podotykäm, Ze jest se s velkou opatrnosti drZeti d’Orbignyho seznamu v jeho Paleontologie Stratigrafique,
kteryö obsahuje pouze velmi chatrne a krätk& popisy novych druhü, jez nikde vyobrazeny nejsou.
svetliti geologickou povahou naleziste, jakoZ i tim, Ze foraminifery cenomanu vübec velmi mälo
48
byly studoväny (Reuss znal z Cech jen 4 druhy!).
Pripojeny tabelärni seznam umoZäuje snadny pfehled rozsireni popsanych druhü ve vsech
vrstväch &eskeho kfidoveho ütvaru, pokud se to dle mych pfedbeänych studii provesti dalo.
IESIES ME ci ee IE E| ‚| le
3 a3;::33 AFHEER
| 8888232] & s 53222
2| 632888 3 SEIEIGEIE
= ss s|s| ol] 2 CHESIRGHESI RE
° | KınlalaH|lm| © MIAAKARIA|
1 | Polyphragma cribrosum Reuss . + 31 | Marginulina elongata Rss. HH? I? +
2 | Lituola cenomana d’Orb. . nn 32 : arcuata n. sp. . . |H-
3 | „ eylindrica n. sp. Mr 33 h, incerta n. SP. +
4 || „ globigerinoides n. sp. + 34 | Vaginulina recta Rss. + cz
5 | Haplostiche oligostegia n. sp. ui 35 " cenomana n. sp... - +
6 | Trochammina irregularis P.J. . ++? ? +--| 36 || Flabellina elliptica Nilss. . ++ 4-4
7 | Bulimina brevicona n. sp. le 37 5 ornata Reuss HH PP I
5 „ variabilis d’Orb. ++ +++] 38 || Frondicularia Fritschi n. sp. . . |
9 „ depressa n. sp. . + 39 gracilis n. sp. . :
10 | „ inflata n. sp. . + 40 “ conica n. Sp. 2
11 „ conoidea n. sp. . + ale > inversa Reuss . : 44-444
12 | Polymorphina compressa n. sp. + | 42 > coronata n. Sp. +
| 13 | T ovata n. Sp. . + 43 5 linea n. sp... .|4+
14 | Lagena tuberculata n. sp. | H+- 44 5 bohemica n. sp. . . +
15 || Nodosaria obsolescens Reus . +4 ?|?|+ | 45 ss parallela n. sp. 4
16 „ eryptostegia n. sp. . |+ 46 5 obsoleta n. sp. .|+
17 „ siliqua Rss. . + 47 B quadrigona n. sp. . +
18 „ clavata n. sp. .H- 48 ” acutangula n.sp. . +
19 „ subnodosa n. sp. . . + 49 $ lanceolata n. sp... . 4
20 „ pseudaffinis n. sp. .|H- 50 | R. foliacea n. sp. . .|+
21, „ bohemica n. sp. . + 51 | Textularia globulosa Rss. . . HH +++
22 | „ affınis Rss. . HH HIHI] 52 > brevicona n. sp. . . H-
23 „. Hilseana Rss. HH? 53 L- parallela n. sp. r BEE: ++
24 „ Ppseudochrysalis Rss. : . + 54 | Globigerina cretacea d’Orb. . . HH
25 „ divergens n. sp. HF 55 | Discorbina ammonoides Rs. . + +44
26 | Cristellaria rotulata Lamarck . +4 444-1 56 5 crassisepta n. sp.. . H-
27 „ umbilicata n. sp. Ar 57 # lenticula Rss. . . ++ ++
28 „ obsoleta n. sp... . | 58 : inflata n. sp. 2 W
29 „ similis n. sp. . HH 59 h oligostegia n. sp. .
30 | Marginulina oligostegia n. sp. . + 60 R regularis n. sp. . |+
| |
Oprava. Na str. 9. omylem pfisly pod£eledi Z, F, G., H. do £eledi III. Astrorhizae misto do Celedi II.
Mliolidae na str. 8.
2 nd FI ZZ u ua 0 2 EEE nn ZZ SE EEE BE u A Zu Ad 0 u Zu 2 EZ U u 0 SE 0 u 202 2 ZU Zu 4 ums u A u 2 2 u TE 2 A a 2 UE U 1 Le U
Über die Foraminiferen des böhmischen Cenomans.
Von
JAR. PERNER,
Assistenten an der palaeontologischen Abtheilung des königl. böhm. Museums in Prag.
(Resume des böhmischen Textes.)
Vorrede.
Vor ungefähr 4 Jahren regte in mir mein hochgeehrter Lehrer, Prof. Dr. A. /rıc, das
Interesse an, die Foraminiferen der böhmischen Kreideformation zu studieren, als durch die
Erweiterung der Kenntnisse über dieselben das Bild unserer fossilen Fauna, über die wir bereits
zahlreiche werthvolle Arbeiten besitzen, noch vervollständigt werden könnte. Vor allem zeigte
sich hier die Nothwendigkeit einer neuen Bearbeitung der böhmischen Kreideforaminiferen vom
Standpunkte der bei der neuen systematischen Durchforschung der böhmischen Kreideformation
gesammelten Erfahrungen und herrschenden Ansichten. Trotz der bedeutenden Fortschritte, welche
im Studium der Foraminiferen in den letzten Decennien zu verzeichnen sind, lag, seit Reuss’s Zeiten,
dieses Gebiet bei uns brach, als nämlich die Foraminiferen ganz unberücksichtigt blieben.
Mich zu dieser Arbeit entschliessend. fasste ich den Plan, dieselbe so auszuführen, dass ich
die geologischen Horizonte von unten nach oben verfolge, damit zugleich auch die geologische
Verbreitung der Foraminiferen, deren Zahl in den jüngeren Schichten zunimmt,') rascher und sicherer
festgestellt werde.
Doch musste ich mich in Verfolgung meines Zweckes nur auf zwei Fundorte, Kamajk bei
Caslau und Gangberg bei Kuttenberg, beschränken, weil die mineralogische Beschaffenheit”) dieser
Schichten auf anderen Fundorten die Erhaltung der Foraminiferen nicht zulässt.
') Den vorläufigen Untersuchungen nach sind die Korycaner Schichten (böhm. Cenoman) die ärmsten an Arten, dagegen die
dem Senon entsprechenden (Teplitzer, Priesner) die artenreichsten. Vergl. J Perner, Kritisches Verzeichniss der Foraminiferen aus den
Priesener Schichten der böhm. Kreideformation. „V&stnik kräl. &esk& Spoleönosti nauk“, 1392, pag. 31—52.
2) Eine nähere Erörterung dieser Verhältnisse findet sich in der gediegenen Monografie von Ari: „Die Korycaner Schichten‘“
im Archiv für naturwiss. Durchforschung von Böhmen. Bd I.
Jar. Perner:; Foraminifery &esk&ho cenomanu. fi
50
Bezüglich des an Foraminiferen reichsten Fundortes, Kamajk, sei bemerkt, dass derselbe
eine Bucht des Kreidemeeres darstellt, an deren Gneissufer das Wasser die abgestorbenen Thiere
auswarf.
Bei der Bearbeitung des speciellen Theiles meiner Arbeit richtete ich mich nach dem Vor-
gange der englischen Forscher; die Beschreibungen der feinen Structur bei den einzelnen Gattungen
basiren jedoch auf Dünnschliffen böhmischer Exemplare und, soweit möglich, wurden auch von
einzelnen Arten Querschnitte angefertigt.
Für die systematische Anordnung wählte ich das System Brady, da es z. Z. wohl als die
einzige wissenschaftliche und praktisch brauchbarste Classification der Foraminiferen betrachtet
werden muss.
Der descriptive Tteil.
Lituolidae Brady.
Aus dieser Familie sind im böhmischen Cenoman vertreten die Gattungen: Polyphragma,
Lituola, Haplostiche und Trochammina.
Polyphragma Reuss. (Lichenopora Defrance.)
Die Diagnose dieser Gattung siehe Brady: Challenger Foraminifera, pag. 350.
Die einzige, bisher nur aus dem böhmischen und sächsischen Cenoman bekannte Art dieser
Gattung ist
Polyphragma cribrosum Reuss (Taf. 1. fig. 1—14. Textfigur Nr. 2 u. 3).
Literatur und Synonyma:
1846. Lichenopora cribrosum Reuss. Versteinerungen der böhm. Kreideformation. Il. Th., pag. 60,
123,. Tat, XIV. Eig. 10: Taf. XXIV.ARig. 35,
1871. Polyphragma cribrosum Reuss. Vorläufige Notiz über zwei neue fossile Foraminiferen-Gat-
tungen. Sitzungsberichte der böhm. Gesellschaft d. Wissenschaften. Prag 1871, pag. 277.
1872— 75. Polyphragma cribrosum Reuss. Das Elbthalgebirge in Sachsen von Dr. H. B. Geinitz.
I. Th. Der untere Quader. IV. Abtheilung, von Reuss, pag. 139. Taf. XXXIll. Fig. 8—10.
Palaeontographica Bd. XX. 1.
1884. H. B. Brady: Report on the voyage of H. M. S. Challenger. Vol. IX. pag. 66.
Die ursprünglich an anderen Gegenständen, Östrea, Cidarisstacheln etc. haftende Schale
ist walzenförmig, zumeist unregelmässig verbogen, oft in zwei Aeste sich theilend, aus zahlreichen
Segmenten (bis 22), die mitunter durch unregelmässig durchlaufende Einschnitte von einander abge-
theilt sind, zusammengesetzt. An der letzten Kammer befindet sich die convexe Mündung, bestehend
je nach der Ausbildung des Individuums aus 9—35 runden Oeffnungen, die in zwei oder drei,
mehr oder weniger deutliche Kreise angeordnet sind. Die Oberfläche der Schale erscheint, bei
mässiger Vergrösserung, aus feinen, mit einem gelbbraunen Cement verbundenen Kieselblättchen
zusammengesetzt, sonst ist sie, wahrscheinlich in Folge des langen Hin- und Herwälzens am
Meeresgrunde, glatt und glasartig glänzend (Fig. 12). Am Längsschnitt durch die Schale (Fig. 8
51
bis 10) ist schon bei schwacher Vergrösserung wahrzunehmen, dass die ganze Schale durch die
labyrinthartigen, unregelmässigen Einbiegungen der Wände in Querfächer, die äusserlich den
Segmenten entsprechen, getheilt ist. Bei starker Vergrösserung und an einem sehr feinen Schliffe
(siehe Fig. 13 u. 14) sehen wir, dass die Schale aus zwei Schichten besteht, u. zw. einer äusseren,
grobsandigen, und einer inneren, hyalinen, kalkigen und zugleich porösen, die eigentlich das Innere
der Schale auskleidet. Die Poren verlaufen oft unregelmässig und pflegen trichterförmig erweitert
zu sein. Die Grösse derselben schwankt zwischen 0:0011—0008 »zz. Dass die Kammern mit
einander durch runde Oeffnungeu communiciren, überzeugen wir uns durch Entfernung der ein-
zelnen Segmente, oder auch an einem Querschliffe, an dem dann auch die innere hyaline Schichte
zum Vorschein kommt.
Über die Bedeutung dieser beiden Schichten, welchen Zwecken sie angepasst sein mochten,
ist schwer sich ein Urtheil zu bilden, denn man findet zur Erklärung hiefür weder bei den übrigen
fossilen noch recenten Foraminiferen irgend eine Analogie, da deren deutlich poröse Schale mit
Sandkörnern bedeckt ist, die dann mit Zunahme der porösen Masse einen wesentlichen Bestand-
theil der Schale selbst zu bilden scheinen. Abgesehen davon, welchen Zwecken diese Sand-
körner den Foraminiferen dienen, wissen wir aus den Arbeiten von Möbius,') dass das Thier
durch diese Schichte von Sandkörnern seine Pseudopodien ausstrecken kann. Bei Polyphragma
dürfte dies wohl nicht möglich gewesen sein, da durch die feste Cementmasse der äusseren Kiesel-
schichte die Pseudopodien unmöglich durchdringen konnten. Es ist daher die Bedeutung dieser
zwei scharf von einander getrennten Schichten nicht mit dem Zwecke der sandigen, porösen
Schichte einiger Foraminiferen, wie sie z. B. bei Textularia gibbosa aus dem Tertiär, der recenten
Textularia agglutinans aus dem atlantischen Ocean, einigen Buliminen mit sandiger Oberfläche u. a.
zu identificiren. Nur bei Climacammina Möller aus der Steinkohlenformation herrschen ähnliche
Structurverhältnisse der Schale wie bei Polyphragma vor. Es scheint, dass das Polyphragma-Thier
im Jugendzustande nur von der porösen Hülle umgeben war und erst später in Folge verschie-
dener Einflüsse, namentlich aber um sich an andere Gegenstände zu befestigen, die Einkerbungen
der dünnen Schichte oberflächlich mit der Sandmasse ausfüllte und diese mit Cement verband.
Für diese Annahme scheint der Umstand zu sprechen, als sich in der Cementmasse die einzelnen
Sandkörner ganz gleichförmig vertheilt finden, sowohl in den oberen, als in den tieferen Lagen
(Fig. 11), was aber bei anderen sandigen Foraminiferen nicht vorkommt, indem sich bei diesen die
grösste Anzahl der Sandkörner an der Oberfläche findet und tiefer entweder nur Cement ist oder,
es finden sich spärliche Sandkörner nur einzeln in der ursprünglichen Kalksubstanz eingebettet.
Dass Polyphragma mit den Schwämmen Pharetrones verwandt wäre, wie Steinmann (Zeitschr.
f. Mineral. 1888) behauptet, ohne aber Beweise hiefür zu erbringen, ist sehr in Zweifel zu ziehen,
denn eine derartige Structur hat man bisher noch bei keinem Schwamme wahrgenommen.
Masse: Länge der Schale 2—18 2. Durchmesser (Breite) 1—1'5 zz. Fundort: Kamajk;
sehr häufig in den lehmigen Ablagerungen; selten in den Bryozoenschichten am Gangberg bei
Kuttenberg.
Lituola Lamarck, emend. Brady.
(Placopsilina d’Orb. p. p.)
Diagnose der Gattung siehe Brady: Challenger Foraminifera, pag. 315.
Diese Gattung ist in der böhm. Kreideformation durch 3, nur auf den Cenoman beschränkte
Arten repräsentirt.
') Möbius: Über die Structur einiger weniger bekannten Foraminiferen aus St. Mauritius. Kiel 1890.
7x
52
Lituola cenomana d’Orbigny. (Taf. I. Fig. 1—6. Taf. IV. Fig. 15.)
Literatur u. Synonymik siehe: Brady, 1. c. Pl. 36, Fig. 1—3.
Die stets (am häufigsten an den Schildern der Pollicipoden) angewachsene Schale ist anfangs
spiralig gewunden, dann — von der 7—9 Kammer etwa angefangen — gerade, oder auch gekrümmt;
am Durchschnitt erscheint sie niedrig gewölbt, an der Seite, mit der sie angewachsen war, glatt
und gerade (Textfig. Nr. 4 u. 5), durch tiefe Nähte ist sie in 6—18 Kammern getheilt, von denen
die letzte die Mündung trägt; dieselbe ist kreisförmig und stellt mitunter auch dendritisch ver-
zweigte Einbiegungen dar. Bei geringer Vergrösserung erscheint die Schale an ihrer Oberfläche aus
lauter feinen Kieselblättchen aufgebaut, die mit einem rostgelben Kalkcement zusammengefügt
sind. An feinen Schliffen zeigt es sich, dass jede Kammer nahe der Oberfläche eine dunkle, grob-
sandige Schichte trägt und innwendig die Wände mit einem grauen Kalkcement ausgewölbt sind;
in demselben befindet sich nur eine ganz kleine Anzahl jener Kieselkörperchen, die als finger-
förmige Fortsätze die Gattung Lituola so besonders charakterisiren (siehe Taf. Il. Fig. 6.).
Die böhmischen Exemplare der Lituola cenomana stimmen mit den englischen Abbildungen
völlig überein, doch von den französischen Exemplaren, die ich von dem hervorragenden Kenner
der französischen Foraminiferen Schlumberger erhielt, weichen sie in der Grösse und in der Form
der Mündung bedeutend ab.
Grösse: 0'4—11 ». -- Fundort: Sehr zahlreich am Kamajk, spärlich in Kolin, Korycan
und Gangberg.
Lituola cylindrica n. sp. (Taf. Il. Fig. 7—12, Textfig. 5.)
Schale frei, walzenförmig, aus mehreren — bis 15 — stark gewölbten Kammern, die durch
parallele tiefe Nähte von einander getrennt sind, zusammengesetzt; die letzte Kammer trägt die
aus mehreren ungleich zerstreuten Öffnungen bestehende Mündung. Die Oberseite besteht aus
sehr groben, mit einem röthlichen Cement verbundenen Sandkörnen. Der Querschnitt zeigt eine
ähnliche Structur wie bei der vorigen Art, doch sind hier viel wenigere fingerförmige Fortsätze
und die Querwände sind in der Richtung nach vorne concav und deutlicher hervortretend.
Grösse: 1'5—8 mm. — Fundort: Kamajk, zahlreich.
Lituola globigerinoides n. sp.') (Taf. II. Fig. 15—17.)
Schale in unregelmässiger Spirale gewunden und aus zwei Windungen bestehend. Von der
oberen Seite sind 7, von der unteren 10 ungleich grosse, gewölbte, kugelige bis walzenförmige
Kammern wahrnehmbar; Mündung undeutlich; Oberfläche grobsandig, aus grossen Kieselkörnern
bestehend.
Grösse: 1'5 mm.
Haplostiche Reuss,
(Nodosaria pp. Lituola pp. Dentalina pp.)
Die Charakteristik der Gattung s. Brady: Challenger Foraminifera pag. 317.
Diese Gattung kommt in Böhmen durch sechs Arten vertreten vor, von denen sich nur
1 Art in den Korycaner Schichten findet.
') Die Unterbringung dieser Form in der Gattung Lituola betrachte ich nicht als definitiv, da die undeutliche Mündung und
namentlich das für die Anfertigung eines Schliffes nicht hinreichende Material die Sicherstellung der Gattung nicht zulassen. Ich
fasse daher die Gattung Lituola vorderhand im Sinne der englischen Autoren auf, die zu dieser Gattung alle jene sandigen Formen
einreihen, deren innere Structur nicht bekannt ist und sie sonst zu einer anderen Gattung sich nicht sicher einreihen lassen.
33
Haplostiche oligostegia n. sp. (Tab. II. Fig. 13, 14.)
Schale im Durchschnitt elliptisch, aus drei sehr ungleichen Kammern bestehend; die unterste
Kammer ist unten abgerundet, an den Seiten zusammengedrückt, die mittlere ist gedrungen walzen-
förmig, von den übrigen durch sehr seichte, fast parallele Nähte abgetheilt, die letzte ist unregel-
mässig kegelförmig und endigt in eine stumpfe, die etwas excentrische Mündung tragende Spitze.
Die Oberfläche ist sehr fein sandig.
Grösse: 0:22 mm. — Fundort: Gangberg (Unicum).
Trochammina Parker and Jones.
(Webbina d’Orb. p. p. Trochammina Carp. p. p.)
Charakteristik der Gattung in Brady’s Challenger Foraminifera p. 336.
Diese Gattung umfasst eine Menge Formen, deren Structur nur sehr ungenau bekannt ist.
Über die systematische Stellung der einzelnen Arten aus der ganzen Untergattung Trochammina
Brady herrschen oft die entgegengesetzten Ansichten. Wie sehr irrig dieselben sein können, beweist,
dass unsere Trochammina irregularis zu den Imperforatae gezählt wurde, obzwar sie ganz
deutlich perforirt‘) ist. Übrigens ist zweifelhaft, ob auch die anderen Arten imperforirt sind, und ob
unsere Exemplare, von Carpenter als „placopsiline Form of Troch. irregularis“ bestimmt, zu dieser
Gattung überhaupt gehören.
Trochammina irregularıs (P. J.) Carpenter. (Taf. IX. Fig. 1—6.)
(Trochammina irregularis. Introduction to the study of Foraminifera. Plate X. Fig. 6—10. Webbina
irreg. d’Orb. Prodrome de Palaeont. Vol. II. p. 111. Nubecularia irreg. d’Orb. Reuss, Sitzungsber.
d. kais. Akad. d. Wissen. Wien. Bd. 46, 1863, pag. 30.)
Schale stets angewachsen, ungleich elliptisch oder kreisförmig, mässig gewölbt; regelmässig
finden sich mehrere (3—6), mittels kleiner Hälschen oder Röhrchen kettenartig verbundene Kammern’;
an der Unterseite, mit der die Schale angewachsen ist, finden sich keine Wände; die Oberfläche
der durchaus kalkigen Schale ist fettglänzend und mit unregelmässig zerstreuten Grübchen besetzt.
Ein Vertikalschnitt (Fig. 3—5) zeigt, dass die Wände, hier bogenförmige Lamellen darstellend,
mit Poren durchsetzt sind, dieselben sind auch bei mässiger Vergrösserung sichtbar und stehen
zur Oberfläche senkrecht. Die Grösse der Poren schwankt zwischen 0:006—0:0003 mz.
Fundort: Sehr zahlreich bei Kamajk an den Schildern der Pollicipoden sitzend und sonst
in der ganzen oberen Kreideformation verbreitet.
Kexiiulacidae Drady.
Subfamilie Textularinae Brady.
Textularia Defrance.
(Polymorphium Soldani p. p. Loxostomum, Clidostomum, Rhynchoplecta, Proroporus Ehbg. p. p.)
Die Charakteristik der Gattung siehe Brady, Challenger Foraminifera p. 353.
Von dieser Gattung zählen wir in der böhm. Kreideformation 11 Arten, 3 finden sich in
den Korycaner Schichten.
ı) Es ist eigenthümlich, dass bei dieser Form und anderen sehr gewöhnlichen Gattungen, so Bulimina, Cristellaria, Frondi-
cularia u. a., die Structur auf ihre Feinheiten hin fast gar nicht bekannt ist und, obzwar die bedeutendsten Kenner der Foraminiferen
darin übereinstimmen, dass das Studium der Foraminiferen, ohne die Structur (mittels Dünnschliffe) kennen zu lernen, illusorisch bleibt,
so werden doch nur der oberflächlichen Kenntnisse dieser Formen nach Schlüsse gezogen, die für die Descendenztheorie, namentlich
für die palaeontologische Entwickelung der Lebewesen wichtig sein sollen.
54
Textularia globulosa Reuss (non Ehrbg.) (Taf. IX. Fig. 11.)
„Literagur:
Reuss, Versteinerungen d. böhm. Kreideform. I. p. 39. Taf. XI. fig. 23.
Reuss, Sitzungsber. d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien Bd. 40. p. 232. Taf. XII. fig. 7., 8.
Fri, Teplitzer Schichten. Archiv f. naturw. Durchforschung v. Böhmen. Bd. VII. Nr. 2. p. 116.
Fig. 163.
Schale stumpf kegelförmig, sich mässig erweiternd, auf jeder Seite 5—7 Kammern zählend,
die von einander durch tiefe, schiefe Nähte getrennt sind. Die Alternation der Kammern ist
central, nämlich, es liegt die Stelle, wo sich die obere Naht der rechten Kammer mit der Seiten-
naht der linken Kammer berührt, gerade in der Mitte.
Grösse: 0'1—0'25 »m»m. — Fundort: Kamajk und Ganberg, selten.
Diese Art findet sich bereits in der unteren Kreideformation, doch ihre grösste Verbreitung
weist sie im Senon auf; in den Teplitzer Schichten bildet ihre Anzahl den grössten Percentsatz
unter allen.übrigen Foraminiferen.
Textularia brevicona n. sp. (Taf. IX. Fig. 12.)
Schale sehr stark kegelförmig, sich jäh erweiternd, die Kammern sind stark gedunsen, durch
tiefe, schiefe Nähte abgetheilt. An jeder Seite befinden sich 5—7 Kammern, von denen die letztere
kugelig gewölbt zu sein pflegt. Die Alternation der Kammern central.
Grösse: 0:17 mm. — Fundort: Kamajk (häufig), Gangberg (selten).
Textularia parallela n. sp. (Taf. IX. Fig. 13.)
Schale anfangs sich nur mässig erweiternd, dann fast die gleiche Breite behaltend, im
Ganzen etwas gekrümmt; an jeder Seite 9—13 allmählich sich vergrössernde Kammern, die
durch seichte, sehr schiefe, an der Berührungsstelle eingebogene Nähte abgetheilt sind. Die Alter-
nation der Kammern im ersten Drittel.
Grösse: 0'8—0'5 »2=. — Fundort: Kamajk, zahlreich.
Unterfamilie Bulimininae Brady.
Bulimina d'Orbigny.
Die Charakteristik der Gattung in Brady: Challenger, Foraminifera, pag. 397.
(Wegen der sehr mangelhaften Kenntniss der feinen Structur aller hieher gezählten Arten
wäre besser, alle sandigen, nicht perforirten Formen in die Reuss’sche Untergattung Ataxophrag-
mium unterzubringen; an unseren Exemplaren war es mir nur von Bulim. variabilis möglich sich
Querschnitte anzufertigen und so die Structur dieser Art kennen zu lernen.)
Aus dieser Gattung haben wir in Böhmen circa 15 Arten, von denen in Cenoman sich
5 finden.
Bulimina brevicona n. sp. (Taf. IV. Fig. 1, a, d. Vergr. 110/1, Orig.-Nr. 74.)
Schale verkehrt eiförmig, so dass ihre Höhe fast ihrer Breite gleich kommt, im Ganzen
besitzt sie 3—4 spiralförmige Windungen, jede aus 3, durch feine Nähte von einander getrennte
Kammern bestehend; die drei auf die letzte Windung fallenden Kammern sind stark gewölbt,
durch breitere, aber seichtere Nähte von einander getrennt und in der Mitte grübchenartig vertieft.
Die Öffnung, in einer dreiseitigen, durch das Centrum der drei letzten Kammern gebildeten Höhlung,
undeutlich. Grösse: 0:5 »2. — Fundort: Kamajk, selten.
35
Bulimina variabılıs d’Orb. (Taf. II. Fig. 2 a, d. 6, 7. Orig.-Nr. 109. Vergr. 45/1. Gangberg.
Eirtenzatur:
Bulimina variabilis d’Orb. Mem. 1. c. p. 40. Taf. IV. Fig. 9—12.
Bulimina variabilis d’Orb. Reuss, Verst. I., p. 37. Taf. VIII. Fig. 56, 76, 77.
Ataxophragma variabile d’Orb. sp. Geinitz, Elbthalgeb. p. 124.
Die Structur dieser von Reuss vielleicht nicht mit Unrecht als eine neue Gattung vor-
geschlagenen Art (siehe Fig. 6 und 7) zeigt nicht eine Spur von Poren; an dem Querschnitt ist
jedoch ersichtlich, dass die Schale aus feinem Sand, untermischt mit kalkigem Cement, aufgebaut
ist, da nach der Ausätzung nur die Kieselkörner übrig blieben. Die Querwände der Kammern
erscheinen bei stärkerer Vergrösserung infolge eines hellen kalkigen Überzuges an der Oberfläche
hyalin, diese feine Kalkschichte erweitert sich auch an das Innere der Schale und die Nähte der
Kammern erscheinen an ihrer Oberfläche als blaugraue Streifen.
Grösse: 0:3—09 mm. — Fundort: Sehr häufig bei Kamajk und Gangberg.
Bulimina inflata n. sp. (Taf. III. Fig. 4 a, d, c. Orig.-Nr. 71. Vergr. 70/1. Kamajk.)
Schale kurz und breit, kegelförmig oder verkehrt eiförmig, am unteren Ende stumpfspitzig,
4—5 spiralförmige Windungen bildend, die ersten zwei derselben sind sehr klein und nur durch
undeutliche Nähte getrennt, die übrigen Windungen nehmen an Umfang rasch zu und die letzten
sind stark erweitert. Die vier Kammern der letzten Windung sind stark gewölbt und durch tiefe
Nähte getrennt. Die Mündung ist eine, an einem Ende zungenförmig ausgeschnittene, in der
Mitte zwischen den zusammenlaufenden Nähten der letzten 4 Kammern sich befindliche Spalte.
Die Oberfläche ist glasartig glänzend, sehr fein granulirt.
Grösse: 0:8 »z». Fundort: Kamajk, recht zahlreich.
Bulimina conoidea n. sp. (Taf. III. Fig. 5 a, d. Orig.-Nr. 70. Vergr. 110/1. Loc. Kamajk.)
Schale verkehrt kegelförmig, allmählich sich erweiternd, unten in eine stumpfe Spitze endigend,
oben stark verflacht (vom Rücken her wie abgestutzt erscheinend); die Kammern, in sechs Win-
dungen stehend, sind durch seichte, doch gut wahrnehmbare Nähte von einander getrennt. Die
Wände der Kammern erscheinen als dicke, blaugraue Streifen; die letzten 4 Kammern sind mässig
gewölbt, gegen die Mitte stark nach unten geneigt. Die Mündung ist eine länglich ovale Spalte.
Die Oberfläche fein granulirt.
Grösse: 0'6 2. Fundort: Kamajk, selten.
Bulimina depressa n. sp. (Taf. III. Fig. 3a, d. Orig.-Nr. 18. Vergr. 15/1. Loc. Kamajk.)
Schale halbrund, an der Unterseite flach gedrückt; die Kammern stehen in einer Spirale,
die eine oder anderthalb sich rasch verbreitende Windungen beschreibt; die einzelnen Kammern
sind ringförmig, von einander durch scharfe, tiefe Nähte getrennt, die letzte Kammer breitet sich
sehr flach aus, so dass sie, von oben besehen, die vor ihr liegenden Windungen verdeckt, und
ist eiförmig ausgeschnitten. In diesem Ausschnitt befindet sich die längliche Mundöffnung.
Grösse: 0'4—07 mm. — Fundort: Kamajk, spärlich.
56
Virgulina? sp. (Taf. III. Fig. 9. Orig.-Nr. 61. Vergr. 150/1.)
Schale kegelförmig, am Durchschnitt abgerundet, die untere 3 Kammern lehnen sich in
einer Reihe an einander an, die oberen bilden zwei Reihen; dieselben sind stark gewölbt und
durch tiefe Nähte von einander getrennt.
Von dieser Art ist nur ein einziges und noch dazu unentwickeltes Exemplar vorhanden,
daher nicht sicher zu bestimmen.
Grösse: 0'88 »z»=2. — Fundort: Kamajk (unicum).
Lagenidae Brady.
Unterfamilie: Lageninae.
Lagena Walker et Jakobs.
Charakteristik und Synonyma der Gattung siehe Brady: Challenger Foraminifera.
In der böhm. Kreideformation finden sich 3 Arten, eine davon im Cenoman.
Lagena tuberculata n. sp. (Taf. V. Fig. 19 a, 5. Vergr. 70/1. Orig.-Nr. 58.)
Schale unregelmässig elliptischh, mässig gewölbt, sich allmählich in eine dünne Röhre
verlängernd; die Oberfläche ist mit groben Höckern bedeckt; die Mündung durch einen massiven
Ring verschmälert.
Grösse: 0:6 »m. — Fundort: Kamajk (2 Exempl.)
Unterfamilie Nodosarinae, Brady.
Nodosaria Lamarck.
Charakteristik und Synonyma der Gattung siehe Brady: Challenger, Foraminifera p. 448.
Nodosaria obsolescens Reuss. (Taf. VI. Fig. 1a, 2.)
Die Beschreibung der Art siehe: Geinitz, Elbthalgebirge Il, pag. 83. Taf. II. 20. Fig. 14.
Grösse: 15 »zm. — Fundort: Kamajk, selten.
Nodosaria cryptostegia n. sp. (Taf. VI. Fig. 2. Orig.-Nr. 38. Vergr. 50/1.)
Schale länglich lanzettlich, aus 5, durch seichte, schiefe Einbiegungen von einander getrennten
Kammern bestehend; die untere Kammer eiförmig spitzig, die letzte ausgezogen und in eine
stumpfe Spitze endigend.
Grösse: 1'2 »22. — Fundort: Kamajk (unicum).
Nodosaria siligua Reuss. (Taf. VI. Fig. 8. Orig.-Nr. 55. Vergr. 60/1.)
Beschreibung in Reuss: Die Foraminiferen der norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsbericht
d. k. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 46. Jahrg. 1862, pag. 40. Taf. II. Fig. 11.
Grösse: 0'6 »a»m. — Fundort: Gangberg.
Nodosaria clavata n. sp. (Taf. VI. Fig. 4. Orig.-Nr. 48. Vergr. 20/1.)
Schale keulenförmig, nahtlos, mit 5 Furchen versehen, dieselben sind wellenförmig verbogen
und endigen vor der fünften Kammer; an beiden Enden lauft die Schale in eine kurze Spitze aus.
Grösse: 2°6 mm. — Fundort: Kamajk; sehr selten.
57
Nodosaria 'subnodosa n. sp. (Taf. VI. Fig. 5. Orig.-Nr. 54. Vergr. 50/1.)
Schale fast gerade, fünfkammerig, durch tiefe Nähte abgetheilt. Die erste Kammer ist halb-
kugelig, die übrigen sind walzenförmig, etwas breiter als lang, stark gewölbt; die letzte lauft in
eine gedehnte, doch stumpfe Spitze aus.
Grösse 1 mm. — Fundort; Kamajk.
Nodosarta pseudaffinis n. sp. (Taf. VI. Fig. 6a, 5, 11, 12. Vergr. 20/1.)
Von der Schale sind nur Bruchstücke erhalten; dieselbe besteht aus etwa 14, durch seichte
Nähte getrennte Kammern, über dieselben ziehen sich 10 rundliche, wenig hervortretende, auch
über die Einschnitte der Schale fortlaufende Rippen.
Grösse: 2 mm. — Fundort: Kamajk; selten.
Nodosarta bohemica n. sp. (Taf. VI. Fig. 7—9. Orig.-Nr. 19. Vergr. 45/1.)
Schale gebogen, aus 7—10 Kammern bestehend, die um ein Drittel breiter als länger
und durch seichte, wenig deutliche Einschnitte gekennzeichnet sind. Über dieselben ziehen sich zahl-
reiche (bis 24), nirgends unterbrochene, feine Rippen, deren Anzahl mit dem Alter des Individuums
in der Weise zunimmt, dass eine Rippe jäh endigt, und in der Fortsetzung derselben zwei neue
Rippen, in gleicher Richtung verlaufend, entstehen. Die letzte Kammer ist stark gewölbt und lauft
in eine excentrische, eingesenkte Mündung aus.
Grösse: 2 mm —- Fundort: Kamajk, selten.
Nodosaria affınis Reuss (non d’Orb. Taf. VI. Fig. 10, 14 a, 5.)
Reuss, Verstein. der böhm. Kreideform. I., pag. 26. Taf. 13. Fig. 5—9, 16.
Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 33. Taf. II. Fig. 12.
Bei dieser Art und, soweit es mein Material zuliess, bei einigen kalkigen Gattungen
bemerkte ich (an feinen Schliffen) die bei einigen Foraminiferen schon wahrgenommene Erschei-
nung, dass sich in der porösen exogenen Schicht, die auch die inneren Wände der Kammern
auskleidet, retortenartige oder birnförmige Aushöhlungen, angefüllt mit einer rostfarbigen oder
dunklen Masse befinden und nach aussen münden. Ich vermuthe, dass diese „räthselhaften Aus-
höhlungen“, wie sie Bütschli bezeichnete, die Spuren von parasitischen Flagellaten oder anderen
Protozoen sein dürften (siehe Taf. VI. Fig. 14 5). Diese Aushöhlungen findet man in der Regel
nur an erwachsenen Individuen, deren dicke Schalen an der Oberfläche z. Th. schon zerstört sind.
Diese Erscheinung konnte ich an allen kalkigen Gattungen, so namentlich bei Cristellaria, Flabellina
und Frondicularia constatiren.
Grösse: 2—3 mm. — Fundort: Kamajk, häufig.
Nodosartia divergens n. sp. (Taf. VI. Fig. 11. Orig.-Nr. 45. Vergr. 20/1.)
Schale schwach gebogen, fünfkammerig; Kammernälite seicht und aus einander laufend,
Kammern zweimal so lang als breit; die letzte Kammer trägt eine durch feine Rippen gezierte
Mündung. Grösse: 2 mm. — Fundort: Kamajk; sehr selten.
Nodosaria pseudochrysalis Reuss. (Taf. VI. Fig. 13. Orig.-Nr. 50. Vergr. 35/1.)
Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsber. der Wien. Akademie der
Wissensch. Bd. 46, pag. 40. Taf. II. Fig. 12.
Grösse: 0:69 mm. — Fundort: Gangberg, selten.
Jar. Perner: Foraminifery Seskeho cenomanu. Ss
98
Nodosaria Hilseana Reuss. (Taf. VI. Fig. 14. Orig.-Nr. 37. Vergr. 50/1.)
Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils und Gault. Sitzungsber. 1. c. pag. 41. Taf. I.
Fig. 14.
Grösse 0:86. — Fundort: Kamajk.
Frondicularia Defrance.
Charakteristik der Gattung siehe: Challenger, Foraminifera pag. 448.
Was die feinere, bisher wenig gekannte Structur dieser Gattung anbelangt, so sehen wir
an einem Längsschnitt (siehe Taf. VII. Fig. 12), dass die Querwände porös sind (bei Flabellina
sind sie nicht porös); auf einem Querschnitt (Fig. 14) erscheinen diese Poren als Punkte.
Aus dieser Gattung kommen im böhm. Cenoman 10, zumeist neue Arten, vor.
Frondicularia Fritschi n. sp. (Taf. VII. Fig. 1a, d, ec. Orig.-Nr. 24 und 93.)
Schale stark ausgezogen, verlängert lanzettlich, nach vorne sich allmählich erweiternd, in
eine scharfe kurze Spitze endigend; die grösste Breite misst die Schale an der Basis der letzten
Kammer. Am Rande bildet sie zahlreiche (etwa 17 Kammern), unbedeutende Einbiegungen am
Seitenkiele oder am Schalenrande. Die einzelnen Kammern sind nach aussen durch rundliche
Leisten abgegrenzt, dieselben bilden unter einander einen mässig scharfen Winkel und sind in ihrem
Verlaufe durch zwei sehr hohe Leisten, die sich durch die Mitte der Schale entlang ziehen, unter-
brochen. Mit dem Alter des Individuums nimmt auch die Mächtigkeit der zwei Mittelleisten sehr zu,
so dass bei entwickelten Exemplaren die Höhe derselben fast ein Drittel der Schalenbreite erreicht
und so zwischen denselben dann eine sehr tiefe Furche entsteht. An den am Anfang sich befin-
denden Kammern, auch bei erwachsenen Exemplaren, sind diese Leisten nur wenig erhaben, wie
dies am Querschnitt (Fig. 14) zu ersehen ist. Die, die einzelnen Kammern äusserlich trennenden
Nähte, sind von einander ziemlich entfernt, und an den zwischen ihnen sich befindenden Flächen
ziehen sich 3—6 feine Leisten, die sich nur wenig über die Oberfläche erheben.
Die Embryonalkammer bei dieser Art kenne ich nicht.
Grösse: 2—3 mm. — Fundort: Kamajk bei Cäslau. Unter den anderen, ziemlich spärlich
auftretenden Frondicularien ist diese Art verhältnissmässig die häufigste.
Auf den von allen verwandten Arten verschiedenen Charakter dieser Art wurde ich zuerst
von Herrn Prof. Dr. A. Fri€ aufmerksam gemacht und ich erlaubte mir daher dieselbe ihm zu
Ehren zu benennen.
Frondicularia coronata n. sp. (Taf. VII. Fig. 2, a, d. Orig.-Nr. 53. Vergr. 40/1.)
Schale von der Basis sich nur sehr langsam erweiternd, an den Seiten mit bedeutenden
Kammereinbiegungen, die grösste Breite am Anfang des letzten Drittels erreichend. Kammern nicht
zahlreich (7—9) angedeutet durch geradlinige Nähte, die im scharfen Winkel sich gegen einander
neigen: an jungen Kammern sind sie undeutlich und nur durch die Enden der an der Unterseite
der Schale sich befindlichen zahlreichen Rippen, etwa 6 an jeder Kammer, angedeutet. Diese
Rippen setzen sich nie über die Nähte der Kammern fort und erheben sich nur wenig über die
Oberfläche. Die Embryonalkammer stark gewölbt, am unteren Rande mit einem kleinen Einschnitt
und mit einer kleinen Spitze in der Mitte desselben versehen. Letzte Kammer stark verlängert,
in drei Lappen getheilt.
Grösse: 2 mm. — Fundort: Gangberg, sehr selten.
59
Frondicularia linea n. sp. (Taf. VII. Fig. 3a, d. Orig.-Nr. 99. Vergr. 40/1.)
Schale linienförmig, ihrer ganzen Länge nach die gleiche Breite behaltend, an den Seiten
mit unbedeutenden Kammereinbiegungen, unten in eine Spitze endigend. Kammern sehr hoch
(über die Hälfte ihrer Länge) durch tiefe, geradlinige Nähte, die sich in der Mitte der Schale
nicht berühren, abgetheilt. Embryonalkammer kugelig.
Grösse: 1 m. — Fundort: Kamajk, selten.
Frondieularıa parallela n. sp. (Taf. VII. Fig. 5a, d. Vergr. 30/1. Orig.-Nr. 34.)
Schale nur ganz unbedeutend sich erweiternd, an den Seiten fast parallel, mit kleinen
Kammereinbiegungen; Kammern nicht zahlreich, 5—6, durch deutliche Nähte, die im mässig scharfen
Winkel zu einander neigen, abgetheilt; die Enden der Nähte berühren sich nicht, in ihrem Verlauf
sind sie verbogen, doch gegen das Ende zu laufen sie zu einander parallel. Embryonalkammer
mit zwei stärker hervortretenden, halbmondförmigen Leisten, am Ende stumpf zugespitzt.
Grösse: 1'3 mm. — Fundort: Kamajk, sehr selten.
Frondicularia obsoleta n. sp. (Taf. VII. Fig. 6a, d. Vergr. 20/1. Orig.-Nr. 27.)
Die Schalen der drei Exemplare, die ich im Ganzen finden konnte, sind zwar schlecht
erhalten, doch lassen sich dieselben mit keiner der bisher beschriebenen Formen identificiren.
Schale allmählich sich erweiternd, am Rande gerade, am Anfang des oberen Drittels am breitesten.
(Das Ende der Schale fehlt bei allen Stücken) Die Embryonalkammer tritt aus der Peripherie
der Schale stark hervor, ihre Oberfläche ist durch zwei stark hervortretende, halbmondförmige
Rippen ausgezeichnet und unten ist sie mit einer stumpfen, wenig hervorragenden Spitze versehen.
Die übrigen Kammern stehen dicht an einander und, soweit man aus dem mangelhaften Material
schliessen kann, sind dieselben fein gerippt, doch nur auf den stark hervortretenden Nähten. Die
Nähte sind sehr dick, gegen das Ende zu verdickt, an der Oberfläche sich nicht berührend, auf
den ersten Kammern convex, auf den älteren concav verlaufend, am Ende etwas parallel.
Grösse: 1:5—3 mm. — Fundort: Kamajk, sehr selten.
Frondiceularıa inversa Reuss. (Taf. VII. Fig. 8. Orig.-Nr. 35. Vergr. 40/1.)
vo
Literatur: 1845. Reuss: Verstein. I. pag. 31. Taf. 8. Fig. 15—19. Taf. 13. Fig. 42. —
1874. Geinitz; Elbthalgeb. II. pag. 97. Taf. Il. 21. Fig. 5—7.
Grösse: 1:9—6 »2m. — Fundort: Kamajk und Gangberg.
Frondicularia conica n. sp. (Taf. VI. Fig. 7 a, d. Orig.-Nr. 36. Vergr. 30/1.)
Schale kurz lanzettlich, gegen das Ende des ersten Drittels zu am breitesten und von da
rasch in eine scharfe Spitze sich verjüngend, am Rande nur mit wenig angedeuteten Kammer-
einbiegungen. Kammern 3—5, durch feine Nähte getrennt; dieselben neigen im scharfen Winkel
zu einander, sind in ihrem Verlaufe etwas gebogen und sich nicht berührend, lassen sie in ihrer
Mitte einen ziemlich grossen Raum zwischen beiden Enden frei. Embryonalkammer unten in eine
stumpfe Spitze verlängert, 3 stark hervortretende Leisten tragend. Die Mündung befindet sich
am verdickten Rande der letzten Kammer.
Grösse: 1'2 mm. -- Fundort: Kamajk, sehr selten.
60
Frondicularia bohemica n. sp. (Taf. VII. Fig. 4. Orig.-Nr. 22. Vergr. 20/1.)
Schale anfangs sich nur sehr langsam erweiternd, später laufen dann ihre Ränder, bis auf
die sehr unbedeutenden Kammereinbiegungen, parallel. Kammern sehr dicht aneinander gedrängt,
an ihren Enden eingebogen, mit zahlreichen, starken, dicht beisammen stehenden Rippen versehen;
dieselben treten an der Oberfläche der Schale stark hervor, setzen sich aber nicht über die
Kammernähte, die je tiefer, desto seichter und undeutlicher werden, fort. Die Embryonalkammer
fand ich bei allen Exemplaren zerstört.
Grösse: 2—4 mm. — Fundort: Kamajk, ziemlich häufig.
Frondicularia quadrigona n. sp. (Taf. VII. Fig. Sa, d. Orig.-Nr. 97. Vergr. 55/1.)
Schale nur allmählich sich erweiternd, an der Basis der letzten Kammer die grösste Breite
erreichend, fast viereckig, oben in eine stumpfe, gedehnte Spitze auslaufend, unten kurz und scharf
abgeschlossen; die Kammern, im Ganzen 5, in ungleichen Intervallen von einander entfernt, aus
dem Schalenrande nur schwach hervortretend, von einander durch schwach gebogene, in einem
mässig scharfen Winkel zu einander geneigte und in der Mitte sich nicht berührende Leisten
getrennt. Embryonalkammer kugelig.
Grösse: 0'8 am. — Fundort: Kamajk, selten.
Frond. incerta n. sp.? (Taf. VII. Fig. 10a, d. Orig.-Nr. 104. Vergr. 30/1.)
Schale linienförmig nur sehr mässig sich verbreitend, sechskammerig; die Kammern sind
am Rande gewölbt, durch niedrige Leisten (Nähte) von einander getrennt, in der Mitte sich nicht
berührend und zum kleinen Theil parallel neben einander laufend; Embryonalkammer länglich linsen-
förmig, schwach convex.
Grösse: 1 mm. — Fundort: Kamajk. (Bloss 2 Exemplare.)
Frond. gracilis n. sp. (Taf. VIII. Fig. 9. Orig.-Nr. 20. Vergr. 45/1.)
Schale lanzettlich, an den Seiten mit deutlichen Kammereinbiegungen, an der Basis der
letzten Kammer die grösste Breite erreichend. Die Kammernähte sind sehr breit, gebogen, sich
nicht berührend, nächst der Mitte der Kammer fast parallellaufend. Über die einzelnen Kammern
ziehen sich 4—6, über die Nähte sich nicht fortsetzenden Rippen. Der Zipfel der letzten Kammer
endigt mit einer dreilappigen Spitze. Embryonalkammer mir nicht bekannt.
Grösse 15 „2m. — Fundort: Kamajk, selten
Frond. lanceolata n. sp. (Taf. VII. Fig. 12 a, d. Orig. 98. Vergr. 20/8.)
Schale schmallanzettlich, sehr langsam sich erweiternd, im letzten Drittel am breitesten, an
den Seiten mit mässigen Kammereinbiegungen. Kammern 7—11, von einander durch sehr kennt-
liche Nähte abgetheilt; die in ihrem Verlauf etwas bogigen Nähte neigen im scharfen Winkel zu
einander, ohne sich in der Mitte zu berühren. Embryonalkammer stark gewölbt, mit drei stark
hervortretenden bogenförmigen Rippen versehen.
Grösse: 25 mm. — Fundort: Kamajk, selten.
61
Frond. foliacea n. sp. (Taf. VII. Fig. 13 a, d. Orig.-Nr. 96. Vergr. 15/1.)
Schale sehr dünn, länglich eiförmig, rasch an Breite zunehmend. Kammern sehr zahlreich
(15—20) durch hervortretende, in einem mässig scharfen Winkel zusammen laufende Nähte von
einander getrennt; da sich die Nähte in der Mitte nicht berühren, so entsteht dadurch eine feine
Mittelrinne. Embryonalkammer linsenförmig, wenig gewölbt.
Grösse: 3:6 mm. — Fundort: Kamajk, sehr selten.
Frond. acutangula n. sp (Taf. VIl. Fig. 11. Orig.-Nr. 28. Vergr. 30/1.)
Schale sich allmählich verbreitend, mit seichten Kammereinbiegungen, an der Basis der
letzten Kammer am breitesten. Der Zipfel der Schale ist in zwei stumpfe Lappen getheilt.
Kammern zahlreich, S—10, durch stark hervortretende, im scharfen Winkel sich zu einander nei-
gende Nähte getrennt; letztere berühren sich auf der Mitte der Schale nicht und bilden so eine
seichte Mittelfurche. Embryonalkammer bei allen Exemplaren fehlend.
Grösse: 15—2 mm. Fundort: Kamajk; nicht häufig.
Marginulina d’Orbigny.
Gattungscharakter und Synonyma siehe: Challenger, Foramin. pag. 534.
In den Korycaner Schichten ist diese Gattung durch 4 Arten vertreten.
Marg. arcuata n. sp. (Taf. V. Fig. 20, 21. Vergr. 20/1. Orig.-Nr. 33.)
Schale sehr verbogen, ausgezogen, am Durchschnitt fast kreisförmig, aus zahlreichen niedrigen
Kammern, die durch undeutliche horizontale Nähte getrennt sind, zusammengesetzt. Ältere Kammern
mehr gewölbt als die jüngeren.
Grösse: 2—4 mm. Fundort: Kamajk, ziemlich selten.
Marg. elongata d’Orb. (Taf. V. Fig. 13, 14. Vergr. 70/1. Orig.-Nr. 57.)
Literatur und Beschreibung siehe in Reuss, Foramin. u. Entomostraca p. 12. T. I. Fig. 177
Grösse: 0'6 am. Fundort Kamajk, selten.
Marg. oligostegia u. sp. (Taf. V. Fig. 11, 12. Orig.-Nr. 21.)
Schale fast gerade, nur an der Rücken-(Mündungs-)Seite etwas gebogen, am Durchschnitt
fast kreisrund, aus 4 durch seichte, unbedeutende Einbiegungen getrennte Kammern zusammen-
gesetzt. Mündung rund, am Ende der schnabelartig ausgezogenen letzten Kammer sitzend und mit
6 sternförmig. gestellten Leisten gekennzeichnet.
Grösse: 2 mm. Fundort: Kamajk, selten.
Mars. incerta n. sp. (Taf. V. Fig. 15, 16. Orig.-Nr. 69. Vergr. 30/1.)
Schale schwach gebogen, an der Rückenseite flachgedrückt, am Durchschnitt rundlich drei-
eckig. Die vielen Kammern sind durch zahlreiche, gerade, sehr schief durchlaufende Nähte ange-
deutet. Diese Art, obzwar nicht vollständig erhalten, ist ihrer Form nach und namentlich wegen
der schief durchlaufenden Nähte zu keiner bekannten Foraminiferen-Art zu ziehen.
Grösse: 2:0 mm.
62
Vaginulina d’Orb.
Charakteristik der Gattung und Synonyma siehe: Challenger, Foraminifera pag. 529.
Im böhmischen Cenoman ist diese Gattung durch zwei Arten vertreten.
Vaginulina recta Reuss. (Taf. V. Fig. 17. Vergr. 50/1. Orig.-Nr. 56.)
>
Reuss: Die Foraminifera d. nordd. Hils und Gault. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wissensch.
Wien. Bd. 46, pag. 48. Taf. III. Fig. 14, 15.
Grösse: 0'9 mm. Fundort: Gangberg, sehr selten.
Vaginulina cenomana n. sp. (Taf. V. Fig. 18. Vergr. 45/1. Orig.-Nr. 23.)
Schale nur allmählich sich erweiternd, später fast parallel, mit sehr dickem Rande, aus
mehreren, etwa 10 Kammern bestehend. Rippen schwach gebogen, stark verdickt, die Mündung
der Kammern hart an dem concaven Rande der Schale. Embryonalkammer kugelig, mit vier
gebogenen Leisten.
Grösse: 1'3 »z»». Fundort: Kamajk, selten.
Cristellaria Lamarck.
Gattungscharakter und Synonyma siehe: Challenger, Foraminifera pag. 534.
Cristellaria rotulata \,am. (Taf. IV. Fig. 1—11.)
(Vergleiche: Geinitz, Elbthalgebirge II. Theil, pag. 104.)
Auf mehreren feinen Schliffen, die ich von dieser Art anfertigte, kamen einige Details zum
Vorschein, die ich, da sie nirgends beschrieben und abgebildet sind, kurz anführe:
Die kugelige, dünnwandige Embryonalkammur ist bei grossen Individuen, die aus zahlreichen
Kammern zusammengesetzt sind, klein, bei anderen, fast ebenso grossen, aber weniger Kammern
zählenden Individuen ist sie verhältnissmässig gross. (Vergl. Schlumberger, Dimorphisme embryonal
bei den Milioliden) Taf. IV. Fig. 4, 5, 6. Die Querwände der Kammern sitzen mit verbreiteter
Basis an der Windung; an der Seite, wo sich die Mündung befindet, sind sie keulenförmig verdickt,
ihnen gegenüber befindet sich ein der Windung entspringender zahnförmiger Fortsatz. An der
Schalenrandung findet man sehr oft kukelige oder eiförmige, nach aussen mündende Aushöhlungen,
verursacht von Parasiten (vielleicht Flagellaten), wie ich dies auch bei anderen fossilen Foramini-
feren vorfand und an anderer Stelle schon hervorhob.') (Fig. 9, 10.)
Zu der Reihe der.Cristellaria rotulata-Formen füge ich noch drei neue an, die, wenn sich
dieselben für die Korycaner Schichten als charakteristisch erweisen würden, ich als selbständige
Arten aufzufassen geneigt wäre.
Cristellariaelabra m. (TarY. 323,2
Schale stark gewölbt; Nabel ein Drittel des Schalendurchschnittes einnehmend, an der Ober-
fläche keine Rippen, Mündungsfläche spitz ausgeschnitten, Mündung mit feinen Furchen umgeben.
Grösse 1'6 mon.
!) Über dieselbe Erscheinung bei recenten Foraminiferen siehe: Alcock, Mem. of litt. and philosoph. Society of Manchester.
- Tome II.; Wallich, North atlantic sea bed.
63
Cristellaria polygona m. (Taf. V. Fig. 3, 4.)
Schale abgerundet gekielt, an der Peripherie 7—Ikantig, mit grossem Nabel. Oberfläche
mit 6—9 durchwegs gleich starken, schwach gebogenen Rippen; Mündungsfläche rundlich aus-
geschnitten, versehen mit einem kleinen Höcker, an dessen Gipfel sich die mit feinen Rippen
umgebene Mündung befindet.
Grösse 1 mm.
Eriswellacrayereeta m. (Tat. IV. Pie. 12.)
Schale an den Seiten zusammengedrückt, schwach gekielt, mit stark hervortretendem Nabel,
an der Oberfläche mit 12 dicken, stark gebogenen, Rippen.
Grösse 1'9 mm.
Cristellaria umbilicata n. sp. (Taf. V. Fig. 5, 6. Orig.-Nr. 64. Vergr. 65/1.)
Schale spiralig, linsenförmig. am Rücken abgerundet. Rippen 5—6, schwach gebogen, sich
jäh in einen mächtigen, ein Drittel der Schale einnehmenden, bis an den Rand gerückten Nabel
erweiternd. Fläche der letzten Kammer convex, länglich-dreiseitig; Mündung im Winkel der Mund-
fläche, mit feinen, streifenartigen Furchen umgeben.
Grösse. 04 »m. Fundort: Kamajk, sehr selten.
Cristellaria obsoleta n. sp. (Taf. V. Fig. 7, 8. Orig.-Nr. 31. Vergr. 25/1.)
Schale vollständig involut, 1—1', Windungen beschreibend, in der Nähe des Randes mit
einem hervortretenden Nabel versehen. Mundfläche der letzten Kammer convex, stumpf gekielt,
ausgeschnitten, an den Seiten mit starken Leisten versehen. Rippen sehr mässig gebogen, nur
durch schwache Streifen angedeutet. Mündung vierkantig, oberhalb der Mundfläche gegen den
Rücken zu verschoben. Oberfläche der Schale stets rothbraun.
Grösse: 0:6—1'5 m. Fundort: Kamajk; ziemlich häufig.
Cristellaria similıs n. sp. (Taf. V. Fig. 9, 10. Orig.-Nr. 107. Vergr. 15/1.)
Schale habituell der Cristell. lepida Reuss sehr ähnlich, doch begründen ihre specifische
Verschiedenheit die weniger eingebogenen Kammernähte, der kleine in die Mitte gerückte Nabel,
namentlich aber die schmale, eiförmige Mundfläche der letzten, durch die vorangehende Windung
nicht ausgeschnittenen Kammer. Mündung rund, fast auf dem Rücken der Schale.
Grösse: 2 mem. Fundort: Kamajk, selten.
Flabellina d’Orbigny.
Gattungsdiagnose und Synonyma siehe: Challenger, Foraminifera pag 520.
Die Schale auf ihre feine Structur untersuchend, fand ich, dass die porösen Theile derselben
aus sechsseitigen Säulchen bestehen u. zw. durchsetzt mit Poren (siehe Taf. VIII. Fig. 5), an deren
Verlauf (beim verticalen Schnitt) sich ihre Fortsatzstreifen als Querlinien darstellen (siehe Fig. 6).
Am Schalenrande finden sich die schon erwähnten von Parasiten herrührenden Aushöhlungen.
Im böhmischen Cenoman besitzen wir zwei Arten aus dieser Gattung.
Flabellina_elliptica Nilss. sp. (Taf. VII. Fig. 1—7.)
Vergl. Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 97.
Grösse: 2—6 mm. Fundort: Häufig am Kamajk, seltener am Gangberg.
64
Flabellina ornata Reuss. (Taf. VII. Fig. 8.)
Vergl. Geinitz, Elbthalgeb. pag. 99. — Die von Reuss als Arten aufgefassten Flab. Bau-
douiniana und Flab. rugosa d’Orb. betrachte ich nur als Varietäten dieser Art.
Grösse: 1—2 mm. Fundort: Kamajk, selten.
Polymorphinidae Brady.
Polymorpha d’Orb.
Charakteristik der Gattung siehe: Challenger, Foraminif. pag. 557.
Polym. compressa n. sp. (Taf. II. Fig. 8a. Vergr. 90/1. Orig.-Nr. 59.)
Schale unregelmässig eiförmig, an den Seiten stark zusammengedrückt, unten stumf spitzig.
Äusserlich sind durch 4 undeutliche Nähte getrennte Kammern wahrnehmbar.
Grösse: 0'65 »m. Fundort: Kamajk, sehr selten.
Polym. ovata n. sp. (Taf. VIII. Fig. 14—16. Vergr. 45/1. Orig.-Nr. 66.)
Schale regelmässig eiförmig, am Durchschnitt elliptisch, allmählich in eine gedehnte Spitze
sich verjüngend, unten vollkommen rund. Äusserlich sind nur 3 Kammern zu erkennen. Mündung
elliptisch, von strahlenförmigen Furchen umgeben
Grösse: 0:6 mm. Fundort: Gangberg, sehr selten.
Globigerinidae Brady.
Globigerina d’Orbigny.
Charakteristik der Gattung siehe: Challenger, Foraminifera pag. 589.
Im böhmischen Cenoman kommt nur 1 Art vor, u. zw.:
Globigerina cretacea d’Orb. (Taf. IX. Fig. 7, 10. Vergr. 160/1. Orig.-Nr. 73.)
Beschreibung und Literatur siehe: Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 112.
Fundort: Sehr zahlreich bei Kamajk und am Gangberg.
Rotalidae Brady, Challenger p. 72, 640.
Discorbina Lamarck.
Charakteristik und Synonyma siehe: Challenger pag. 640.
Von dieser Gattung kommen im böhmischen Cenoman 6 Arten vor.
Discorbina ammonoides Reuss. (Taf. X. Fig. 1a, b, c. Vergr. 90/1. Orig.-Nr. 52.)
Literatur und Synonyma siehe: Geinitz, Elbthalgeb. II. p. 114.
Fundort: Gangberg, Kamajk, selten.
Discorbina lenticulata Reuss. (Taf. X. Fig. 3a, d. Vergr. 100/1. Orig.-Nr. 42.)
Synonyma und Literatur siehe: Geinitz, Elbthalgeb. II pag. 115.
Fundort: Kamajk, Gangberg, selten.
05
Discorbina oligostegia n. sp. (Taf. X. Fig. 5a, d. Vergr. 90/1. Orig.-Nr. 51.)
Schale an beiden Seiten stark gewölbt, am Rücken verflacht, die Windungen decken sich
vollkommen und bilden an beiden Seiten tiefe Näbel. Auf die letzte Windung entfallen fünf bis
sechs Kammern, die durch undeutliche Nähte von einander getrennt sind. Die Mündung ist eine
schmale, eingebogene Spalte an der Unterseite der letzten stark gewölbten Kammer.
Grösse: 0'2 mm. Fundort: Gangberg, sehr selten.
Discorbina inflata n. sp. (Taf. X. Fig. 4 a, d, c. Vergr. 160/1. Orig.-Nr. 47.)
Schale an der Unterseite flach, an der Oberseite abgerundet. Die letzte Kammer zählt
sieben, stark gewölbte, durch tiefe scharfe Nähte abgetrennte Kammern. Nähte an der Oberseite
schwach, an der Unterseite stark gebogen. Mündung eine halbmondförmige, an die vorangehende
Windung stark vorgeschobene Spalte.
Grösse: 0:15 2». Fundort: Kamajk, selten.
Discorbina crassisepta n. sp. (Taf. X. Fig. 2 a, 5, c. Vergr. 110/1. Orig.-Nr. 39.)
Schale an beiden Seiten gleichmässig stark gewölbt, am Rücken abgerundet. An der Spiral-
seite drei Windungen, an der Unterseite eine, auf die letzte Windung entfallen 9, durch seichte,
gebogene, doch dicke Nähte getrennte Kammern.
Grösse: 0'27 mm. Fundort: Kamajk, recht zahlreich.
Discorbina regularıs n. sp. (Taf. X. Fig. 6 a, d. Vergr. 100/1. Orig.-Nr. 40.)
Schale an beiden Seiten gleichmässig stark gewölbt, an der Peripherie scharfkantig, die
Windungen verdecken sich gegenseitig, die letzte Windung trägt 7 stark gewölbte, durch feine,
scharfe, wenig gebogene Nähte getrennte Kammern.
Grösse: 0'5 »zm. Fundort: Kamajk, selten.
Jar. Perner: Foraminifery deskeho cenomanu. 9
Fig.
©
10!
nal
‚13.
„14.
IE
Vysvetlivky k tabulim.
Tabule I
Polyphragma cribrosum Reuss.
Ze slinovitych usazenin ve slojich ruly na Kamajku u Cäslavi.
Text. pag. 18.
Dve& individua v pfirozene velikosti; 2) normälni tvar, 6) rozvetveny.
Individuum tvaru nepravideln& välcovit&ho. ZvetSeni 10/1, originäl &islo 11.')
Individuum nepravideln® ve 4 vybezky rozvötveng, z nich2 dv& hofejsi 'zfetelne üsti jevi. Zvetseni 7/l,
orig. €. 44.
Individuum na pfednim rozsifenem konei splostele.. Zvets. T/l, orig. €. 43.
Mlade individuum, narostlE na kousku ruly, s üstim. Zvets. 10/1, orig. &. 17.
Cäst starsiho individua, rozvetvujiei se ve dva välcovite vybezky. Zvets. 12/1, orig.
Usti pfi pohledu s hora, jevici kruhovit& uspofädäni otvoräü. Zvets. 20/1, orig. C. 8.
Podelny (horizontälni) prüfez mladym individuem, jeviei Cästeöne prüfezy labyrintickych pricek, usporädane
v lady. Zvöts. 8/l, orig. &. 14.
Podelny prüfez dospelym individuem, vedeny blize povrchu. Zvets. 15/1, orig. &. 82. Preparät £. 51.
Podelny prürez dospelym individuem, nepravideln& piicky nasazujiecim, vedeny stiedem skofäpky. Zvets. 20/1,
Olie'gcH Sa Frep2 ch 99:
Podelny prürez dospelym individuem, pon&kud sikmo vedeny, dole jeviei kruhovit otvory üstni, a v hofej:i
Cäasti Cästelne i vybezky vnitfnich sten, ktere jiz jevi dvoji vrstvu: @) piscitou, jejizto elementy jsou
spojeny Sedym cementem väpnitym; 2) jasnou, hyalinni, väpnitou, velmi tenkou, jemn& porovitou.
Zvets. 32/1, orig. €. 13. Prep. €. 90.
Silne zvetseny, podelny prüfez zevnejsi steny skoräpky: a) kfemitä zrnka, #) väpnity, Sedy, neprühledny,
jemn& granulovany cement; c) rezavy cement, obycejn& jen blize povrchu skofäpky se vyskytujici;
d) hyalinni vrstva steckami, kterez jsou pfiön& zasaZene pory; e) krystalinicky väpenec. Zv£ets. 250/1,
orig. €. 81. Prep. c. 74.
Siln& zv&tseny, podelny rez vnitfnimi stönami dvou komürek: @) vnitfni piscitä vrstva, slozenä z kfemitych
zrnek setmelenych Sedym cementem; @) vrstva hyalinni, jasnä, väpnitä, prostoupenä pory; nekdy d) nc-
pravideln& probihajicimi neb e) pory na svych üstich rozSifenymi; c) krystalinicky väpenec, vypläujici
prostory komürek. Zvets. 335, orig. €. 14. Prep. €. 617.
(Vykres naznacuje stredni Cäst skoräpky.)
Velmi siln& zvetsena Cäst piicneho rezu, jevici ulozeni kfemitych Cästi v cementove vrstve a, a prübeh
porü na hyalinni vrstv& 6. Zvets. 600/1.
-1
m
') Originäly jakoZto doklady k teto präci jsou ulozeny ve sbirkäch Musea.
a Di a A da
Jar.Perner: foraminifery tesk.cenomanu. Tabl.
rm
Cak.dv.litogrA.Haase v Praze.
Fig,
&
or
6.
10.
12.
2:
14.
Narprunlterit
Lituola cenomana d’Orbigny.
Text. pag. 20.
la. Normälni dospele individuum, narostl& na skofäpce korySe (Pollicipes), v pfirozene velikosti.
12.
Totez individuum zvetSene, ukazujici spiräln& sestavene poCätecni komürky. Z Kamajku u Cäslavi. Zvet-
Seni 15/1, orig. €. 5.
Individuum, nepravidelne komürky nasazujici, pfirostle na ostnu jezka Cidaris. Z Kamajku u Cäslavi.
Zyets. 7/1, orig. €. 15.
Individuum spiräln® vinute, piirostl& na skofäpce üstfice (Ostrea); posledni komürky pnou se do vyse, tak
ze jest videti kulaty üstni otvor. Z Kamajku u Cäslavi. Zvets. 20/1, orig. &. 16.
Mlade& individuum, pfirostlE na ülomku üstfice (Östrea), se skofäpkou, velmi pravideln® vinutou. Z Kahku
u Kutne Hory. Zvets. 35/1, orig. c. 72.
Podelny prürez skofäpkou, jevici, jak zrnka pisku a) se nalezaji ponejvice blize povrchu neb uprostfed mezi
pfickami, ostatni Cäst skorfäpky Ö) sklädä se z väpnite hmoty. Zvets. 40/1, orig. €. 78. Prep. £. 11.
Malä Cäst 1 komürky, jevici charakteristick& pro Lituolu prstovite vybezky pficek d), slozene skoro vyhradne
ze Sedeho väpniteho cementu; ostatni Cäst skofäpky d) ukazuje ulozeni kfemitych zrnek, spojenych
misty rezavym cementem c). Zvets. 235/l, orig. €. 20. Prep. €. 49.
Lituola cylindrica n. sp.
Z Kamajku u Cäslavi.
Text. pag. 22.
Cäst skofäpky dospeleho individua. Zvets. 20/1, orig. &. 91.
Usti pfi pohledu s hora, sloZen& z otvorü nepravideln& usporädanych. Zvets. 20/1, orig. &. 91. 2
Podelny prürez ülomku star$iho individua, se zfetelnym ohranicenim jednotlivych komürek pomoci pficek,
jich2 steny jsou piseenymi zınky (# 3) prostoupeny. Zvet$eni 20/1, origin. €is. 88. Prep. €. 30.
Podelny prüfez mladeho individua, vedeny blize povrchu skofäpky, jevici pfevahu väpnite vrstvy, slozene
z neporovit€ hmoty nad piscitou vrstvou. Zvets. 25/1, orig. €. 85. Prep. €. 58.
Silne zveteny podelny prüfez, na miste blize k okraji skorfäpky. a) zrnecka pisku; Ö) rezavy cement je
pojfef; c) vnitini väpnitä vrstva, bez kfemitych zrnek; d) krystalinicky väpenec, vypläujici dutiny ko-
mürek; e) hranice mezi dvema komürkami. Zvets. 180, orig. €. 89. Prep. €. 93.
Mirn® zvetSeny, pficny prüfez: a) vrstva piscitä s rezavym cementem; Ö) Sedä vrstva väpnitä; c) prüfezy
vybezkü 1 komürky. Zvets. 45/1, orig. €. 90. Prep. €. 92.
Haplostiche oligostegia n. sp.
Z Kahku u Kutne Hory.
MestEpas 23:
Exempläf se tfemi komürkami. Pohled se strany. Zvets. 80/1.
Üsti tehoZ exempläte pfi pohledu s hora. Zvets. 80/1, orig. &. 67.
Lituola globigerinoides n. sp.
Z Kamajku u Cäslavi.
Text. pag. 23.
Exempläf pfi pohledu se svrehni strany (kde se nalezaji prvni komürky). Zvets. 20/1, orig. €. 10.
o-
Tyz exempläf se spodni strany. Zvets. 20/1.
TyZ exempläf pfi pohledu ze hibetu. Zvets. 20/1.
Jar.Perner:Foraminifery 'tesk.cenomanu. Tab.I.
Aut.ad.nat.del.Blazka sc. C.ak.dv.litogr.A.Haase v Praze
Fig.
a *
. 1a, 6. Bulimina brevicona n. sp. Zvets. 110/1, orig. €. 74. Kamajk.
"Ba, b. A depressa n. sp. Zvets. 45/1, orig. €. 18. Kamajk. |
ar buatlres ill:
Bulimina.
Text. pag. 26—27.
2a, b. „. variabilis d’Orb- Zvets. 115/l, orig. €. 109. Kank.
IT inflata n. sp. Zvets. 70/1, orig. €. 71. Kamajk. N \
Da, e conoidea n. sp. Zvets. 110/1, orig. €. 70. Kamajk.
6. Horizontälni prüfez Bulimina variabilis z Kamajku. Zvets. 45/1, orig. €. 78. Prep. &. 1.
7. Tyz prüfez, siln&ji zv&tien: a) vrstva hyalinni, väpnitä; 6) vrstva piseönä, cementovä; £)
krystalinicky. Zvets. 235/1.
Polymorphina.
Text. pag. 43.
Sa, b. Polymorphina compressa n. sp. Zvets. 90/1, orig. &. 59.
Jar.Perner:Foraminifery tesk.cenomanu. Tab.II.
Aut.ad.nat.del.Blazka sc. C.ak.dy.litogr.A.Haase v Praze.
Fig.
IE E
12.
13
. 14.
19:
Tabule INVG
Cristellaria rotulata Lamarck sp. -
Z Kamajku.
Text. pag. 33—39.
Typicky exemplär. Zvets. 40/1, orig. &islo 46.
Exemplät s vystupujicimi Zebry (näsledek korrose). Zvets. 20/1, orig, €. 2
Typicky exemplärf se strany üstni. Zvets. 20/1, orig. €. 3.
Prüfez sm&rem horizontälnim, vedeny pon&kud vy$e neZ stfed (exemplär s cetnymi komürkami a
embryonälni komürkou). Zvets. 25/1, orig. €. 1. j
Cäst horizontälniho prürezu, vedeneho pfesn& sttedem, by se ukäzal zpüsob pfisedäni pficek a jich skı
forma. Zvets. 50/1, orig. €. 76. Prep. €. 7. - a
Prürez vertikälni individuem s velkou embryonälni komürkou a jednim pouze zävitkem. Zvei: 42
©..81. ‚Brep: .C.23- j
Tyz prüfez, vedeny individuem s mnoha zävitky a malou embryonälni komürkou: «) — prüfezy
rovitych Zeber; 5) = vrstvy pfirüstaci; c) — väpenec dutiny komürek vypläujici. Zvets. 20/1, o I
Prep. €. 88.
Pory, na piiönem fezu se jevici (z mista blize stfedu povrchu). Zvets. 600/1, orig. €. 77. Prep. & SIa
Cäst zevni strany jedne komürky na zevnim obvodu skoräpky, s vyplnenymi dutinkami po cizop
(fagellatech?), podelny fez. Zvöts. 235/1, orig. &. 1. Prep. €. 31.
Tyz zjev z prüfezu pfieneho. Zvets. 235/l. Prep. €. 46.
Cäst prüfezu skrze individuum s velkou embryonälni komürkou blize usti, kdez se nalezajt 2
zahnute, zähadn&eho vyznamu. Zvets. 180/1, orig. €. 87. Prep. €. 23.
Cristellaria erecta mihi, vedlejsi novä forma z tady Cristellaria rotulata Lamarck. Zvets. 25/1,
Tyz druh se strany.
Virgulina? (Text. pag. 27.)
Virgulina sp.? Zvets. 150/1, orig. &. 61. Kamajk, unicum. X
Lituola cenomana d’Orb. (Text. pag. 20.)
Lituola cenomana. Spodek skoräpky, kterymZ byla usedlä na zubu Zraloka.
Jar.Perner: Foraminifery cesk.cenomanu. Tab.W.
N nt
m N
8
Aut.ad.nai.del.Blazka sc
Cak.dv.litogr. A. Haase v Praze
PZ [
=;
-ı
h u
‚ g E
BER e
w
7 A i
2 ö
ü An a Er}
5 . a. OR
!
‚ r Le 5
Tabule V.
Cristellaria Lamarck.
. Text. pag. 39.
Fig. 1. Cristellaria glabra n. sp. Zvets. 25/1, orig. €. 64. Kamajk.
„ 2. TyZ exemplär pfi pohledu se hrbetni strany.
„3 4. Cristellaria polygona n. sp. Zvets. 40/l, orig. €. 30. Kamajk.
SEEN EP umbilicata n. sp. Zvets. 65/1, orig. €. 64. Kamajlk.
SU HN Nar ri obsoleta n. sp. Zvets. 25/1, orig. €. 31. Kank.
„u 910: “ sonilis n. sp. Zvets. 15/1, orig. €.
107. Kamajk.
Marginulina d’Orbigny.
Text. pag. 36—37.
Fig. 11, 12. Marginulina oligostegia n. sp. Zvets. 25/l, orig. €. 21. Kamajk.
n lspnilel; en elongata Reuss. Zväts. 70/1, orig. € 57. Kamajk.
lan, 1lor 2 incerta n. sp. Zvets. 30/1; orig. €. 69. Kamajk.
Vaginulina d’Orbigny.
N Text. pag. 37.
Fig. 17. Vaginulina recta Reuss: Zvetseni 50/1; original €. 56. Kank.
ae r cenomana n. sp. Zvets. 45/1, orig. €. 23. Kamajk.
Lagena Walker et Jakobs.
Text. pag. 28.
Fig. 19a, 6. Lagena tuberculata n. sp. Zveteni 70/1, orig. €. 58. Kamajk.
Marginulina d’Orb. (Text. p. 37.)
Fig. 20, 21. Marginulina arcuata n. sp. Zvets. 20/1; orig. €. 33. Kamajk.
Jar.Perner:foramınifery cesk.cenomanu Tab. V.
Aut.ad.nat.del.Blazka sc. Cak.dv.lilogr A.Haase v Praze
Tabule VI.
Nodosaria Lamarck.
Text. p. 283—31.
Fig. la, 6. Nodosaria obsolescens Reuss. Zvetseni 20/1, orig. &. 25.
ek ch cryptostegia n. sp. Zvets. 50/1, orig. €. 38. j -
ur 5 siligua Reuss. Zvets. 60/1, orig. €. 55. f
de s clavata n. sp. Zvets. 20/1, orig. €. 48.
u), e subnodosa n. sp. Zvets. 50/1, orig. €. 54.
16: 3 pseudaffinis n. sp. Zvets. 30/1, orig. €. 110.
alarrd: bohemica n. sp. Zvets. 55/l, orig. €. 19.
der Podelny fez predesiym druhem. Zvets. 90/1, orig. €. 120. Prep. €. ne
»„ 9 Dolni Cäst skofäpky pfedesleho druhu. a 20/1, orig. €. 19. .
„10. Nodosaria affınis Reuss. ZvetS. 40/1; orig. € & 26. Kamajk. Lt
anlıe 4 divergens n. sp. Zvets. 20/1, orig. © &. 45.
lo: er Hilseana Reuss. Zvets. 50/1, orig. €. 37.
ale n pseudochrysalis Reuss. Zvets. 35/1, orig. €. 50.
„ 14a. Podelni prüfez skofäpkou Mod. pseudaffinis. Zvets. 30/1, orig. €. 106. Prep. &. 55.
„ 146. Tyz prüfez, silngji zvetSen, s dutinkami po cizopasnicich na re a) vnitfni stäna
b) vrstva obvodovä; c) cizopasnici.
Tab.VI.
Jar.Perner: foraminifery tesk.cenomanu.
C.ak.dv.litogr.A.Haase v Praze
Aut.ad.nat.del.Blazka sc.
Tabule VI.
Frondicularia Detfr.
Text. pag. 32—35.
Bio, Ik Frondicularia Fritsch n. sp. Zvetseni 20/1; orig. €. 24. Kamajk.
a) pohled z predu;
6) prüfez pfiöny stfedem: «) dutina komürky, 8) pory Zeber pfien® zasähnute, 7) pory liste
orig. €. 93; ; Be
c) prüfez skofäpky na Sirim (mladsim) konci; orig. &. 24; 4 1 E
d) prürez skofäpky na uzSim (starfim) konci; orig. €. 24. 2
„ 2. Frondicularia coronata n. sp. Zvets. 40/1; orig. &. 53. Kank. % ST
a) pohled z pfedu; 5) pohled se strany. j
»„ 9 Frondicularia linea n. sp. Zvets.. 40/1, orig. €. 99. Kamajk.
le r bohemica .n. sp. Zvets. 20/1, orig. €. 22. Kamajk. u N
hy a parallela n. sp. Zvets. 30/1, orig. €. 34. Kamajk. are ’
eo: h obsoleta n. sp.? Zve&ts. 20/1, orig. &. 27. Kamajk. Fi.
RER HA ur conica n. sp. Zv&ts. 30/1, orig. €. 36. Kamajk. a
eh n quadrigona n. sp. Zvets. 55/l, orig. C. 97. Kamajk. Ber
ne n inversa Reuss. Zvets. 49/1, orig. €. 35. Kamajk. er
10. F incerta n. sp. Zvets. 30/1, orig. &. 104. Kamajk. | x
„al. ee acutiangula n. sp. Zvets. 20/1, orig. €. 28. Kamajk. h; \ „
ES Br lanceolata n. sp. Zvets. 20/1, orig. &. 98. Kamajk. BR:
ale! 4 foliacea n. Sp. Zvetß. 15/1, orig. €. 96. Kamajk.
Tab. VII.
Jar.Perner: Foraminifery tesk.cenomanu.
Cak.dv.litogr. A.Haase v Praze
Aut.ad.nat.del.Blaka sz.
Big Al:
Fig.
Fig.
SS
2:
10.
IL
. 14,
10.
. Cäst prüfezu vertikälniho s dutinkami po cizopasnicich a Carami pfirüstkovymi, jimi2 pory nepfe etrz
_Podelny rez (stfedni &äst) pon&kud Sikmo vedeny, tak Ze v dolni £ästi @) jevi se tvar price
15. Polymorphina ovata n. sp. Pohled s dvou protivnych stran. Zvets. 45/1, orig. €. 66. Kank.
Tab urle VI:
Flabellina Reuss.
Fig. 1- 8. Text. pag. 41.
Flabellina elliptica Nilss. sp. Zvetseni 10/1, orig. €. 6. Kamajk.
a) forma rhombickä; 2) forma srd£itä.
Flabellina elliptica Nilss. sp. Podelny (horizontälni) rez. Zvets. 12/1, orig. €. 75. Prep. €. 75.
Cäst kolem embryonälni komürky z prüfezu podelneho, vertikälniho.
a) primärni lamella (püvodni komürka, proper wall); 2), d) exogenni vrstvy s dutinkami po
nieich (6); ec) prüfez dutinou komürek kol embryonälni komürky ve spiräle se vinoucich. Zv
orig. €. 68. Prep. €. 60. ee
Horizontälni fez, vedeny blize povrchu (stiedni Cäst skofäpky). R
a) pory sten skofäpky; 5) Zebra (pfiöky) neporovitä; c) üsti jedne komürky. Zvets. 235/l, o
“ Prep. €. 61.
Pory sten, ukazujici stavbu jich ze Ghrannych hranolkü, z nich kazdy jest prostoupen jed
Zvets. 700/1, orig. €. 15. Prep. £. 61.
Prürez vertikälni, podelny.
a) Zebra (neporovitä); 5) porovit€ steny skoräpky. Zvets. 35/1, orig. €. 68. i |
Prürez vertikälni piieny. Zvets. 20/1, orig. €. 62. Prep. €. 62. \
stupuji, jsouce näsledkem vzrüstu skofäpky krouzkoväny. Zvets. 450/1. we €. 60.
Flabellina ornata Reuss. Zvets. 25/1, orig. €. 95. Kamajk.
Frondicularia Defr.
Fig. 9—13. Text. pag. 35.
Frondicularia gracilis n. sp. ZvätSeni 45/l, orig. €. 20. Kamajk.
Prüfez podeiny on Zvets. 25/1, orig. €. 86. Prep. C, 94 Ka
Yry,
”„ ”„
üsti a jak v horni &ästi ) nechävaji maly otvor mezi sebou; ec) sn, pricek (Zeber); a) y
vapenec. Zvets. 180, orig. €. 91. Prep. €. 95. 3
Frondicularia Fritschi n. sp. : u
Text. pag. 32.
Frondicularia Fritschi n. sp. Prütez vertikälni (prieny), vedeny horni Cästi skorapky.
. a) pory Zeber (listen) povrchovych; 6) pory stön komürek. Zvets. 200/1, orig. €. 105. Prep. €.
Prieny vertikälni prürez. Zvets. 45/1, orig. €. 105. Prep. €. 96. \
Polymorphina d’Orbigny.
Text. pag. 43.
x + „ Tyz exemplär; pohled na üsti. Zvets. 45/1.
Jar.Perner:Foraminifery Cesk.cenomanu Tab.VI.
” 7
BR
) human 'immım
Il ‚ll
In U
A
Mill
Al N
Aut.ad.nat.del.Blazka se. j Gak.dy.lilogr.A.haase v Praze
Eabnter, Br
Trochammina irregularis Parker and Jones. |
Text. p. 23—24.
Fig. 1a. P&t spojenych komürek, pfirostlych na Stitu Pollicipes. sp. Zvets. on, ‚orig. €. 14. Kamajk.
15. Ctyry komürky, pfirostle na Stitu koryse Pollicipes. -
„ 2. Isolovana 1 komürka. Zvets. 50/1, orig. €. 101.
„ 3. Prüfez vertikälni skoräpkou pfirostlou na podkladu (Ostrea). Zvets. 55, orig. &. 63.
„ 4. Prürez horizontälni, vedeny asi polovinou vyiky skofäpky. Zvets, 45/1, orig. &. 12. Prep &. 7
„ 5. Cäst prürezu horizontälniho stenou, za siln&jiho zvetSeni. Zvets. 600/1, orig. &. 12. er
6.
Cäst fezu, vedeneho na povrchu skoräpky. Zvets. 600/1.
Globigerina cretacea d’Orb. Ic
Text. pag. 45. ee.
Fig. T—9. Globigerina cretacca d’Orb. Exempläf se 3 stran. Zv&tseni 170/1, orig. & 73.
„102. Exemplät v rychle rostouci spiräle, ze spodu; 4 kulovit€ komürky viditelny.
„ 105. Exempläf v spiräle mirn& rostouci, s teze strany; 6 komürek vice stlacenych viditelno.
Textularia Defrance.
Text. pag. 25.
Fig. 11. Textularia globulosa Reuss. Zvetseni 300/1.
51% „ . drevicona n. sp. Zvets. 300/1.
als = parallela n. sp. Zvets. 300/1.
Jar.Perner:foraminifery tesk.cenomanu. Tab. X.
Aut.ad.nat.del Blazka 52 Cak.dv litogr A.Haase v Praze.
b, c. Discorbina ammonoides Reuss. Zvetseni W/l, orig. €. 52. Karık.
BraG: 5 crassisepta n. sp. Zvets. 110/1, orig. €. 39. Kamajk.
b. 5;
b
’ [2 „
BD: n regularis n. sp. Zvets. 100/1, orig. €
Prüfez horizontälni, skofäpkou Discorbina ammonoides Reuss. Zvets.
jest veden pon&kud Sikmo.)
Tabule X.
Discorbina Parker
et Jones.
Text. pag. 46.
=“
lenticula Reuss. Zvets. 100/1, orig. €
inflata n. sp. Zvets. 160/1. orig. €. 47. Kamajk.
. 42. Kamajk.
52
DE 5 oligostegia n. sp. Zvets. 90/1, orig. €. 51. Kank.
x
2
. 40. Kamajk.
Tyz prüfez siln&ji zv&tSeny, Cäst skofäpky s pory. Zvetseni 350/1.
Cäst tehoZ prüfezu, jevici, jak kazdä komürka mä sve zvlästni steny.
Zvets. 560/1.
"Jar.Perner:Foraminifery cesk cenomanu. Tab.X.
Rn
Aut.ad.nat.del.Blazka st. S C.ak dv.litogr.A.Haase v Praze
[6 ni fe
7
-
N ,
2 x
Banyaayın
3 2044 107 307
unter
awe